Filmy v mezích přípustnosti
Banner

Filmy v mezích přípustnosti

Tisk

cen 200O cenzuře již vyšla řada prací, bylo zkoumáno její fungování v totalitních režimech i v demokratických státech. V zásadě lze tvrdit, že jak výrobce, tak distributor filmového (či televizního) díla si osobují právo rozhodovat o konečné podobě výrobku, připojit se ovšem mohou i další složky: pověřený cenzurní úřad, který kdysi normativně vymezoval, co všechno nesmí film obsahovat, policie, městská rada, náboženské organizace atd. Nyní se cenzurními praktikami zabývá sborník V mezích přípustnosti, zkoumající cenzurní opatření u nás i v zahraničí.

 

Hned v úvodu se dočteme důležitá slova o cenzuře: nejedná se jen o povolení či zákaz filmu, ale zejména o zásahy do něho ve všech fázích výroby, počínaje námětem přes scénář a natáčené scény až ke konečnému tvaru. Pominout přitom nelze ani autocenzuru, kdy sám tvůrce uskutečňuje úpravy scénáře nebo hotového filmu kvůli jeho snazšímu schválení. V některých případech se s časovým odstupem publiku lze setkat s nabídkou tzv. režisérské verze, tedy podoby režisérem původně zamýšlené, avšak z různých důvodů nenaplněné.

Někteří tvůrci - například Miloš Forman - rozdíly v prosazování cenzury lapidárně shrnuli do postřehu, že totalitní režimy, levicové i pravicové, upřednostňují ideologický dohled, zatímco ve "svobodných zemích" rozhodují finance. Například v amerických podmínkách se rozhodujícím kritériem stává otázka věkové přístupnosti, protože ta určuje masivnost návštěvnosti. Konečně bych upozornil na dobovou podmíněnost cenzury, zejména té mravnostní: před pětasedmdesáti lety byly české snímky Ohnivé léto a Noční motýl mládeži do 18 let nepřístupné, zatímco nyní jej televize bez zaváhání uvedou i v dopoledním či odpoledním čase, zjevně přesvědčeny, že ohrozit nemohou ani malé dítě.

cen 1

 

Milan Hain, jenž vytrvale zkoumá americkou tvorbu Huga Haase, se nyní zaměřil na to, jak tento původně český herec a režisér nakládal s cenzurními námitkami. Jeho v USA natočeným filmům, z nichž většina uvedla Česká televize (a tudíž se každý mohl přesvědčit, že se jedná o druhořadá, dnes již vyšumělá melodramata, často vystavěná na modelu milostného trojúhelníku), cenzurní orgány ustavičně vyčítaly nemravnost a požadovaly změny, nejlépe již ve fázi scénáře. Vadit mohly "nadměrně dlouhé" polibky, "nadměrné krátké" sukně, případně "nepřiměřeně chtivý" pohled, jindy byly nalézány "sympatie pro páchání hříchu" nebo se příběhu vytýkalo, že "připouští možnost rozvodu". Vadila i sebevražda jako mravně morálně útěk před spravedlivým trestem.

Milan Cyroň se ve svém příspěvku zaměřil na situaci ve slovenské hraně tvorbě ve druhé půli 50. let. Tam ještě dříve, než v Čechách dopadla mocenská zvůle (roku 1959 bylo několik filmů zakázáno nebo staženo z kin a obviněno ze šíření protisocialistických tendencí), došlo k razantním zásahům. Došlo k hromadnému odstavení již připravených scénářů - řada z nich byla realizována až v následujícím více uvolněném desetiletí.

cen 2

 

Autor podrobně líčí, jak probíhalo (ne)schvalovací řízení, avšak pomíjí kořeny zvýšené opatrnosti, které sahají do roku 1956. Již tehdy na Slovensku vznikly filmy, které byly okamžitě zakázány, protože komunističtí hodnostáři je vnímali jako protirežimní - jednak to byl hraný snímek Čisté ruky, jednak dokument Príbetská jar. Proto byla přijata taková opatření, která by zcela vyloučila takové pochybení. Jenže tuto okolnost Cyroň pomíjí.

Režisér a vysokoškolský pedagog Vladimír Suchánek zpracoval své osobní zážitky s cenzurou, často je ústní a bez písemných záznamů. Všímá si přitom jak svých studií v Moskvě, kdy narážel na rostoucí problémy při realizaci svého absolventského filmu, tak marných snah po návratu do vlasti sehnat odpovídající práci ve filmových studiích. Zavinila to meditativní poloha jeho děl, evokující v soudruzích náboženskou symboliku - a Suchánek se ke křesťanské spiritualitě vskutku přiklonil.

V jeho případě nejdůležitější roli zastávala "obyčejná" nevraživost a mocenská svévole, kterou bylo možné překonat jedině protekcí z ještě vyšších míst, jak dokládají patálie s dokumentem Elegie (1986), ideologicky přitom jen stěží napadnutelným. Vždyť se v něm zabýval mladým umělcem, popraveným nacisty nedlouho před skončením druhé světové války. Ale jak posléze ukazuje, toto "házení klacků pod nohy" se zřejmě děje kdykoli, bez ohledu na to, jaký režim vládne. Potíže jej totiž pronásledovaly i po pádu komunistického režimu, stále se mu prý vyčítalo, že pro masového diváka jsou jeho díla nestravitelná.

cen 3

 

Dvě závěrečné kapitoly se zabývají cenzurními průtahy kolem filmů jinak ceněných, ať již z uměleckých důvodů (americký snímek Zkrocená hora) nebo divácké atraktivity (seriál Spartakus). Eva Chlumská se zabývá otázkou homosexuality ve Zkrocené hoře, líčí, jak rozličným konzervativcům tento film zavdal příčinu k úvahám o zničení chlapského westernového mýtu. Popisuje, jak američtí producenti váhali s výrobou, dokládá, že v některých státech zejména muslimského světa byl rovnou zakázán, ale třeba i v Itálii jej televize uvedla v prostříhané verzi, zkrácené o "neslušné" výjevy. Zdá se, že obrazy, které již přestaly vadit při zobrazení milostného vztahu mezi mužem a ženou, dosud provokují v případě homosexuálního (a v první řadě mužského) páru.

Jana Jedličková se znovu vrací ke Spartakovi (psala o něm už do časopisu Cinepur), aby ukázala snahu amerických televizí nabízet své programy v takové podobě, aby odpovídaly mentalitě i očekávání nejdůležitější divácké složky - a ta je přímo specifikována: "Nejžádanějším a nejrozšířenějším publikem jsou muži mezi 18 a 34 lety, běloši z vyšší střední třídy žijící v domácnostech s kabelovou televizí." (s.176)

Jenže původní záměry se při uvedení Spartaka v zahraničí různě deformovaly. Jestliže výchozí verze seriálu vědomě provokovala obratným mixem sexu a krvavého násilí (s dovětkem, že tak postihuje realitu antického Říma), v Austrálii nebo na Novém Zélandu byla mýcena hlavně nahota, zatímco v Itálii se navíc odstraňovaly krvavé výjevy. Avšak ve výrazně katolických zemích (Itálie, Španělsko, Polsko) byly rovněž vystříhány milostné vztahy mezi osobami stejného pohlaví. Jedličková konstatuje, že výsledkem může být posunutý divácký vněm, protože se narušily vztahy mezi postavami i vývoj příběhu.

Jenže to platí pro každé dílo, jehož původní podoba je cenzurními zásahy narušena či dokonce zničena. Ukazuje se, že mravní integrita diváka, jak hlásal dávný cenzurní požadavek, nesmí být v leckterých zemích ani dnes nijak dotčena. Některé nátlakové skupiny by to nejraději prosadily také u nás.


Milan Hain a kolektiv: V mezích přípustnosti. Cenzura ve filmu a televizi.
Vydala Univerzita Palackého, Olomouc 2014. 208 stran.

Hodnocení: 80%

Foto: kniha, Česká televize, www.collider.com

( 3 hlasů )


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

„Přesvědčit klienta, že moje práce je nejlepší, je pro mne důležité“, říká japonská stylistka Kumie Holý

Kumie & Petr HolyPod pojmem kimono si většina z nás vybaví tradiční japonský oděv se složitým vázáním, nošený při speciálních příležitostech. Japonská stylistka Kumie Holý však boří zaběhnuté st...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Hasičský bál jako jeviště světa

hori ma panenkoDigitalizace význačných českých filmů, která divákům slibuje intenzivnější umělecký zážitek jak díky vyčištěnému obrazu, tak zásluhou sytějších barev, pokračuje sice hlemýždím tempem, ale přece jen s prokazatelnými výsledky - po úhelné...


Literatura

Nevinná hříšnice - když prostě musíte někoho ubodat

hrisnice  perex
Mělo to být obyčejné slunečné odpoledne u jezera. Jenže nebylo. Cora Benderová, kterou všichni znali jako plachou, laskavou maminku, ubodala na pláži muže. Co ji vedlo k tak strašnému činu? Je Cora Benderová zkažená hříšnice nebo n...

Divadlo

Divadlo PROJEKT 2 jde vlastní cestou a nachystalo hned dvě premiéry

divadloProjekt2 1Divadlo Projekt 2 začalo psát svou historii na začátku roku 2018. Jeho zakladateli jsou David Piskor a Eva Polívková, absolventi hereckých kurzů Divadelní a filmové společnosti Zity Kabátové a následně Starbag Ateliéru, kde pod vedením he...

Film

Underwold se vrací ke svým kořenům

underwold200Při zmínce o akčních filmových sériích o upírech se mi ihned vybaví dva názvy. Tím prvním je samozřejmě Blade s nepřekonatelným Wesley Snipesem a druhým jednoznačně Underworld (fanoušci Stmívání prominou). Právě druhý jmenovaný se dočkal v po...