Filmy v mezích přípustnosti
Banner

Filmy v mezích přípustnosti

cen 200O cenzuře již vyšla řada prací, bylo zkoumáno její fungování v totalitních režimech i v demokratických státech. V zásadě lze tvrdit, že jak výrobce, tak distributor filmového (či televizního) díla si osobují právo rozhodovat o konečné podobě výrobku, připojit se ovšem mohou i další složky: pověřený cenzurní úřad, který kdysi normativně vymezoval, co všechno nesmí film obsahovat, policie, městská rada, náboženské organizace atd. Nyní se cenzurními praktikami zabývá sborník V mezích přípustnosti, zkoumající cenzurní opatření u nás i v zahraničí.

 

Hned v úvodu se dočteme důležitá slova o cenzuře: nejedná se jen o povolení či zákaz filmu, ale zejména o zásahy do něho ve všech fázích výroby, počínaje námětem přes scénář a natáčené scény až ke konečnému tvaru. Pominout přitom nelze ani autocenzuru, kdy sám tvůrce uskutečňuje úpravy scénáře nebo hotového filmu kvůli jeho snazšímu schválení. V některých případech se s časovým odstupem publiku lze setkat s nabídkou tzv. režisérské verze, tedy podoby režisérem původně zamýšlené, avšak z různých důvodů nenaplněné.

Někteří tvůrci - například Miloš Forman - rozdíly v prosazování cenzury lapidárně shrnuli do postřehu, že totalitní režimy, levicové i pravicové, upřednostňují ideologický dohled, zatímco ve "svobodných zemích" rozhodují finance. Například v amerických podmínkách se rozhodujícím kritériem stává otázka věkové přístupnosti, protože ta určuje masivnost návštěvnosti. Konečně bych upozornil na dobovou podmíněnost cenzury, zejména té mravnostní: před pětasedmdesáti lety byly české snímky Ohnivé léto a Noční motýl mládeži do 18 let nepřístupné, zatímco nyní jej televize bez zaváhání uvedou i v dopoledním či odpoledním čase, zjevně přesvědčeny, že ohrozit nemohou ani malé dítě.

cen 1

 

Milan Hain, jenž vytrvale zkoumá americkou tvorbu Huga Haase, se nyní zaměřil na to, jak tento původně český herec a režisér nakládal s cenzurními námitkami. Jeho v USA natočeným filmům, z nichž většina uvedla Česká televize (a tudíž se každý mohl přesvědčit, že se jedná o druhořadá, dnes již vyšumělá melodramata, často vystavěná na modelu milostného trojúhelníku), cenzurní orgány ustavičně vyčítaly nemravnost a požadovaly změny, nejlépe již ve fázi scénáře. Vadit mohly "nadměrně dlouhé" polibky, "nadměrné krátké" sukně, případně "nepřiměřeně chtivý" pohled, jindy byly nalézány "sympatie pro páchání hříchu" nebo se příběhu vytýkalo, že "připouští možnost rozvodu". Vadila i sebevražda jako mravně morálně útěk před spravedlivým trestem.

Milan Cyroň se ve svém příspěvku zaměřil na situaci ve slovenské hraně tvorbě ve druhé půli 50. let. Tam ještě dříve, než v Čechách dopadla mocenská zvůle (roku 1959 bylo několik filmů zakázáno nebo staženo z kin a obviněno ze šíření protisocialistických tendencí), došlo k razantním zásahům. Došlo k hromadnému odstavení již připravených scénářů - řada z nich byla realizována až v následujícím více uvolněném desetiletí.

cen 2

 

Autor podrobně líčí, jak probíhalo (ne)schvalovací řízení, avšak pomíjí kořeny zvýšené opatrnosti, které sahají do roku 1956. Již tehdy na Slovensku vznikly filmy, které byly okamžitě zakázány, protože komunističtí hodnostáři je vnímali jako protirežimní - jednak to byl hraný snímek Čisté ruky, jednak dokument Príbetská jar. Proto byla přijata taková opatření, která by zcela vyloučila takové pochybení. Jenže tuto okolnost Cyroň pomíjí.

Režisér a vysokoškolský pedagog Vladimír Suchánek zpracoval své osobní zážitky s cenzurou, často je ústní a bez písemných záznamů. Všímá si přitom jak svých studií v Moskvě, kdy narážel na rostoucí problémy při realizaci svého absolventského filmu, tak marných snah po návratu do vlasti sehnat odpovídající práci ve filmových studiích. Zavinila to meditativní poloha jeho děl, evokující v soudruzích náboženskou symboliku - a Suchánek se ke křesťanské spiritualitě vskutku přiklonil.

V jeho případě nejdůležitější roli zastávala "obyčejná" nevraživost a mocenská svévole, kterou bylo možné překonat jedině protekcí z ještě vyšších míst, jak dokládají patálie s dokumentem Elegie (1986), ideologicky přitom jen stěží napadnutelným. Vždyť se v něm zabýval mladým umělcem, popraveným nacisty nedlouho před skončením druhé světové války. Ale jak posléze ukazuje, toto "házení klacků pod nohy" se zřejmě děje kdykoli, bez ohledu na to, jaký režim vládne. Potíže jej totiž pronásledovaly i po pádu komunistického režimu, stále se mu prý vyčítalo, že pro masového diváka jsou jeho díla nestravitelná.

cen 3

 

Dvě závěrečné kapitoly se zabývají cenzurními průtahy kolem filmů jinak ceněných, ať již z uměleckých důvodů (americký snímek Zkrocená hora) nebo divácké atraktivity (seriál Spartakus). Eva Chlumská se zabývá otázkou homosexuality ve Zkrocené hoře, líčí, jak rozličným konzervativcům tento film zavdal příčinu k úvahám o zničení chlapského westernového mýtu. Popisuje, jak američtí producenti váhali s výrobou, dokládá, že v některých státech zejména muslimského světa byl rovnou zakázán, ale třeba i v Itálii jej televize uvedla v prostříhané verzi, zkrácené o "neslušné" výjevy. Zdá se, že obrazy, které již přestaly vadit při zobrazení milostného vztahu mezi mužem a ženou, dosud provokují v případě homosexuálního (a v první řadě mužského) páru.

Jana Jedličková se znovu vrací ke Spartakovi (psala o něm už do časopisu Cinepur), aby ukázala snahu amerických televizí nabízet své programy v takové podobě, aby odpovídaly mentalitě i očekávání nejdůležitější divácké složky - a ta je přímo specifikována: "Nejžádanějším a nejrozšířenějším publikem jsou muži mezi 18 a 34 lety, běloši z vyšší střední třídy žijící v domácnostech s kabelovou televizí." (s.176)

Jenže původní záměry se při uvedení Spartaka v zahraničí různě deformovaly. Jestliže výchozí verze seriálu vědomě provokovala obratným mixem sexu a krvavého násilí (s dovětkem, že tak postihuje realitu antického Říma), v Austrálii nebo na Novém Zélandu byla mýcena hlavně nahota, zatímco v Itálii se navíc odstraňovaly krvavé výjevy. Avšak ve výrazně katolických zemích (Itálie, Španělsko, Polsko) byly rovněž vystříhány milostné vztahy mezi osobami stejného pohlaví. Jedličková konstatuje, že výsledkem může být posunutý divácký vněm, protože se narušily vztahy mezi postavami i vývoj příběhu.

Jenže to platí pro každé dílo, jehož původní podoba je cenzurními zásahy narušena či dokonce zničena. Ukazuje se, že mravní integrita diváka, jak hlásal dávný cenzurní požadavek, nesmí být v leckterých zemích ani dnes nijak dotčena. Některé nátlakové skupiny by to nejraději prosadily také u nás.


Milan Hain a kolektiv: V mezích přípustnosti. Cenzura ve filmu a televizi.
Vydala Univerzita Palackého, Olomouc 2014. 208 stran.

Hodnocení: 80%

Foto: kniha, Česká televize, www.collider.com

( 3 hlasů )


 

Přihlášení



Soutěže

Má cesta za štěstím - autobiografie Mistra

gottPrávě vychází unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech.
SUPRAPHON

V hlavní roli Tomáš Holý a jeho nesnadný život i tragický konec

Český spisovatel, básník a držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018 Ota Kars přichází s již druhou knihou o jednom z nejslavnějších českých dětských herců. V hlavní roli Tomáš Holý, tentokrát prostřednictvím krásně zpracovaného grafického románu.
Nakladatelství Argo

Rozhovor

ANNA KRYVENKO: Cíl mého natáčení byl splněn ve chvíli, kdy jsem do filmu dostala záběry tváří vojáků okupačních armád

MUS perex rDokumentární film Můj neznámý vojín je režijním debutem Anny Kryvenko, Ukrajinky, která ve svých 23 letech odjela studovat do Prahy a žije v ní dodnes. Domů, na Ukrajinu, se pravidelně vrací. Při jedné z takových návštěv narazila Anna na fotoalbu...

Hledat

Videorecenze knih

Vymazlené dítě harfistky Jany Bouškové – sólové album Má vlast

Dokážete si představit harfu jako plnohodnotný sólový nástroj, který dokáže znít jako celý symfonický orchestr? Harfistka Jana Boušková pojala tuto otázku jako výzvu a v průběhu čtyř let upravila vybrané skladby českých velikánů, jakými jsou Smetana, Dvořák a Suk, do zcela unikátní podoby.
Supraphon

Z archivu...

Čtěte také...

Dovolená v protektorátu (TV pořad)

Protektorat 200Ve středu 6. května  se konala v pražské kavárně Campus novinářská projekce k novému typu Cross žánru Situační drama s názvem Dovolená v protektorátu od tvůrců České televize. Přítomní byli nejen autorka projektu, scénáristka Zora Cejnkov...


Literatura

Rubik´s hlavolamy – 101 hlavolamů pro Vaše mozkové závity

rubiks-hlavolamy 200Rubikova kostka je nejprodávanější hračkou všech dob. Kniha hlavolamů, o jejíž koupi přemýšlíte, spojuje pestré zkušenosti s jejím skládáním a hádanky různé úrovně složitosti. Nabízí tím velmi originální, trošku intelektuální úr...

Divadlo

Repríza Dvořákovy opery Rusalka ve Státní opeře v Banské Bystrici bude událostí sezóny

opera banska bystrica perexHvězdného obsazení se dočká ve Státní opeře v Banské Bystrici repríza Dvořákovy opery Rusalky, která proběhne 4. června. V hlavních rolích tohoto mimořádného představení vystou...

Film

Zahradnictví: Dezertér. Pohnutá atmosféra 50. let pod rouškou břitkého humoru

zahradnictviStrach, beznaděj, nejistota. Režisér Jan Hřebejk přichází s emotivně laděným koprodukčním dramatem z dob ponuré československé historie z let