Opět se koná přehlídka francouzského filmu
Banner

Opět se koná přehlídka francouzského filmu

Tisk

fff perexUž po dvacáté  - v Praze ve dnech 22.-29.11.2017 a poté v dalších městech České republiky (Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Ostrava) - se k publiku obrací přehlídka trochu domýšlivě nazvaná Festival francouzského filmu. 

 

 

V několika sekcích nabídne bezmála pět desítek žánrově i tematicky různorodých titulů, mezi nimiž vedle hraných položek nalezneme i dokumentární a animované, dočkáme se rovněž kolekce krátkometrážních snímků, leckdy neprávem upozaďovaných.  Zařazena jsou nejen díla současná, ale i ta významná z několika minulých let (která třeba uspěla na festivalu v Cannes) – a nechybí ani retrospektiva věnovaná význačnému francouzskému režiséru Jeanu-Pierru Melvillovi. Tento tvůrce, spjatý především s 50. a 60. lety minulého století, se s přísnou rozumovostí zbavenou emocí zabýval jak okupačními náměty, tak kriminálními příběhy, v obou případech obohacenými významovou nejednoznačností pohnutek i skutků.

 

logo

 

Festival sice inzeruje „soutěžní sekci“, obsazenou tituly spíše druhořadými než prvotřídními, avšak divácky nejpřitažlivějšími dozajista budou početné předpremiéry, již nachystané do tuzemských kin.  Některé se v nich ocitnou záhy po skončení festivalu, další je budou následovat až příští rok. Jak bývá ve francouzské kinematografii zvykem, převažují komorně laděné tituly vztahové, ať již zkoumají vnitrorodinné  nebo třeba milenecké půtky. Správný francouzský film  - jak ze současnosti, tak zasazený do minulosti  - totiž musí být jednak řádně upovídaný, musí být dušezpytný, jednak by měl zkoumat hlavně krizové okamžiky v intimitě hlavních postav na pozadí jejich umělecké, politické či jinak utvářené veřejné seberealizace, ať již se jedná o skutečné osobnosti (malíř Gauguin, sochař Rodin ve stejnojmenných dramatech, filmový režisér Godard v Obávaném) nebo fiktivní jedince.

 

Obavany

 

Převažují výpovědi, které se odehrávají v řekněme měšťáckém, buržoazním prostředí, jehož upjatá spořádanost bývá rozličně narušována jak vědomým porušováním zažitých, mlčky předpokládaných norem, tak jejich samovolným rozpadem a vyhřeznutím duchovní prázdnoty. Velice příznačné bývá, že se postavy, zejména ženské, utápějí ve svých bolístkách a titěrných dilematech jen proto, že nemusí nijak zvlášť řešit „chléb svůj vezdejší“, řečeno biblickou parafrází. Těmto výpovědím vesměs schází pronikavá, všepohlcující jasnozřivost v pohledu na zvolené téma (tak tomu bývalo např. u Viscontiho, Rohmera, Bressona), i když např. takový Michael  Haneke v Happy Endu také citlivě zkoumá i vynáší málo lichotivá zjištění o mravním rozpoložení nynější střední třídy.

Vášnivou analýzu bouřlivého roku 1968 – včetně studentských i dělnických demonstrací v Paříži zahlcené pouličními nepokoji – předkládá již zmíněný

. Jeho protagonista, bouřlivácký filmař Jean-Luc Godard, v té době již přikloněný k maoismu a levičáckým frázím, se chce přímo kamerou podílet na protestním dění kolem sebe, na demonstracích, na vzrušených diskusích. Dokonce o sobě mluví jako o cizí osobě, o Godardovi, z jehož kůže chce vystoupit, svou předchozí a mnohými obdivovanou tvorbu považuje za mrtvou, byť se jeho filmy U konce s dechem, Vdaná žena, Bláznivý Petříček zařadily mezi klasická díla moderní evropské kinematografie. Ve své sebestřednosti se zdráhá přijmout výtky, že je vlastně součástí té usedlé společnosti, proti níž probíhá vzpoura, překvapí jej, že „revoluční“ filmařský experiment (jmenovitě Číňanku) odmítnou úředníci čínské ambasády jako zpátečnický, čímž mu vyhasnou sny o výpravě do Číny.  Provokující výstřednost ovládá i leckterá Godardova tvrzení, varovně rezonující zvláště dnes – třeba prostořeké označování židovského státu za nacistický, protože násilně potlačuje práva Palestinců…

 

Obavany1

 

Deziluzivní výpověď  Michela Hazanaviciuse vznikla podle vzpomínek tehdejší Godardovy manželky Anny Wiazemské  a převážně  je vyprávěn z jejího pohledu (i když pro vyvážení občas zazní i Godardův sebezpytný monolog).  Spatříme, jak se Godard opájí pohrdavými výpady vůči každému, kdo se odváží oponovat jeho názorům, ostatně i násilné zrušení canneského festivalu, Godardem podnícené, do tohoto rámce zapadá. Spatříme, jak v něm i vůči vlastní ženě bobtná manipulativnost, panovačnost, žárlivost a podezíravost, jak citově vyděračské postoje vyvrcholí demonstrativním pokusem o sebevraždu –  Wiazemská sdělí, že si Godarda právě v tom okamžiku přestala vážit a jejich svazek rychle spěl k rozpadu.

Snadno si povšimneme, že do toku vyprávění, které se jinak soustředí na vztahové zápletky a občasné groteskní průhledy, za jaké lze pokládat opakované zničení tmavých brýlí, bez nichž plešatějící bouřlivák pořádně nevidí, jsou začleněny i některé Godardovy vypravěčské osobitosti („rozkouskování“ nahého ženského těla do mozaiky detailních záběrů, použití černobílého negativu, vřazení hesel a nápisů). Avšak o tom, jak Godard vlastně natáčel, se nedovíme téměř nic -  součástí příběhu (bohužel jen verbálně naznačenou) je přitom Godardova výprava do Prahy, kde povstal naprosto bizarní dokument Pravda, který zdejší obrodné hnutí označil za reakční a mladým českým filmařům (například Věře Chytilové) přisoudil pravičácké postoje. Režiséra zděsilo, že český národ podlehl buržoazní změkčilosti a pokleslým zálibám, namísto aby pěstoval revoluční ostražitost.  Ostatně Godardovu pražskou epizodu velice razantně, přímo s vražednickou rozkoší komentoval i Jan Němec ve svém posledním filmu Vlk z Královských Vinohrad. Považuji za dramaturgickou chybu pořadatelů, že operativně nesehnali a do programu nezařadili právě ty Godardovy filmy, jejichž názvy několikrát zaslechneme (Číňanka, Pravda, Vítr z Východu), aby si divák dokázal názorněji představit režisérův duchovní obzor i způsob vyprávění…


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Tina byla jen jedna a já jsem já, říká Soňa Drábková

sona200I když si Soňa Drábková nikdy nehrála na modelku, přesto začala pózovat a „visí“ na výstavách a jako manekýna předvádí na módních přehlídkách. Dříve ji bavil také moderní tanec, kde ji před devíti lety objevil jistý fotograf a ona stala tváří na jeho fot...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Z archivu...

Čtěte také...

Karel Zeman a jeho kouzelný svět

zeman09Česká animovaná tvorba měla ve svých počátcích - zejména v 50. letech - dva mezinárodně uznávané velikány: v Praze Jiřího Trnku a ve Zlíně Karla Zemana. Oba posloužili komunistickému režimu jako svého druhu výkladní skříň, když skrze ně mohl tvrdit, jak št...


Literatura

Naučte se, Jak pozorovat ptáky

jak pozorovat ptaky 200V květnu vydalo nakladatelství CPRess unikátní příručku jak pro laickou veřejnost, tak pro zkušené ornitology Jak pozorovat ptáky. Autor Antonín Krása si vybral 122 nejběžnějších ptáčků a připravil nám spolu s ilustracemi...

Divadlo

Dárkové poukázky Letních shakespearovských slavností přináší nevšední zážitky, a ještě něco navíc

shakespeare 200Od 1. prosince jsou v síti Ticketmaster v prodeji Dárkové ePoukazy na Letní shakespearovské slavnosti 2022. Krásný vánoční dárek v podobě ePoukazu umožní příznivcům Slavností obdarovat své blízké, a kromě bohaté nabídky představení gar...

Film

Nový film režiséra Robina Kvapila s názvem More Miko podniká cestu za záchranou sirotků

More Miko 200Časosběrné svědectví režiséra Robina Kvapila More Miko mapuje svědomí českého národa prostřednictvím hlavního hrdiny Jaroslava Mika. Společně s ním, řidičem kamionu, Romem, aktivistou, otcem, manželem a člověkem, který se nebojí pomáhat, se vra...