Kultura21.cz

Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům písmenek, okupoval internet, dnes je zván měsícem čtenářů. Máme z toho radost a tak nás napadlo, zeptat se několika zajímavých lidí, kteří mají co do činění s knihami, jací jsou čtenáři a co budou v březnu sami dělat.      

Odpověděli nám na těchto pět otázek:  

Březen – měsíc čtenářů – co vás napadne jako první, při vyslovení tohoto sloganu?
Jaký jste čtenář/čtenářka, knihomil nebo knihomol - vybíráte si pečlivě nebo zhltnete naprosto všechno?
Která knížka bude pro vás v březnu tou hlavní?
Doporučíte nám nějaké pěkné čtení, které by nám nemělo uniknout?
Chystáte se navštívit nějakou čtenářskou akci – besedu, autorské čtení, křest nebo sám/sama něco takového organizujete?

Dnes na otázky, zpracované PhDr. Janou Semelkovou, odpovídá již pátá pětice osobností, jež mají něco společného s knihami, literaturou, kulturou.

Jejich odpovědi jsou řazeny dle pořadí otázek uvedených výše.

Šárka Zahálková, produkční a dramaturg Divadla 29 – pardubického multižánrového centra zaměřeného na prezentaci současného umění různých žánrů a projektu Offcity, jež se zabývá veřejným prostorem, uměním a architekturou (nejen) Pardubic
Úplně první mi před očima vytanula představa mě kráčící ulicí, kde jsou všichni, úplně všichni zaboření nosem v knize. Tu tenké, tu tlusté, s přebalem i bez. Jedno mají tito lidé společné – své knihy úplně hltají, nedokáží ve čtení přestat. Pravda, při chůzi je to trochu nebezpečné, ale jinak je to poměrně hezká představa, co říkáte?
V poslední době jsem čtenářkou především literatury odborné, čtu o architektuře, veřejném prostoru, o tom, jak je možné město vnímat a spoluvytvářet jej. Čtu o kultuře, umění ... no a sem tam se dostanu i k beletrii. Mám ráda knížky, které hezky vypadají – jsou příjemně graficky a typograficky upravené, mají zkrátka vše, co má správná knížka mít.
To si zajisté řekne ona sama (ta knížka, myslím :-).
Třebaže se jedná o knížku určenou především dětem, i já, ač nedítě (možná lépe dítě duší, nikoli tělem) jsem z ní úplně nadšená. Je krásná, vtipná, poučná. A která že to je? Hlava v hlavě autorů Ondřeje Budeuse a Davida Böhma.
Když mi to vyjde, určitě ráda zajdu na nějakou akci do místní krajské knihovny.

Radek Malý, spisovatel a univerzitní pedagog
Padne na mě nostalgie po dobách front v knihkupectvích.
Býval jsem knihomol zarytý, teď spíš knihomol vybíravý a, sám se tomu divím, i knižní posluchač. Když je čas a klid, zhltnu leccos, bohužel často se značným zpožděním.
Asi nebude jedna, v soutěži Magnesia Litera budeme vybírat vítěznou knihu pro děti a mládež a letos to vypadá na zajímavý rok.
Jednoznačně román Vango Timothée de Fombella. Ještě napínavější, než byste čekali.
Pro Rakouské kulturní fórum chystám pořad, ve kterém se sejdou hned tři překladatelé poezie Rainera M. Rilka do češtiny. A nějaké ty besedy pro děti po celé republice.

Renáta Fučíková, ilustrátorka a autorka uměleckonaučných knih.
Napadne mě, že vlastně dodnes nevím, proč to má být právě březen a ne třeba listopad? V březnu chci někam ven, do přírody, zatímco v listopadu zalézám ke kamnům s knihou.
Jako malá jsem byla knihomol i knihomil. Hltala jsem dědečkovu knihovnu a milovala jsem v ní vybrané kousky. Dneska knihy především miluju a ilustrace do nich maluju.
V březnu měla být v tisku moje pozvolna vytvářená autorská kniha příběhů o souhvězdích. Její vydání se teď ale trochu posunulo. Možná na listopad, což je podle mě ten pravý měsíc knihy.
Čtu moc zajímavou knihu od švédského vizionáře Emanuela Swedenborga „Nebe a peklo“. Pokud její autor opravdu prošel místy, která popisuje, pak se máme na co těšit.
Chystám se na cestu do Lipska, na knižní veletrh, měla bych tam mít čtení a projekci ilustrací.

Naďa Moyzesová, Olbramice (u Ostravy), grafička a ilustrátorka
Měsíc čtenářů – docela mě to překvapilo, od školních let mám zafixováno Březen – měsíc knihy. V souvislosti se čtenářem, mě k tomu ale napadá, že během března v knihovnách probíhá amnestie pro zapomnětlivé čtenáře a jejich nevrácené knihy.
Patřím mezi knihomily, vybírám si, i když až na detektivky (s výjimkou Doyleho) a romány pro ženy, čtu takřka všechno. Běžně mám rozečteno tři až šest knih různých žánrů a jejich čtení střídám podle momentální nálady.
Mohl by to být Vianův Srdcerváč, a pokud se mi poštěstí dostat se ke knize Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, tak budu moc ráda.
Není to žádná novinka, avšak je to poslední kniha, která na mě silně zapůsobila, a to, Irvingův Hotel New Hampshire. Román, který mě po hodně dlouhé době dokázal rozplakat. Rovnou třikrát a potřetí protože jsem dočetla do konce a strašně jsem si přála, aby to neskončilo a objevily se další stránky.
Chtěla bych se podívat na autorské čtení „Literární sprcha“, která několikrát ročně probíhá v prostorách ostravského Dolu Michal, v havířských šatnách, kde od stropu na řetízkách visí les oběšených svršků. Zatím ji znám pouze z fotek, ale už na nich má neskutečnou atmosféru.

Monika Maratová, Praha, spisovatelka – autorka knih Smrtící odkaz a Volavka.
Napadne mne, že je venku ještě nevlídno, takže sednout si večer do pohodlného křesla, zabalit se do deky, uvařit si dobrý čaj nebo svařené víno a přečíst si nějakou dobrou knížku, je to nejlepší, co se dá udělat. A nejlépe něco, co se odehrává v létě. :-) Předminulou zimu při minus dvaceti stupních jsem četla Konvoj do Murmaňska a musím říct, že jsem trpěla dvojnásob. To je zase příklad čtení do parného léta.
Já si hodně vybírám a nerada nakupuji knihy v e-shopech, protože si je chci prolistovat a podívat se na styl, jakým je kniha psaná. Když ale vyjde něco od mých oblíbených spisovatelů, tak to klidně koupím knihu i na internetu. Asi dva roky už mám i čtečku, ale na e-knihy jsem si stále ještě nezvykla a beru je jako nouzové řešení na dovolenou, abych s sebou nemusela tahat těžké knihy.
Protože píšu svou pátou knihu a do toho připravuji k vydání knihu třetí, která se bude jmenovat Špinavá hra, tak jsem toho tento rok zatím moc nepřečetla. Mám proto resty. Už se těším na Johna Irvinga V jedné osobě a pak na Padlého anděla Daniela Silvy.
Když těch hezkých knih je tolik... Já osobně mám ale ráda staré pověsti, takže zkuste třeba Pražské legendy Františka Langera, nebo neznámou knížečku Vladislava Adamce Šumavské pohádky, pověsti a báje.
Volavku jsem pokřtila začátkem prosince, takže zatím se chystám na jednu autogramiádu a také na 9. Reprezentační ples speciálních sil do Prostějova, kde budu Nadačnímu fondu 601. Skupiny speciálních sil předávat peněžitý dar, můj honorář za prodej mé knihy Volavka, kterého jsem se vzdala ve prospěch nadačního fondu.

Sledujte další díly našeho seriálu, věnovaného Březnu - měsíci čtenářů. Další odpovědi od mnoha inspirativních osobností máme ještě v zásobě a budou vycházet dále v průběhu celého března!

Zdroj foto: archiv nebo webové stránky respondentů

  

    

    
1
    
2
    
3
    
4
    
5
  

  ( 0 hlasů )