NoD: Valentýn zasáhl a bolel!

NoD: Valentýn zasáhl a bolel!

altVe dnech 29. a 30. května se v experimentálních prostorech NoD uskutečnilo na jevišti pro jednoho herce představení další inscenace v oblasti alternativního divadla. Valentýn, název hry i hlavního hrdiny strhnul emoce, zasáhl a bolel!

 

Alternativních divadel je v dnešní době spousta. Vydávat pod tímto označením lze takřka vše a často se hledaný smysl, hluboce ukryté “umění”, ani nemůže podařit nalézt. Alespoň tak to působí na mě, při ohlédnutí zpět za mými posledními návštěvami takovýchto projektů. Trochu skeptická jsem se vypravila na hru, která hodně slibovala. Mluvené slovo, prvky nonverbálního divadla a audiovizuální umění v silném příběhu o násilí páchaném na ženách a prostituci. A pohled malého chlapce uprostřed života v lidské špíně sliboval právě trhání emocí.

Scénografie jednoduchá, leč všeříkající a perfektně připravená, už před začátkem představení podtrhovala intimitu prostoru divadla pro jednoho herce a začala pomalu přenášet diváka do příběhu. Zavěšené sáčky plné ledu na stropě líně nechávaly kapat vodu na jeviště, na skleněné stolky a šířily dojem deště. V rohu stál on. Valentýn. Jednu půlku hlavy holou, druhou s vlasy. Lehce nalíčený jako mim, v saku připomínajícím německé důstojníky za války. V roli vypravěče obratně během pár vět seznámil hlediště se skicou příběhu a za chvíli, ve vytahaných slipech, s výrazem malého chlapce, začal čelit životním pádům. Tak naivní a bolavé oči dítěte, které slepě věří, nám všem “půjčil”. Vykreslená slepá víra vedla přes příběh, budila touhu zachránit nevinného. Valentýn věřil otci, jenž si den co den chodil užívat do hotelových pokojů s prostitutkami, že tráví čas jen ve výtahu. Věřil sobě, že dokáže vygumovat matce fialové “kaňky” z obličeje. Věřil matce, že bude zticha. Ale nikdy nebyla. A když ano, pak navždy. Ztratil dětství a vrhnul se do hotelových pokojů. Stal se prostitutkou.

alt

Inscenace byla po technické stránce naprosto geniální. Mírná skepse, zda není příliš kombinovat toliko uměleckých prvků, se po chvilce rozpustila. Audiovizuální zpracování některých scén nahradilo tisíce vět a gest. Nápadité, originální. Valentýnem byl Petr Krušelnický, doslova. Tak perfektní herecký výkon na malém jevišti jsem snad nikdy nespatřila. Každý pohyb obličeje, žár i odraz v očích a pohyby jakékoliv části těla nepotřebovaly leckdy slov. Jeho výraz ve tváři bolel, stejně jako příběh. Krutý, děsivý, a tak blízko realitě a skutečným ulicím a hotelovým pokojům. Zrod této srdeční bolesti pochází z dramatické předlohy Španěla Carlose Be z díla Čekanka. Petr Krušelnický s Apolenou Vanišovou, dramaturgyní a režisérkou, zinscenovali příběh na míru jednomu herci, vdechli život Valentýnovi i jeho soukromému peklu.

alt

Moje skepse pro tentokrát byly liché. Na místo nich se usadil zvláštní trýznivý pocit z chlapcova příběhu. Byla to “jen” divadelní hra, přesto si ji “odnáším” domů. A ano, takhle by to mělo být. Bolelo to, zmrazilo nohy, nebylo možno se jakkoliv pohnout. Valentýn pohltil plné hlediště. Valentýn je hra, která si rozhodně zaslouží pozornost!


Anténa: Valentýn
Datum a místo konání: 29. a 30. května 2012, NoD Praha
Scénář, režie a dramaturgie: Apolena Vanišová
Na motivy: Carlos Be – Čekanka
Překlad: Petr Gojda
Hrají: Petr Krušelnický


Hodnocení:96%

Zdroj foto: nod.roxy.cz, divadlo.cz


 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Nenudím se a nechápu, když mi někdo vypráví „jak se nudí“, říká René Kekely

rene200V médiích a šoubyznysu se René Kekely pohybuje přes dvacet let, a je to znát. Je to profesionál. Třeba když moderuje talk show Face To Face, kde si zve zajímavé hosty, je vidět, jaký je hostitel, jak je připraven, přitom vždy jde o rozhovor svižný, kultivov...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Z archivu...

Čtěte také...

Saturnin místy ani nepotřeboval slova

saturnin 200Předposlední premiérou Městského divadla Zlín se stal Saturnin, notoricky známé humoristické dílo Zdeňka Jirotky.

...

Literatura

Nejnovější Kladivo na čaroděje cílí hlavně na kynology

kladivo 200Nakladatelství Epocha nám podzimní dny zpříjemňuje novou knihou z úspěšné městské fantasy série Kladivo na čaroděje. Již po deváté se setkáváme s partou netradičních vyšetřovatelů, kteří řeší ještě neobvyklejší případy. Žrádlo pro psy, jak již náze...

Divadlo

Tři mušketýři pod brněnskou oblohou

musketyrivbrne-perexDevátým rokem se v objektu Moravského zemského muzea, na Biskupském dvoře na Zelném trhu konala premiéra inscenace, která byla (jako vždy v minulosti) připravena právě pro tento nádherný prostor pod širým neb...

Film

KOYAANISQATSI: fascinující pastva pro oči

KOYAANISQATSI 200V roce 1983 vypustil režisér Godfrey Reggio do světa Koyaanisqatsi. Pozoruhodný počin, jehož název pochází z jazyka indiánského kmene Hopi a jeden z jeho významů je „život vyvedený z rovnováhy“.

...