Současná ekonomická situace, potažmo i kulturní založení obyvatel, není rozhodně příznivou dobou pro instituce věnující se umění. Zejména pak pro divadla, která jsou speciálním odvětvím. Není to film, jejich návštěva není rozhodnutí z minuty na minutu. Chce to přípravu, vhodné oblečení (no i když se zdá, že Češi na tohle posvátné pravidlo už docela pozapomněli...) a nepodcenit výběr, protože přece jen lístek stojí o něco víc, než právě ten na film. Nabídka pomalu začíná převyšovat poptávku a některá pražská divadla začínají mít problém nejen s prázdnými sedačkami v hledišti a ekonomickými výsledky, ale především pak s těmi, jež je dotují. V současnosti se probírá budoucnost legendárního Divadla Na zábradlí, jeho vedení i dramaturgie. Co bude (nejen) v tomto divadle dál?
Doubravka Svobodová bude ředitelkou Divadla Na zábradlí 14. června dlouhých dvacet let. Ovšem, pokud se situace nestihne do té doby změnit. Kulturní výbor zastupitelstva hlavního města Prahy 12. dubna doporučil radnímu pro kulturu Václavu Novotnému odvolat kvůli neuspokojivým výsledkům ředitele tří příspěvkových organizací, mezi nimiž je právě toto divadlo. „V případě Divadla Na zábradlí byl zaznamenán meziroční pokles ekonomické efektivity, soběstačnost se snížila, a proto je třeba situaci v divadle prověřit a personálně zasáhnout,“ tak zní výňatek z oficiálního zápisu zasedání. V závěrečném usnesení pak stojí doporučení radnímu, aby vyvodil příslušná opatření.
Ano, zajisté může být příslušným opatřením změna personálu, potažmo přímo ředitelského křesla. Přece jen by divadlo nebylo výjimkou (vzpomeňme na nedávnou změnu vedení Vinohradského divadla), ale otázka je, zda by to přineslo očekávané výsledky. Nebo spíše, jaké jsou ty očekávané výsledky?
Divadlo Na zábradlí nebude patřit k těm komerčním, které vydělávají na mainstreamových inscenacích, tradice i
současnost je vystavěná na původnosti. Představení, které ještě padala svým zaměřením do středního proudu, byla před dvěma lety stažena. Představení a texty snažící se předběhnout dobu, nenabídnou moc tomu, kdo jde jen za povrchnější zábavou, nýbrž jsou tím pravým pro náročnějšího diváka. Toho se drží i umělecký šéf divadla David Czesany, který je ve funkci od jara 2010 a snaží se navázat na tradici z let šedesátých a z projektu Československé jaro (2005 – 2007). V posledních dvou tematických sezónách (Koho nebe přijme? a Čí je to město?) bylo vlastním souborem uvedeno deset inscenací, z nichž přímo šest bylo napsáno na míru divadla převážně českými autory. Další dvě prošly autorskými úpravami a na prknech se také hrála Havlova inscenace, která byla uvedena poprvé po dvaceti letech. Ve kterém divadle toto návštěvník nalezne? K tomu jsou navíc sezóny doprovázeny i dalšími akcemi, například vztahujícími se výstavami či diskusemi diváků po představení. Dalším významným krokem, který divadlo pořádá pro kulturní budoucnost, je projekt Eliadova knihovna nové generace, který poskytuje profesionální zázemí studentům uměleckých škol v jejich ročníkových prácích a hledá tak nové talenty a umožňuje studentům pohled do divadelní reality.
Kulturní výbor porovnával výsledky posledních dvou let skutečně pečlivě a ano, srovnání výnosů loňského roku s tím předloňským nevyznívá pro divadlo pozitivně. Ovšem srovnávat dva poslední ročníky, když jich divadlo má za sebou nespočet, je při nejmenším hloupé (na to se také snaží nejen vedení divadla upozornit). Ekonomická soběstačnost je jeden úhel pohledu a druhým by rozhodně měl být ekonomický pohled do českých domácností. Je pak logické, že ti, kteří se poslední rok vypravili do divadla, využívali slev do důsledků. A to i ti, kteří dříve ze solidarity a podpory kulturního světa, tak nečinili. Vedení už se od začátku roku snaží reagovat na propad poptávky a divadlo prodělalo malé změny, které by měly vést ke zvýšení návštěvnosti, například derniéry představeních, která nebyla tak divácky úspěšná či nové webové stránky. Jsou to přímé a logické kroky, ale dokončí je právě paní Svobodová? My, obyčejní návštěvníci, doufejme. Divadlo je skutečně specifičtěji zaměřené a při uchování tohoto konceptu nikdy nebude tak masivně navštěvované jako některá jiná pražská divadla. Ovšem pokud se na radnici nerozhodnou nám takovéto divadlo vzít a přesměrovat ho na další mainstream..
Zdroj foto: divadlonazabradli.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Temnější pražská klubová záležitost s příjemným vokálem změnila sestavu a přibrala do party další krásku. Malinko jsem vyzpovídala zpěvačku Lucii Bártovou a slíbila jí, že se konečně přijedu podívat na jejich koncert. Doufám, že někdy znovu za...
Relativně mladý divadelní počin režisérů Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, byl na prknech Klicperova divadla v Hradci Králové představen již po několikáté od jeho premiéry 12. března 2016. Toto velice nekonvenční a netradiční předsta...
V dnešní době, kdy lidé, jak se zdá, stále ještě nepochopili, že válka není racionální způsob řešení neshod, jsem hrdý na to, že mohu předvést projekt Shůry a sdělit této generaci, že válka přináší pouze utrpení. Mé zážitky s tzv. hibakuša (těmi, kdo přežil...
Městská strašidla jsou cyklem tří minioper v režii Lukáše Kopeckého, který je určený převážně dětským divákům. V humoristicky laděných libretech Martina Kyšperského se setkáváme se strašidly, která žijí v dopravních prostředc...
U herečky Aleny Mihulové - narodila se přesně před půlstoletím, 4. května 1965 - občas vzniká dojem, jako kdyby se její existence zploštila na soužití s režisérem Karlem Kachyňou. Jistě měl na ni mimořádný vliv a jejich manželství neublížil ani více než ...
