Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Každý z nás si jistě stačil hned několikrát za svůj život položit otázku: „Co by se stalo, kdyby …“ Stačilo by totiž jedno jediné odlišné slůvko či gesto a vývoj celé situace by okamžitě nabral zcela jiné tempo a směr. Pokud vás tedy zajímá, jak může drobná změna v chování proměnit děj jednoho večírku, pak jste v Divadle Palace na správné adrese.

Uznávaná francouzská dramatička Yasmina Reza si velmi rychle získala nejen francouzské, ale také české obecenstvo komorními komediemi Kumšt a Bůh masakru. Pro své hry si totiž vybírá témata, kde může pracovat s humorem a mezilidskými vztahy, které svým způsobem také analyzuje. Výjimkou není ani hra Tři verze života, která se v listopadu loňského roku zabydlila na scéně pražského Divadla Palace.

Manželé Marco a Marion mají odlišné názory na výchovu svého malého syna – diktátora. Zatímco je Marion neoblomná, Marco pod synovým hlasitým nátlakem povolí a před spaním mu dopřeje nejednu sladkost. Už tak dost napnutou atmosféru mezi manžely vyostří neočekávaná návštěva Marcova šéfa Eduarda a jeho manželky Julie, kteří sice měli přijít na večeři, ale až následujícího dne. Ani tento manželský pár však není na tento večer nijak dobře naladěn. Obzvlášť když se Julii udělá na poslední chvíli oko na punčoše. Na těchto základech, sušenkách Fingers, vědeckém článku o vesmíru a mimomanželských milostných vzplanutí se rozvíjí tři různé příběhové linky, které jsou okořeněny humornými momenty.

Po zhlédnutí inscenace jsem se nemohla ubránit otázce: „Kde se sakra stala chyba?“ Zda se objevila už při psaní této hry, nebo až pod režijním vedením MgA. Thomase Zielinskiho. Námět je skvělý, délka inscenace přijatelná (hra trvá hodinu a půl bez přestávky), i přesto však inscenace bohužel na něčem silně zadrhává. Možnou příčinu lze hledat v tom, že se jednotlivé části ve výsledku od sebe příliš neodlišují a divák se za chvíli začíná nudit. A protože ani jednání postav není zásadně rozdílné a humorných míst je ve hře opravdu poskrovnu, tak v celkovém shrnutí působí celá hra značně rozpačitě.

Ráda bych však pochválila jednoduchou, ale zároveň plně funkční scénu Veroniky Drahošové, v které se celý příběh odehrává.

Co se týče hereckých výkonů, tak mezi všemi vyniká především Linda Rybová. Ani pánové Igor Chmela a David Prachař se však nenechají zahanbit. Pozornost a sympatie si získávají v mezihrách, kdy Igor Chmela exceluje s parodií na francouzský šanson a David Prachař uchvacuje tanečními kroky ve stylu Michaela Jacksona. Nejslabším článkem herecké čtveřice je bohužel Jana Janěková ml., která je v roli Julie nemastná neslaná. Není divu. S její postavou totiž nepočítá ani samotná autorka hry, a tak Jana Janěková ml. nemá pomalu co hrát.

Inscenace Tři verze života mě sice nezasáhla tak, jak jsem od ní zprvu očekávala, avšak pevně věřím, že si svým námětem a pojetím najde mnoho nadšených a spokojených diváků.

3 verze života

Uvádí: Divadlo Palace
Režie: Thomas Zielinski
Autor textu: Yasmina Reza
Hrají: David Prachař, Linda Rybová, Jana Janěková ml., Igor Chmela
Premiéra: 16. listopadu 2013
Hodnocení: 60 %

Foto: www.divadlopalace.cz