Říkáte si, že svoje dítě vychováte úplně jinak než vaši rodiče? Máte starosti s dětmi? A také vám máma říkala, co by se mělo nebo nemělo? I o tom je nová hra o rodinných vztazích Máma říkala, že bych neměla uznávané anglické autorky Charlotte Keatleyové, kterou připravuje Divadlo MANA v pražských Vršovicích.
Inscenace v režii Viktorie Čermákové s jiskrou a nadhledem zkoumá vztahy čtyř generací žen v jedné rodině na pozadí velkých společenských změn ve 20. století. Herecký koncert o vztazích a emocích, ve kterých poznáte sami sebe i své blízké, zde rozehrávají herečky Radka Fidlerová, Dana Černá, Máša Málková a Sandra Černodrinská. Online premiéra prostřednictvím sociálních sítí bude 31. března. A jakmile to situace dovolí, uskuteční se letos na jaře také premiéra s diváky i další reprízy.
„Představení by mělo zaujmout lidi, kteří by rádi žili v harmonických vztazích s ostatními. Připomíná různé úhly pohledů generací. A také důvody, proč právě na sebe navazující generace mívají velké konflikty. Je to jako prohlížet rodinné album, poslouchat dobovou hudbu a k tomu upřímné vyprávění o věcech, které se obvykle v rodinách spíše tají,“ říká režisérka Viktorie Čermáková.
Jak se stát matkou po své matce?
Hru, která se dočkala překladu již do 20 jazyků, napsala Charlotte Keatleyová v 80. letech minulého století. A její text neztrácí nic ze své aktuálnosti ani po bezmála čtyřiceti letech. Objevují se v ní čtyři generace žen z jedné rodiny – ta nejstarší se narodila v roce 1900. A vztah mezi matkami a dcerami se tu ukazuje jako jeden z nejsilnějších a nejzáhadnějších: mísí se v něm láska s nenávistí, žárlivost s obětavostí, laskavost i zášť.
„Doris, nejstarší z žen, vychovává svou dceru za války. Na města padají bomby. Nikdo neví, zda přežije zítřek. Děti musí být odolné a nesentimentální a zároveň to musí dotáhnout dál na společenském žebříčku. Doris se dostala z bídného předměstí do snobské čtvrti, její dcera Margaret by měla stoupat ještě výš. Ale stojí o to vůbec? Nikoli. Za zvuků jazzu si v módních kalhotách nabalí prvního Američana. A odchází do Londýna žít svůj sen. Ten se ale vzdaluje: Margaret pracuje v kanceláři a stará se o domácnost, která se jí čím dál víc hroutí pod rukama,“ přibližuje hru dramaturgyně Divadla MANA Věra Mašková. Margaret obětuje svým blízkým vše. Ale nikdo o to nestojí. Ani její dcera Jackie, emancipovaná umělkyně. Je bohatá, úspěšná snad ve všem. Kromě lásky a mateřství. „Vede z tohoto bludného kruhu cesta ven? Je tou nadějí nejmladší Rosie, vzpurná bojovnice za lepší svět?“ ptá se Věra Mašková.
Sen o dokonalém životě?
Hra nedává žádný recept na skvělý život. Je plná otázek, bolesti, směšnosti, ale přináší i úlevu. „Ve světě, kde nás neustále masírují lži, že náš život může, ba dokonce musí být dokonalý, je dobré připomenout, že ničí život nikdy nebyl dokonalý. Hledání, tápání, ztráty i nálezy, chyby i výhry jsou přesně tím, co nás činí živoucími bytostmi. Sen o dokonalém životě je mýtus, vhodný pro plastové figuríny ve výkladu. Žádná z naší čtveřice žen není šťastná, žádná z nich není nešťastná, všechny ale vedou svůj zápas se sebou, s okolím, s dědictvím, které na nich zanechala výchova. Každá z nich se snaží vyvarovat chyb své matky tím, že se dopouští vlastních,“ vypráví Věra Mašková.
„Postava matky z této hry - Jackie - je zhruba moje generace. Její dcera je zase ve věku mého syna. Takže mě se hra dotýká intenzivně. Jsme nyní o více než 30 let dál od napsání hry a o to je to zajímavější. Narodila se už generace další - generace alfa. A ta podle mě zachrání to, co jsme nedokázali a pokazili my předešlí,“ uzavírá režisérka Čermáková.
Online premiéra hry ZDE
Víte že…
Královské národní divadlo v Londýně vybralo hru Charlotte Keatleyové Máma říkala, že bych neměla jako jednu ze „stovek významných her dvacátého století“?
Divadlo MANA sídlí ve známém husitském kostele v Moskevské ulici v pražských Vršovicích na místě někdejšího Jiráskova divadla? Nezaměnitelně voní divadelní patinou a šarmem první republiky. Je útulné a nechybí mu úžasná specifická atmosféra. Hrají se tu zajímavé a netuctové inscenace.
Název MANA vznikl ze slov místní a neopakovatelná atmosféra, anebo pokrm shůry? Významný podíl na úspěšné rekonstrukci divadelního sálu a obnovené divadelní adresy má tamní farář Husitské církve David Frýdl. Právě on oživil znovuobjevený kulturní stánek, který se dočkal v roce 2014 rekonstrukce a stal ve Vršovicích vyhledávaným místem k setkávání.
Zdroj foto: Alena Hřibková
Více informací: www.vrsovickedivadlo.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Po dlouhých čtrnácti letech se Albatros vrátil ke knize Domov pro Marťany. Už její první vydání se vleklo neuvěřitelných 8 let. Nakladatelé, jako kdyby se této knížky báli. Veřejnost odborná ji vřele přijala – získala pět lit...
Muzikál Devět křížů napsaný speciálně pro brněnské divadlo vypráví starou moravskou legendu o ukrutném činu, který se podle kronik odehrál kolem roku 1540 v malé vísce nedaleko Velké Bíteše. Statkář z Hlubokého při své cestě z Bíteše z trhu dom...
Je těžké o této knize říct něco víc, než pouze to, že je silná a dojemná. Možná je to jedna z mála zpovědí, která doopravdy říká, jak to chodí v Severní Koreji, pohlíží na to očima malého děvčátka, že kterého se díky okolnostem stala předčasně dospělá že...
Máj - lásky čas. Jaro je v plném květu a omamná vůně vítězství se line osvobozenými pražskými ulicemi, jež se stávají němými svědky příběhů se šťastnými konci i přívalů radosti vyvěrajících z návratů, setkávání a toliko kýžené t...
Je zajímavé, že z klasiků japonské kinematografie je u nás nejvíce a vlastně jako jediný znám právě Akira Kurosawa. Naproti tomu tvůrci jako Kaneto Šindo, Jasudžiro Ozu nebo Kendži Mizoguči, jakkoli též celosvětově uznávaní, jsou u nás pomíjeni. Na roz...