Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Adéla Moravcová je vystudovaná hydrobioložka a jestli byste tuto jen zdánlivě křehkou bytost čekali někde u rybníka se skleničkou právě nalovených pulců a v gumácích, těšíc se, až je šoupne do zkumavky, jste na omylu. V lužním lese jí najdete spíše s pastelkou a s hlavou, ve které se to bude vlnit vílami, pohádkovými bytostmi anebo představou krásně namalované krajiny.

Adéla Moravcová se totiž živí jako ilustrátorka.

Ten úvod jsem poněkud „zromantizovala“, předpokládám, že na pulce – jako kdysi já v dětství – už nemáš potřebu chodit. Ale přesto se zeptám, když mě to tak napadlo. Co tě vedlo k tomu vědeckému hydrobiologickému oboru?

Ještě než Ti odpovím, vrátila bych se na chvíli k lužním lesům, které zmiňuješ. Lužní lesy ve mně opravdu vyvolávají pocity tajemna a kouzel. Mezi pokřivenými stromy porostlými mechem, ve starých vykotlaných pařezech a mělkých tůňkách jakoby se skrývala obydlí lesních bytostí, skřítků a víl... Ale jak jsi již řekla, jsem vystudovaná hydrobioložka, a proto jsou pro mne lužní lesy především unikátními ekosystémy, kde je možné spatřit vzácné organismy, a které mají důležitou funkci v krajině. Kreslím velmi ráda, ale v lužním lese mě spíš uvidíš, jak pozoruji vodu v tůňce a pátrám po listonozích a žábronožkách :-)
Vždycky jsem ráda chodila do přírody a pozorovala ji. Jako malá jsem si koupila botanický klíč, učila jsem se poznávat květiny a kreslila je do sešitu. Učila jsem se biologii skrze kreslení a zdokonalovala se v obojím. Rozhodování, zda se věnovat vědě či kreslení, nebylo nijak obtížné – myslela jsem si totiž, že kreslením se nedá uživit. Hydrobiologii jsem si zvolila proto, že mě lákala práce v terénu při výzkumu horských potoků.

Přesto jsi začala kreslit a malovat. Kdy vůbec nastal ten zlom, že sis řekla – a jó, tím by se šlo i živit a TAK už nic jiného dělat nechci!?

Bylo to během studií na univerzitě. Tenkrát jsem nakreslila první obrázek pro portál Na volné noze. Byla jsem překvapená, jak velký měl obrázek úspěch – portál jej dodnes používá v propagačních kampaních. Maminka mi tenkrát řekla: "Holka, ty bys mohla klidně ilustrovat dětské knížky." (To ještě netušila, že ji vezmu za slovo :-) Začala jsem poznávat lidi z oboru, grafiky a ilustrátory, a postupně si uvědomovala, že kreslením by se dalo živit docela dobře. Velmi mě lákalo podnikání na volné noze, být sama svým pánem a mít svobodu v rozhodování. Netvrdím, že do konce života nechci dělat nic jiného, než ilustrace. Baví mě i psaní a vymýšlení originálních projektů, kde lze skloubit kreslení i znalosti biologie. Rozhodně však vím, že chci být stále na volné noze a zkoumat svůj potenciál. To je asi návykové :-)

Kreslení nebo malování, co je ti bližší?

Kreslení. Odjakživa tíhnu k vyjadřování se linkou, dávám objektům jasné kontury a tvary. Do obrázků často přidávám nepatrné hravé detaily, a proto mi kreslení přijde vhodnější. Také ráda vytvářím komiksy a veselé postavičky... zkrátka, jsem srdcem kreslířka.

Když jsme se před, tuším dvěma lety poprvé seznámily, teprve jsi pronikala do tajů Adobe a podobných programů a musím říci, že za tu dobu jsi se nesmírně zdokonalila. Jaké výhody vůbec tyhle počítačové úpravy obrázků skýtají?

Těch výhod je celá řada. Když něco zkazím, vrátím se jednoduše o krok zpět. Obrázky mohu kreslit v několika nezávislých vrstvách a různě v nich upravovat kresbu i barvy. Když se náhle rozmyslím, že postavička má mít fialový kabát místo zeleného, v grafickém programu to v pohodě změním. U hotové kresby pastelkou na papíře by to bylo velmi obtížné nebo nemožné.
Co ale naopak zatím v počítači nedokážu, je kreslení fantazijních obrázků, ke kterým mi přišel náhlý proud inspirace. Jsou to obrázky, které v sobě vidím, zvláštním způsobem mě dojímají, a kreslím je nepřetržitě i několik dní. Zapnutý počítač a světlo monitoru moji inspiraci doslova odsávají pryč a ruší mě. Kreslím na papír, zapálím si svíčku a vonnou tyčinku, poslouchám meditační hudbu a piji zelený čaj. Potřebuji být v naprostém klidu, abych dokázala zachytit i ty nejjemnější esence, které na mě z vnitřního obrázku dýchají.

Prvotní obrys obrázku stejně musíš nakreslit na papír, potom oskenovat, nebo se mýlím?

Ano, obrázky, které vybarvuji v počítači, skicuji nejprve na papír, který potom skenuji. Zbytek obrázku dokreslím v počítači. Momentálně uvažuji o koupi lepšího tabletu, který mi umožní skicovat rovnou do počítače. Tím skenovací fáze odpadne a moje práce se radikálně zrychlí. Už se na to těším :-)

Na tvé tvorbě je úžasně znát, jak postupuješ, jak se neustále zlepšuješ a skoro mi přijde, že už není kam, ale pořád jsi lepší a lepší? Máš ten pocit také a snažíš se z něj nějak čerpat energii?

Samozřejmě, že vidím, jak se zlepšuji a není to jen pocit :-) Nechci, aby to znělo jako samochvála – zlepšování se v profesi, kterou provádím každodenně, je podle mě běžný jev u těch, kteří mají jasný podnikatelský záměr a po krůčcích se přibližují svému cíli. Z toho, že se mi práce daří, mám radost a ta mi dodává spoustu energie pro další projekty. Své práce si cením, za každé hotové dílo se vnitřně pochválím a jsem s ním spokojená. Přitom mám na paměti, že vždycky je co vylepšovat. To mě baví a motivuje.

A vůbec, jak dočerpáváš energii, když už ji nemáš?

Nejvíce energie mi dávají výlety do přírody, nejlépe někam do hor. Nabíjí mě setkávání s dobrými přáteli, chvilky v rodinném kruhu, hraní na kytaru u ohýnku, cvičení jógy... zkrátka chvíle, kdy se mysl odpoutá od každodennosti a jen tak si spokojeně plyne :-)

Malování, kreslení je tvůrčí činnost a ta má jednu nevýhodu. Někdy na ni prostě nejsou buňky, síla, energie. Máš taky takové „díry“, kdy chceš dělat cokoliv, jen ne kreslení? Případně, jak je psychicky snášíš? Pocit zodpovědnosti je přece jen silná zbraň proti nicnedělání.

Občas mívám chvilky, kdy se mi nechce kreslit. Bývá to ale dost zřídka, většinou po nějaké náročné "kreslicí" zakázce, takže si klidně mohu dovolit dát si pohov a na den dva kreslení vynechat. V naprosté většině případů se však na kreslení těším. Každá zakázka je jiná, něčím nová a zajímavá, a je to pro mě výzva, jak se úkolu zhostím. Často neřeším jen ilustrace, ale i obsah sdělení propagačního letáčku, vymýšlím nejvhodnější logo pro klienta nebo píšu kapitolku do knihy. Rutinní nuda mi zatím ani zdaleka nehrozí.

Mluvíš o "nicnedělání". To je "činnost", proti které se rozhodně nijak nebráním, naopak si ji hýčkám a snažím se ji rozvíjet :-) Když se mi podaří "nicnedělat", moje mysl je čistá a přístupná různým dobrým nápadům a inspiraci. Pocit zodpovědnosti vůči klientům samozřejmě mám a pomáhá mi každé ráno vstát a pustit se do práce. Když ale přijde vyložená nechuť k práci, už vím, že nemá cenu s tím bojovat. V takových chvílích jsem stejně nikdy nic hodnotného nedokázala vytvořit. To potom raději odpočívám s dobrým vědomím toho, že kvalitní odpočinek je nedílnou součástí kvalitní práce :-))

Adéla Moravcová se narodila 16. 6. 1984 a vyrůstala v městečku Dobruška, na úpatí Orlických hor. V současné době žije v Praze. Mezi její ilustrované knihy patří:

Můj první atlas České republiky (Slovart)
Knížka pro děti do auta (pro Audi)
Domácí zvířátka, Zvířátka v přírodě (Grada)
A také uvažuje o vlastní literární tvorbě.

Adélko, děkuji za krásný a příjemný rozhovor, který zahřeje na duši a těším se na nějaké naše další setkání.