Rossiniho opera v Brně, odvážná Zkouška lásky ve 21. století

Rossiniho opera v Brně, odvážná Zkouška lásky ve 21. století

Zkouska lasky perexHudební fakulta Janáčkovy Akademie múzických umění v Brně má své malé, ale moderní divadlo v ulici Orlí. Zde se představují studenti a absolventi Komorní opery Hudební fakulty se svými zajímavými výsledky studia. Posledním titulem roku 2019 byla komická opera Gioacchina Rossiniho, Zkouška lásky. (La pietra del paragone). Nejen že jde o titul, u nás téměř nehraný, ale svým pojetím je to opera docela odvážná, ve které se pojí klasická Rossiniho hudba s příběhem, který je přenesený do 21. Století.

 


Když se řekne Rossini, (1792-1887) hned se v člověku rozezní třeba melodie z Lazebníka Sevillského. V povědomí diváctva je Rossini autor klasických děl opera buffa, nebo dramma giocoso per musica, čili hudebních veseloher. Jedním dechem, tak nějak podvědomě, se nám Rossini jeví svou hudbou jako současník Mozarta (1756-1791). Potkat by se mohli, proč ne? Ale Rossini je také současník hudby Dvořáka, Brahmse, Liszta, nebo Strausse. Jaké to osobnosti! Jaké rozdíly hudebních žánrů! Stejně však, v povědomí milovníků hudby, má Rossini mnohem blíže k Mozartovi, než třeba k Brahmsovi. Tolik o diváckých pocitech.

Zkouska lasky 1

Na zdařilé tiskové konferenci připravované k Rossiniho opeře zaznělo, že bude dílo kráceno, s překladem z německé verze Wilhelma Michaela Treiglengera, v českém překladu Václava Málka a pak - opera bude zasazena do 21. století (!), do jakéhosi ateliéru smyšleného módního časopisu Štronzo. Ovanuly mne obavy, jakýže to bude slepenec. Už jsem viděl Romea a Julii v maskáčích se samopaly i Cyrana z Bergeracu zasazeného do prostředí hippies. A teď zase tato inovace! Vždy jsem nešťastný, když se snaží inscenátoři převádět klasická díla do současnosti. A jde-li o dílo Rossiniho, tak ta juxtapozice hudby 18. století se současným prostředím se mi zdála hodně nepatřičná, až „praštěná“.

Zkouska lasky 2

A teď, jaká vlastně opera v předvedení studentů je? Nechci čtenáře napínat. Je výborná a vše je odpuštěno. Jde totiž o komickou operu, snad až humorně rozjásanou a rozmařilou, kde divák přijme hru a baví se spolu s protagonisty. Přímo na scéně hraje minimální orchestr (hudební úprava Malte Kroidl): 1. a 2. housle, viola, violoncello, kontrabas, flétna a klarinet. Možná by se v díle kde jsou časté recitativy secco a árie capo hodilo doplnit v orchestru cembalo. Ale prostor pro hudebníky na scéně je stísněný, asi by se tam už další nástroj nevešel. Stejně má hudba na představení nečekaně bohatý zvuk, vynikají barvy nástrojů tvoří příjemnou atmosféru celého představení. (Někdy, snad výjimečně, si trochu rozuměli v souzvuku flétna s klarinetem –ale to posluchačům doufám že uniklo, protože celý zvuk orchestru byl kompaktní a nasazení jednotlivých nástrojů přesné. Dirigovat jsem viděl Patrika Červáka a jeho spolupráce nejenom s orchestrem, ale také s protagonisty představení byla velmi dobrá. Od členů orchestru se totiž občas chtělo, aby komunikovali s příběhem, když už jsou na jevišti. A vyznívalo to opravdu vtipně.

Zkouska lasky 3

Celá inscenace se nesla v poloze hravosti. Režisérka Jiřina Křivánková bravurně vedla příběh v hezké komické nadsázce a nutno zdůraznit, že nejenom pěvecké, ale i herecké výkony protagonistů byly na velmi slušné úrovni. Ještě malá poznámka ke srozumitelnosti, k artikulaci: ta byla někdy na slabší úrovni. Inscenátoři si sami na sebe upletli bič. Komická opera, právě ta italská, se zpívala v češtině. Kdyby šlo o původní italštinu, pochybuji, že by někomu nedostatečná srozumitelnost vadila. Ale v češtine..? Té zde rozumí každý. V recitativech bylo vše v pořádku, ovšem zpěv, například v koloraturách, byl občas nesrozumitelný.

Vše však úspěšně naplnila sama podstata opery, od dramaturgických úprav Barbary Hass, přes režijní špílce Kateřiny Křivánkové, až po krásně živelné výkony protagonistů. Možná se zde kdekdo pozastaví nad tím, proč konkrétně nehodnotím, kdo co hrál. Bohužel, ten mladičký ansámbl znát nemohu a podle bulletinu jsou skoro všechny role dvojmo, trojmo obsazené. Proto se o konkrétních výkonech zmiňovat nemohu. Nikdo z ansámblu však nevyčníval tím, že by předvedl slabší výkon a mnozí až obdivuhodně zvládali prostor mizanscén. Kdysi si stěžoval inovativní operní režisér Jozef Bednárik na to, že jsou naši operní pěvci obecně „dřevění“ a dostat z nich herecký výraz, pohyb, dramatickou dikci, je těžký úkol. Myslím, že tato generace mladých umělců je již jiná a správně na škole vedená. Je vidět, že i opera, zvlášť ta komická, může být syntetickým divadlem, kde nejde jenom o čistý pěvecký výkon, ale také o plnokrevné herectví.

Zkouska lasky 4

Ještě nesmíme zapomenout na scénu a kostýmy. Obojí je dílem studentky scénografie JAMU, Terezy Jančové. Přesně v intencích „rozevláté“ komické opery byly realizované kostýmy, využívající volnost a fantazii, zdůrazňující s komickou nadsázkou kancelář trochu „ujetého“ módního časopisu. Na jednoduché minimalistické scéně byly naplno využity prostory horizontu, který tvořil prosklené dveře s žaluziemi, ty se funkčně otevíraly nebo zavíraly, nebo umožňovaly protagonistům pozorovat děj na scéně „přes škvíru žaluzií“. Hezky si s tím prvkem režisérka pohrála.

Při výčtu toho, co bylo na inscenaci podstatné, jsem zapomněl na jednu úpravu. V původní verzi opery se objeví pán, v této úpravě majitel časopisu Štronzo v převleku, aby poznal, jak to skutečně v tom týmu chodí. Inscenátoři si vymysleli, že je to nějaký mafiánský ruský boss. A moc to komice pomohlo. Všichni protagonisté se najednou předbíhali, jak by novému ruskému šéfovi vlezli se samovarem místo obligátní kávičky víte kam… I když se vždy bráním politickým aktualizacím, tady v té rychlé proměně chování protagonistů vyzařovala hezká komika a člověk by nevěřil, co všechno může v úpravách inscenátorům odpustit, když jde o satiru, dokonce o bohapustou srandu. Zde neplatí: Quod licet Iovi, non licet bovi. Prostě někdy aktualizační úprava, hlavně když jde o humor, může porušit všechny zaužívané kánony, protože ten humor, je velmi vzácné koření.

Zdroj foto: www.facebook.com/KomorniOpera/


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Aleš Brichta: „Nechtěl bych skončit jako typický popový prostitut.“

Aleš Brichta, ikona naší rockové scény, právě dojel vzpomínkové turné, ale stále má před sebou spoustu koncertů. V rozhovoru si můžete například přečíst, jak to vypadá s novou deskou či co si myslí o turné Arakain. Tak směle do ...

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Prokleté a dokonalé Úplné zatmění

uplne zatmeni 200Na zlínském jevišti se v sobotu 24. října 2015 představili herci z Městského divadla Mladá Boleslav v proklatém dramatu Úplné zatmění o Paulu Verlainovi a Arthuru Rimbaudovi. Představení režíroval Pavel Khek, ve Zlíně známý díky ins...


Literatura

DVOJRECENZE: Tři vteřiny

Tri vteriny 200Stačí tři vteřiny zachránit život Paule?
Před časem vzbudila pozornost kniha Milénium švédského spisovatele Stiega Larssona. S neméně strhujícím románem přichází ke čtenářům i švédská sp...

Divadlo

Romeo a Julie v divadelním studiu JAMU

romeo200Marta, studio Divadelní fakulty JAMU v Brně dává pravidelně prostor svým studentům, aby se představili před diváky svou tvorbou. Bývají to tvůrčí dílny a různá volná asociativní představení, jsou to (naštěstí) i práce z oblasti klasického dramatu, na kt...

Film

Hibernatus: Louis de Funes bojuje s dědečkem

hibernatus lois de funesFilm Hibernatus (1969) přišel ve své době velmi vhod. Z rozmachu techniky a civilizace se už všem pomalu točila hlava a na scénu přichází člověk, který nic podobného nikdy nezažil. Příběh o rozmražen...