Lámaní chleba je nová inscenace Švandova divadla o odvaze a přátelství v době nesvobody, která zobrazuje šedesát let české historie – od roku 1944, kdy vesnici obsadili Rumuni a Němci až po začátek nového – svobodného - století. Napsal ji spisovatel Josef Holcman, známý autor povídkové knihy Cena facky, a inspiroval se kronikovými zápiskami svého otce. Hru režíruje Dodo Gombár, umělecký šéf divadla.
Hra se odehrává na jihomoravskm venkově a vypráví příběh tří kamarádů – sedláka Vojtu (Jacob Erftemeijer), jeho souseda Aloise (Petr Buchta) a Franze (Tomáš Červinek), vojenského dezertéra z wehrmachtu, jehož Vojta s Aloisem na konci války ukryjí ve stodole a zachrání mu tak život. Jejich přátelství pokračuje i v časech diktatury, kdy se za odvahu a charakter musí platit. A cena bývá někdy až příliš vysoká... Jak se zachovají, až dojde na „lámaní chleba?“
Slabá zápletka, slušné herecké výkony
Lámaní chleba je drama, které občas oživí komediální prvky, ale jehož zápletka je slabá. Není zde rozvinuto nic kromě známých faktů, jako je zakladání družstev, nebo udavačství. To všechno postavy formuje, a je zajímavé vidět, jak reagují na jednotlivé historické události, ale jinak se vůbec nerozvíjejí. Herci se však snaží stvárnit své postavy co nejlíp, a třeba uznat, že se jim to docela daří. Výjimkou jsou představitelky ženských postav, které ve hře nedostaly téměř žádný prostor, a na jevišti jsou takříkajíc jenom do počtu. Třeba taky zmínit fakt, že malého syna jednoho z hrdinů hraje dospělý muž, což dělá společné scény otce a syna poněkud rozpačitými.

Působivé drobnosti
Tvůrci si ale dali záležet na maličkostech, a tím dodali hře dobovou atmosféru. Nejpůsobivější jsou měnící se portréty prezidentů nebo pošťačka, která vždy zdraví a chová se tak, jak doba káže. Někdy se ve hře vyskytne i trocha poetiky, například tehdy, kdy jeden z hrdinů ve snu promlouvá se svým mrtvým koněm, a samotná metafora „lámaní chleba“ je geniální.
Stojí tedy hra za zhlédnutí? Já bych řekla, že ano. Možná nenabízí vynikající příběh, ale skvěle zobrazuje část české historie a to, jak jednotlivé dějinné události ovlivňovaly životy obyčejných lidí.
| < Předchozí | Další > |
|---|




“Tělo, mysl a srdce jsou svatá trojice. A každá z této trojice má stejnou důležitost,” říká módní návrhářka Táňa Havlíčková, kterou znají převážně ženy. Její jméno totiž bývá spojováno především s její ...
Hercům nejvyšší kategorie, těm, kteří dokážou svou profesi vypilovat na mistrovskou úroveň jemně cizelovaných detailů, říkám, čistě jen pro svou potřebu, hráči. Ostravská Komorní scéna Aréna má stejnojmennou Gogolovu klasiku na repertoáru už šestý...
Centrum současného umění DOX uvádí audiovizuální výstavu polského konceptuálního umělce Krzysztofa Wodiczka nazvanou Out/Inside(rs). Titulní projekt, vzniklý přímo pro pražsk...
V poslední době mívám někdy dojem, že snad každý chce hrát Havla. Možná je to jen taková móda, možná se pletu a vidím přízraky. Snad proto se mne, když jsem dostala pozvánku na premiéru Havlovy Audience, zmocnily nemalé pochyby. Pražský soubor vinohradskéh...
Hned úvodem by rád vyjasnil: Galina Kopaněvová (1931-2012) není Ruska, narodila se v Kolíně české matce (byť v Rusku narozené) a ruskému emigrantu, takže by měla být psána právě takto (a sama se tak skutečně podepisovala). Pr...