Shakespeare v Mahenově divadle NdB

Shakespeare v Mahenově divadle NdB

Tisk
necozaneco perJe to skutečně záhada. Velký dramatik Shakespeare napsal spoustu nejlepší divadelních her, jaké kdy se objevily a taky několik velmi špatných her. Jako by v Shakespearovi byli dva autoři. Nebo že by Shakespeare, onen herec co utekl ke komediantům ze Stratfordu byl jenom pseudonymem někoho jiného? Ben Jonsona? Marlowea? Královny Alžběty? Pravdou je že z těch 24 her je několik až tak špatných, že to u velkého dramatika až zaráží. Otázkou taky je, kde pobral původně potulný herec vzdělání? Vždyť například při psaní Romea a Julie musel znát Ovidia nebo Boccaccia, nebo dokonce starou babylonskou legendu o Pyramovi a Thisbe.. Odkud ty znalosti? Vygooglovat si je nemohl. A odkud neznalosti zeměpisu. Čechy v Bouři na březích moře, Vídeň ve hře Něco za něco taky asi u moře, když kníže odtud měl plout někam…?
 
 

Nechme být spekulace, pravdy se stejně už nikdo nikdy nedopátrá. Důležitý je fakt, že drama - často nazývaná komedií Něco za něco, patří k těm lepším hrám velkého autora, i když nedosahuje věhlasu Leara, Hamleta či Romea a Julie. V komediích velkého dramatika najdeme skvosty, (Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Sny noci Svatojánské) které jsou skutečnými a moudrými komediemi. Proti nim je hra Něco opravdu cokoliv jiného, jenom ne komedií. Je zneklidňující svou mnohoznačností, která vznikne v prostředí docela jednoduché zápletky.
Je třeba s úctou hodnotit kvalitní překlad Martina Hilského i výrazné (někdy až odvážní) škrty dramaturga Martina Sládečka a režiséra Martina Glasera. Zbavili hru zbytečných postav a dialogů, kterými byl původní text doslova přeplněný. Tak se ztratila nejedna komická scéna, ovšem vyznění hry to nijak neublížilo. Soustředěním inscenátorů na základní zápletku se zvýraznil samotný konflikt spravedlnosti a neomezené moci, konflikt puritánského a liberálního přístupu k fungování společnosti a navíc, bez jakékoliv aktualizace se stalo drama najednou nesmírně současné.
Příběh je jednoduchý. Liberální kníže Videňský na oko odchází ze své říše, aby dal veškerou moc do rukou náměstkovi Angelovi. Nevíme, jaký má k tomu člověku postoj. Zda mu opravdu bezmezně věří, nebo mu chce dokázat jeho licoměrnost. Vrací se v převleku mnicha a pozoruje nepravosti, kterými se Angelo chopil hrůzovlády. Když nešťastná Izabela oroduje za nevinného člověka, který má jít „na špalek“, vyžaduje na první ohled bohabojný puritán, ale v podstatě chlípný lotr, noc s novickou Izabelou. A tu už zasáhne kníže. V posledním velkém obraze řeší všechny nepravosti a dává vše na správnou míru. Snad tady by se dalo říct, že se děj neprolévá do osudové tragédie (jako Hamlet, jko Lear) ale do smířlivého postoje k hrdinům hry, jako by to všechno byla opravdu shakespearovská komedie. V tom je Něco zas něco opravdu zvláštní hrou, s mnoha kladenými otázkami a málo odpovědi.

Režisér Martin Glaser pracoval s herci citlivě, všichni ti mužští: Escalus Jana Grygara, Claudio Jana Grundmana, Loket Romana Blumaiera byli ve svém výrazu hezky pravdiví. A postavy komické, Pompejus Bedřicha Výtiska a Pěnička Jakuba Šafránka se chovali v intencích klasického dramatu Willa Shakespeara. Vždyť i v tragédiích byl u něj přítomen komický motiv. Jak komedianti v Hamletovi, tak třeba hrobník v téže hře. A v dramatu Něco za něco vcházeli do děje s přesně naměřenou komikou tak, aby nezastínili hlavní poslání příběhu. Největší tíha dramatu ovšem spočívala na dvou postavách. Angelo Martina Siničáka - pracoval se správným tempem a rytem své postavy, byl věrohodný i v momentech, kdy přestával rozumět sám sobě.  Potom Isabela Hany Tomáš Briešťanské, tak to byla příležitost pro herecký koncert, který do důsledku využila. Ta role by si zasloužila asi nějaké zvláštní ocenění za herectví.
Jedině scéna Pavla Boráka ne úplně naplnila potřeby hry. Mnoho prostorů pro příchody a odchody ze scény, které se ne úplně daly využít (proč dveře, když je vedle tmavá mezera využívaní také na odchod ze scény..?) a pak závěrečná velká scéna v prázdném vykachlíčkovaném prostředí postrádala atmosféru, která se na scéně odehrávala. Naopak kostýmy Markéty Sedláčkové svou směsicí současného a historizujícího oděvu protagonistů velmi citlivě doplnili koncepci hry.
Inscenace Něco za něco v Mahenově divadle v Brně je zdařilá a zase dokazuje, že této přední scéně stále sluší klasika. Vyspělí herci, promyšlená režie, to je návod na úspěch. Jak je to jednoduché, když se to umí…
 necozaneco 1

Něco za něco
Hřích má být souzen a hříšník ne?“
autor: William Shakespeare
překlad: Martin Hilský
režie: Martin Glaser
dramaturgie: Martin Sládeček
scéna: Pavel Borák
kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
pohybová spolupráce: Martin Pacek
světelný design: Martin Špetlík

Osoby a obsazení:
Vídeňský kníže: Václav Veselý
Angelo, jeho náměstek: Martin Siničák
Isabela: Hana Tomáš Briešťanská
Escalus: Jan Grygar
Claudio: Štěpán Kaminský
Lucio: Jan Grundman
Pompejus: Bedřich Výtisk
Pěnička: Jakub Šafránek
Madam Prošoupaná: Tereza Groszmannová
Loket: Roman Blumaier
Žalářník: Jaroslav Kuneš
Mariana: Klára Apolenářová
Julie: Annette Nesvadbová
Jeptiška: Marie Durnová
Mnich Tomáš: Vladimír Krátký
Soudce, Kat Vokejhák: David Kaloč
Sluha: Vratislav Běčák j. h.

 
Banner

Přihlášení



Dokázali uniknout rozpojení. To ale neznamená, že mají vyhráno

Connor, Risa a Lev jsou teenageři, kterým se podařilo uniknout rozpojení, děsivé proceduře, která z nich měla udělat zdroje náhradních orgánů pro vyvolené. To, že díky náhodám dokázali přežít, ale neznamená, že je čeká šťastná a poklidná budoucnost, právě naopak. To nejtěžší mají teprve před sebou.


YOLI

Rozhovory, které jsou dveřmi k pochopení jinakosti

Kniha z pera Filipa Titlbacha, českého novináře, přibližuje skrze osobní rozhovory životy queer lidí žijících v českém prostoru. Filip Titlbach představil světu nejen soubor třinácti příběhů, ale hlavně soubor sedmnácti důležitých osobností, včetně jeho samotného. Skrze jejich odpovědi předkládá téma čtenářům hned z několika pohledů. O tématech queer komunity mluví zástupci z řad aktivistů, akademické obce a dokonce církve.


N media
Banner

Rozhovor

„Nejradši se učím texty zásadně v lese, doma to ani neumím,“ říká herec Jan Hönig

jan honig200Randle Patrick McMurphy se s ničím moc nepárá. Je to chlap, který za všech okolností říká, co si myslí. Má kladný vztah k ženám, alkoholu, hazardu... To je charakteristika postavy, která hraje prim v inscenaci Přelet nad kukaččiným hnízdem a kterou...

Hledat

Nalaďte se na jaro plánováním vyvýšených záhonů nejen na balkoně

Vyvýšené záhony na balkoně je název poslední novinky, která vyšla v nakladatelství Kazda. Dozvíte se v ní jak na bohatou úrodu nejen na malém prostoru.


Čtěte také...

Ženy na pokraji nervového zhroucení: Nový muzikál v divadle JAMU, na scéně v Orlí ulici, v Brně

zeny na pokraji 200Divadelní fakulta Janáčkovy akademie v Brně má vlastní muzikálovou scénu, kterou jim může kdekdo závidět. Na představení si mohou studenti vyzkoušet před publikem své dovednosti, pedagogové úspěšnost svého vedení, no je to prostě t...


Literatura

ROMÁN O RŮŽI

roman o ruzi 200Česká historie s detektivním případem a s brilantním nečekaným vyřešením, to je cyklus Hříšní lidé Království českého Vlastimila Vondrušky. Se svou literární postavou Oldřichem z Chlumu již vydal 16 ...

Divadlo

RADIO TYGR odvysílá živě rozhlasové hry, rozhovory i koncert kapely DebbiLove

RADIO TYGR 200Divadelní soubor Tygr v tísni připravuje další živé vysílání online RADIA TYGR z Divadla VILA Štvanice. V sobotu 30. 1. mezi polednem a půlnocí nabídne poslouchačům atraktivní rozhlasový program pro dospělé i pro děti. Těšit se mohou na aut...

Film

Nový film režiséra Romana Vávry Svět podle Muchy vstoupil do kin 1. října

svet podle muchy 200Symbolicky v roce 160. výročí narození jednoho z nejznámějších českých malířů Alfonse Muchy bude do kin uveden dokumentární film Svět podle Muchy. Režisér Roman Vávra divákům nabídne nový, v mnohém překvapivý pohled na život pro...