Shakespeare v Mahenově divadle NdB

Shakespeare v Mahenově divadle NdB

Tisk
necozaneco perJe to skutečně záhada. Velký dramatik Shakespeare napsal spoustu nejlepší divadelních her, jaké kdy se objevily a taky několik velmi špatných her. Jako by v Shakespearovi byli dva autoři. Nebo že by Shakespeare, onen herec co utekl ke komediantům ze Stratfordu byl jenom pseudonymem někoho jiného? Ben Jonsona? Marlowea? Královny Alžběty? Pravdou je že z těch 24 her je několik až tak špatných, že to u velkého dramatika až zaráží. Otázkou taky je, kde pobral původně potulný herec vzdělání? Vždyť například při psaní Romea a Julie musel znát Ovidia nebo Boccaccia, nebo dokonce starou babylonskou legendu o Pyramovi a Thisbe.. Odkud ty znalosti? Vygooglovat si je nemohl. A odkud neznalosti zeměpisu. Čechy v Bouři na březích moře, Vídeň ve hře Něco za něco taky asi u moře, když kníže odtud měl plout někam…?
 
 

Nechme být spekulace, pravdy se stejně už nikdo nikdy nedopátrá. Důležitý je fakt, že drama - často nazývaná komedií Něco za něco, patří k těm lepším hrám velkého autora, i když nedosahuje věhlasu Leara, Hamleta či Romea a Julie. V komediích velkého dramatika najdeme skvosty, (Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Sny noci Svatojánské) které jsou skutečnými a moudrými komediemi. Proti nim je hra Něco opravdu cokoliv jiného, jenom ne komedií. Je zneklidňující svou mnohoznačností, která vznikne v prostředí docela jednoduché zápletky.
Je třeba s úctou hodnotit kvalitní překlad Martina Hilského i výrazné (někdy až odvážní) škrty dramaturga Martina Sládečka a režiséra Martina Glasera. Zbavili hru zbytečných postav a dialogů, kterými byl původní text doslova přeplněný. Tak se ztratila nejedna komická scéna, ovšem vyznění hry to nijak neublížilo. Soustředěním inscenátorů na základní zápletku se zvýraznil samotný konflikt spravedlnosti a neomezené moci, konflikt puritánského a liberálního přístupu k fungování společnosti a navíc, bez jakékoliv aktualizace se stalo drama najednou nesmírně současné.
Příběh je jednoduchý. Liberální kníže Videňský na oko odchází ze své říše, aby dal veškerou moc do rukou náměstkovi Angelovi. Nevíme, jaký má k tomu člověku postoj. Zda mu opravdu bezmezně věří, nebo mu chce dokázat jeho licoměrnost. Vrací se v převleku mnicha a pozoruje nepravosti, kterými se Angelo chopil hrůzovlády. Když nešťastná Izabela oroduje za nevinného člověka, který má jít „na špalek“, vyžaduje na první ohled bohabojný puritán, ale v podstatě chlípný lotr, noc s novickou Izabelou. A tu už zasáhne kníže. V posledním velkém obraze řeší všechny nepravosti a dává vše na správnou míru. Snad tady by se dalo říct, že se děj neprolévá do osudové tragédie (jako Hamlet, jko Lear) ale do smířlivého postoje k hrdinům hry, jako by to všechno byla opravdu shakespearovská komedie. V tom je Něco zas něco opravdu zvláštní hrou, s mnoha kladenými otázkami a málo odpovědi.

Režisér Martin Glaser pracoval s herci citlivě, všichni ti mužští: Escalus Jana Grygara, Claudio Jana Grundmana, Loket Romana Blumaiera byli ve svém výrazu hezky pravdiví. A postavy komické, Pompejus Bedřicha Výtiska a Pěnička Jakuba Šafránka se chovali v intencích klasického dramatu Willa Shakespeara. Vždyť i v tragédiích byl u něj přítomen komický motiv. Jak komedianti v Hamletovi, tak třeba hrobník v téže hře. A v dramatu Něco za něco vcházeli do děje s přesně naměřenou komikou tak, aby nezastínili hlavní poslání příběhu. Největší tíha dramatu ovšem spočívala na dvou postavách. Angelo Martina Siničáka - pracoval se správným tempem a rytem své postavy, byl věrohodný i v momentech, kdy přestával rozumět sám sobě.  Potom Isabela Hany Tomáš Briešťanské, tak to byla příležitost pro herecký koncert, který do důsledku využila. Ta role by si zasloužila asi nějaké zvláštní ocenění za herectví.
Jedině scéna Pavla Boráka ne úplně naplnila potřeby hry. Mnoho prostorů pro příchody a odchody ze scény, které se ne úplně daly využít (proč dveře, když je vedle tmavá mezera využívaní také na odchod ze scény..?) a pak závěrečná velká scéna v prázdném vykachlíčkovaném prostředí postrádala atmosféru, která se na scéně odehrávala. Naopak kostýmy Markéty Sedláčkové svou směsicí současného a historizujícího oděvu protagonistů velmi citlivě doplnili koncepci hry.
Inscenace Něco za něco v Mahenově divadle v Brně je zdařilá a zase dokazuje, že této přední scéně stále sluší klasika. Vyspělí herci, promyšlená režie, to je návod na úspěch. Jak je to jednoduché, když se to umí…
 necozaneco 1

Něco za něco
Hřích má být souzen a hříšník ne?“
autor: William Shakespeare
překlad: Martin Hilský
režie: Martin Glaser
dramaturgie: Martin Sládeček
scéna: Pavel Borák
kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
pohybová spolupráce: Martin Pacek
světelný design: Martin Špetlík

Osoby a obsazení:
Vídeňský kníže: Václav Veselý
Angelo, jeho náměstek: Martin Siničák
Isabela: Hana Tomáš Briešťanská
Escalus: Jan Grygar
Claudio: Štěpán Kaminský
Lucio: Jan Grundman
Pompejus: Bedřich Výtisk
Pěnička: Jakub Šafránek
Madam Prošoupaná: Tereza Groszmannová
Loket: Roman Blumaier
Žalářník: Jaroslav Kuneš
Mariana: Klára Apolenářová
Julie: Annette Nesvadbová
Jeptiška: Marie Durnová
Mnich Tomáš: Vladimír Krátký
Soudce, Kat Vokejhák: David Kaloč
Sluha: Vratislav Běčák j. h.

 

Přihlášení



Anketa

Která je vaše nejoblíbenější česká vánoční pohádka?
 

Příběh muže, který přežil tři koncentrační tábory a na konci války unikl z hořícího pekla lodě Cap Arcona

Wim prožil dětství v chudé amsterodamské rodině. Když Nizozemsko obsadili nacisté, musel odjet na nucené práce do Německa. Poté, co se situace v jeho práci zhoršila, uprchl zpátky do Nizozemska a nějakou dobu se ukrýval.

Ignis Fatuus je kniha prosycena mytologií a hororovou atmosférou. Na Šumavu už nejspíše chtít jet nebudete

Na Šumavu asi v životě nepojedu. Autorce Petře Klabouchové se vydařil mistrný mysteriózní thriller, místy až horor, který umně vtáhne čtenáře do děje a už ho nepustí. Paní spisovatelka si šikovně pohrává se čtenářem do poslední chvíle jako kočka s myší, takže čtenář do poslední chvíle neví na čem je, vše však má promyšleno do posledního detailu, každá myšlenka má svou perfektně dotaženou pointu.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Nenudím se a nechápu, když mi někdo vypráví „jak se nudí“, říká René Kekely

rene200V médiích a šoubyznysu se René Kekely pohybuje přes dvacet let, a je to znát. Je to profesionál. Třeba když moderuje talk show Face To Face, kde si zve zajímavé hosty, je vidět, jaký je hostitel, jak je připraven, přitom vždy jde o rozhovor svižný, kultivov...

Dvojalbum Evergreeny Heleny Vondráčkové přináší žánrové vlny a hudební skvosty

V letošním roce, kdy slaví Helena Vondráčková šedesát let pěvecké kariéry a kdy zaznamenala několik nemalých úspěchů, vychází i dvojalbum Evegreeny, jehož podtitul zní 60 let na scéně. Člověk by řekl, že jde o „bestovku“, ale ono je to trošku jinak. I když jde o 160 minut hudby, tentokrát nezní velké Heleniny hity, nýbrž písně, které jste už možná někdy někde slyšeli, ale na nosičích nikdy nevyšly.

Z archivu...

Čtěte také...

10. ročník festivalu KoresponDance láká na originální výběr ze současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu. Uvede projekty umělců z 11 zemí

Marije Nie CR Eva Stotz (2)Pohybový, energický, magický, poetický, čistý, citlivý… Takový bude 10. ročník mezinárodního festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance. Jeho j...


Divadlo

Herec Lukáš Janota slaví významné životní jubileum

Lukas Janota200Ve středu 4. října 2023 oslavil své 40. narozeniny dlouholetá herecká opora muzikálového souboru Městského divadla Brno Lukáš Janota.

...

Film

Režisér a scenárista Jiří Mádl právě dotočil svůj dosud největší film Vlny

vlny2 (2)Napínavé dobové drama z konce šedesátých let natáčel Jiří Mádl podle vlastního scénáře, teď snímek míří do postprodukce. Příběh dvou bratrů, jejichž filmový osud se protne se skutečnými událostmi kolem skupiny korespondentů mezinárodní redakce Českos...