Neděle, 02 Červenec 2017 05:00
doc. Mgr. Peter Stoličný, ArtD.
Je to skutečně záhada. Velký dramatik Shakespeare napsal spoustu nejlepší divadelních her, jaké kdy se objevily a taky několik velmi špatných her. Jako by v Shakespearovi byli dva autoři. Nebo že by Shakespeare, onen herec co utekl ke komediantům ze Stratfordu byl jenom pseudonymem někoho jiného? Ben Jonsona? Marlowea? Královny Alžběty? Pravdou je že z těch 24 her je několik až tak špatných, že to u velkého dramatika až zaráží. Otázkou taky je, kde pobral původně potulný herec vzdělání? Vždyť například při psaní Romea a Julie musel znát Ovidia nebo Boccaccia, nebo dokonce starou babylonskou legendu o Pyramovi a Thisbe.. Odkud ty znalosti? Vygooglovat si je nemohl. A odkud neznalosti zeměpisu. Čechy v Bouři na březích moře, Vídeň ve hře Něco za něco taky asi u moře, když kníže odtud měl plout někam…?
Nechme být spekulace, pravdy se stejně už nikdo nikdy nedopátrá. Důležitý je fakt, že drama - často nazývaná komedií
Něco za něco, patří k těm lepším hrám velkého autora, i když nedosahuje věhlasu Leara, Hamleta či Romea a Julie. V komediích velkého dramatika najdeme skvosty, (Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Sny noci Svatojánské) které jsou skutečnými a moudrými komediemi. Proti nim je hra Něco opravdu cokoliv jiného, jenom ne komedií. Je zneklidňující svou mnohoznačností, která vznikne v prostředí docela jednoduché zápletky.
Je třeba s úctou hodnotit kvalitní překlad Martina Hilského i výrazné (někdy až odvážní) škrty dramaturga Martina Sládečka a režiséra Martina Glasera. Zbavili hru zbytečných postav a dialogů, kterými byl původní text doslova přeplněný. Tak se ztratila nejedna komická scéna, ovšem vyznění hry to nijak neublížilo. Soustředěním inscenátorů na základní zápletku se zvýraznil samotný konflikt spravedlnosti a neomezené moci, konflikt puritánského a liberálního přístupu k fungování společnosti a navíc, bez jakékoliv aktualizace se stalo drama najednou nesmírně současné.
Příběh je jednoduchý. Liberální kníže Videňský na oko odchází ze své říše, aby dal veškerou moc do rukou náměstkovi Angelovi. Nevíme, jaký má k tomu člověku postoj. Zda mu opravdu bezmezně věří, nebo mu chce dokázat jeho licoměrnost. Vrací se v převleku mnicha a pozoruje nepravosti, kterými se Angelo chopil hrůzovlády. Když nešťastná Izabela oroduje za nevinného člověka, který má jít „na špalek“, vyžaduje na první ohled bohabojný puritán, ale v podstatě chlípný lotr, noc s novickou Izabelou. A tu už zasáhne kníže. V posledním velkém obraze řeší všechny nepravosti a dává vše na správnou míru. Snad tady by se dalo říct, že se děj neprolévá do osudové tragédie (jako Hamlet, jko Lear) ale do smířlivého postoje k hrdinům hry, jako by to všechno byla opravdu shakespearovská komedie. V tom je Něco zas něco opravdu zvláštní hrou, s mnoha kladenými otázkami a málo odpovědi.
Režisér Martin Glaser pracoval s herci citlivě, všichni ti mužští: Escalus Jana Grygara, Claudio Jana Grundmana, Loket Romana Blumaiera byli ve svém výrazu hezky pravdiví. A postavy komické, Pompejus Bedřicha Výtiska a Pěnička Jakuba Šafránka se chovali v intencích klasického dramatu Willa Shakespeara. Vždyť i v tragédiích byl u něj přítomen komický motiv. Jak komedianti v Hamletovi, tak třeba hrobník v téže hře. A v dramatu Něco za něco vcházeli do děje s přesně naměřenou komikou tak, aby nezastínili hlavní poslání příběhu. Největší tíha dramatu ovšem spočívala na dvou postavách. Angelo Martina Siničáka - pracoval se správným tempem a rytem své postavy, byl věrohodný i v momentech, kdy přestával rozumět sám sobě. Potom Isabela Hany Tomáš Briešťanské, tak to byla příležitost pro herecký koncert, který do důsledku využila. Ta role by si zasloužila asi nějaké zvláštní ocenění za herectví.
Jedině scéna Pavla Boráka ne úplně naplnila potřeby hry. Mnoho prostorů pro příchody a odchody ze scény, které se ne úplně daly využít (proč dveře, když je vedle tmavá mezera využívaní také na odchod ze scény..?) a pak závěrečná velká scéna v prázdném vykachlíčkovaném prostředí postrádala atmosféru, která se na scéně odehrávala. Naopak kostýmy Markéty Sedláčkové svou směsicí současného a historizujícího oděvu protagonistů velmi citlivě doplnili koncepci hry.
Inscenace Něco za něco v Mahenově divadle v Brně je zdařilá a zase dokazuje, že této přední scéně stále sluší klasika. Vyspělí herci, promyšlená režie, to je návod na úspěch. Jak je to jednoduché, když se to umí…
Něco za něco
„Hřích má být souzen a hříšník ne?“
autor: William Shakespeare
překlad: Martin Hilský
režie: Martin Glaser
dramaturgie: Martin Sládeček
scéna: Pavel Borák
kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
pohybová spolupráce: Martin Pacek
světelný design: Martin Špetlík
Osoby a obsazení:
Vídeňský kníže: Václav Veselý
Angelo, jeho náměstek: Martin Siničák
Isabela: Hana Tomáš Briešťanská
Escalus: Jan Grygar
Claudio: Štěpán Kaminský
Lucio: Jan Grundman
Pompejus: Bedřich Výtisk
Pěnička: Jakub Šafránek
Madam Prošoupaná: Tereza Groszmannová
Loket: Roman Blumaier
Žalářník: Jaroslav Kuneš
Mariana: Klára Apolenářová
Julie: Annette Nesvadbová
Jeptiška: Marie Durnová
Mnich Tomáš: Vladimír Krátký
Soudce, Kat Vokejhák: David Kaloč
Sluha: Vratislav Běčák j. h.