Je to skutečně záhada. Velký dramatik Shakespeare napsal spoustu nejlepší divadelních her, jaké kdy se objevily a taky několik velmi špatných her. Jako by v Shakespearovi byli dva autoři. Nebo že by Shakespeare, onen herec co utekl ke komediantům ze Stratfordu byl jenom pseudonymem někoho jiného? Ben Jonsona? Marlowea? Královny Alžběty? Pravdou je že z těch 24 her je několik až tak špatných, že to u velkého dramatika až zaráží. Otázkou taky je, kde pobral původně potulný herec vzdělání? Vždyť například při psaní Romea a Julie musel znát Ovidia nebo Boccaccia, nebo dokonce starou babylonskou legendu o Pyramovi a Thisbe.. Odkud ty znalosti? Vygooglovat si je nemohl. A odkud neznalosti zeměpisu. Čechy v Bouři na březích moře, Vídeň ve hře Něco za něco taky asi u moře, když kníže odtud měl plout někam…?Nechme být spekulace, pravdy se stejně už nikdo nikdy nedopátrá. Důležitý je fakt, že drama - často nazývaná komedií Něco za něco, patří k těm lepším hrám velkého autora, i když nedosahuje věhlasu Leara, Hamleta či Romea a Julie. V komediích velkého dramatika najdeme skvosty, (Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Sny noci Svatojánské) které jsou skutečnými a moudrými komediemi. Proti nim je hra Něco opravdu cokoliv jiného, jenom ne komedií. Je zneklidňující svou mnohoznačností, která vznikne v prostředí docela jednoduché zápletky.
Je třeba s úctou hodnotit kvalitní překlad Martina Hilského i výrazné (někdy až odvážní) škrty dramaturga Martina Sládečka a režiséra Martina Glasera. Zbavili hru zbytečných postav a dialogů, kterými byl původní text doslova přeplněný. Tak se ztratila nejedna komická scéna, ovšem vyznění hry to nijak neublížilo. Soustředěním inscenátorů na základní zápletku se zvýraznil samotný konflikt spravedlnosti a neomezené moci, konflikt puritánského a liberálního přístupu k fungování společnosti a navíc, bez jakékoliv aktualizace se stalo drama najednou nesmírně současné.
Příběh je jednoduchý. Liberální kníže Videňský na oko odchází ze své říše, aby dal veškerou moc do rukou náměstkovi Angelovi. Nevíme, jaký má k tomu člověku postoj. Zda mu opravdu bezmezně věří, nebo mu chce dokázat jeho licoměrnost. Vrací se v převleku mnicha a pozoruje nepravosti, kterými se Angelo chopil hrůzovlády. Když nešťastná Izabela oroduje za nevinného člověka, který má jít „na špalek“, vyžaduje na první ohled bohabojný puritán, ale v podstatě chlípný lotr, noc s novickou Izabelou. A tu už zasáhne kníže. V posledním velkém obraze řeší všechny nepravosti a dává vše na správnou míru. Snad tady by se dalo říct, že se děj neprolévá do osudové tragédie (jako Hamlet, jko Lear) ale do smířlivého postoje k hrdinům hry, jako by to všechno byla opravdu shakespearovská komedie. V tom je Něco zas něco opravdu zvláštní hrou, s mnoha kladenými otázkami a málo odpovědi.
Namyšlený tělocvikář Aleš Nezval ze seriálu Gympl nebo vtipně glosující porotce v soutěži StarDance, hlavně ovšem lamač dívčích srdcí z filmu Rebelové. Tak známe herce a tanečníka Jana Révaie
Když se po dlouhé době bez divadla, divák toužící po nějakém představení podívá, cože se hraje u Buranů v Brně, čeká ho překvapení. Koncem sezony, která díky čínskému viru nehrála, se zvědavec potěší, že i „Burani“ už začali hrát. Ale ouha, ...
Chtěli byste vědět, jak se žilo u Tudorovského dvora? Zajímají vás dějiny Anglie nebo máte v oblibě dramatické příběhy šesti žen nemilosrdného Jindřicha VIII., který dvě z nich nechal popravit? Sáhněte po knize Tracy Bormanové s názvem Tudorovci,...
Daisy je na prahu dospívání. Miluje pohádky, jejich srozumitelnost, daný řád, šťastné konce. Věří, že to podobně může fungovat i v opravdovém životě. Setkává se ale s nepochopením, znejistěním… Když se podívá do zrcadla, neví, koho v...
Když na jaře 2019 začala režisérka Amálie Kovářová natáčet přípravu demonstrace spolku Milion chvilek na Václavském náměstí, netušila, že se jí pod rukama začal odehrávat inspirativní příběh o neutuchající snaze a boji občanské české spo...