Romeo a Julie v divadelním studiu JAMU

Romeo a Julie v divadelním studiu JAMU

romeo200Marta, studio Divadelní fakulty JAMU v Brně dává pravidelně prostor svým studentům, aby se představili před diváky svou tvorbou. Bývají to tvůrčí dílny a různá volná asociativní představení, jsou to (naštěstí) i práce z oblasti klasického dramatu, na kterých se lze nejlépe naučit řemeslo. Nic naplat, tak jako se výtvarníci do úmoru „trénují“ na bustě Voltaira od J.Houdona, jak se budoucí klavírní virtuosi „cvičí“ na na notách Schmidta a Czerneho,  tak je hereckým prubířem dílo Sofokla, nebo Shakespearea.

 


Dne 12. října mělo v Martě premiéru Shakespearovo drama Romeo a Julie. Z jednoduchého (a nevelmi vzhledného) bulletinu se bohužel nedozvíme, kdo je dramaturgem inscenace (snad režisér a pedagog DiFa  JAMU Aleš Bergman..?) ani kdo je překladatel text (Josef Topol? Martin  Hilský?)  Krácená úprava pro menší počet herců a menší jeviště i časovou náročnost představení se povedla, ovšem v obsazení rolí nastal dosti (pro mne) nepochopitelný posun, kdy otce Lorenza hrála dívka. Ještě jsem snesl a snad i docela uvítal, když v „Huse“ Němcové Babičku hrál dojemně Jiří Pecha. Ale nenašel jsem důvod, proč toho pátera, jednu z klíčivých postav hrála studentka, Šárka Býčková. Také bylo vidět na herečce - jistě talentované, že s tou rolí má trochu problémy. Ono hrát alžbětinského klasika je hodně těžké a je dobře, že položili pedagogové na studenty takovou kladu. Žádná improvizace, minimum vtípků navíc, které by dopomohli „vybouřit se mládí“. Snad jenom docela úspěšné vtípky Romeovy družiny na začátku hry. Ale pak je vše vážné a vášnivé. Někdy možná vášnivé až moc. Divák to však přijímá jako výklad textu. Dnes se hraje Shakespeare často minimalisticky, v mizanscéně se pracuje více s gesty, více s tichem, s prostorem. Pro studentské divadlo je tedy možná dobře, že se vše hraje s vášní. Kromě mlad krve Monteků a Kapuletů je třeba pochválit matku Agáty Krištůfkové i starostlivou chůvu Kristýnu Hulcové. Ono se ty role starších v mládí opravdu nelehce hrají. Ale divák jim věřil. Romeo, stěžijní postava dramatu byl dostatečně vášnivý, energický, ne ve všech momentech úplně věrohodný. Sylabotonický jambický verš, byť občas nerýmovaný, herce svazuje, nutí jej (zvlášť v češtině) do slovních vazeb a syntaxe, která není hovorová. Proto je pro začínajícího herce těžké hrát vášnivého Romea: „Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď, let lásky nezastaví ani hradby…“ Oč jednodušší a dnešní by bylo říct: „Jsem tady, miluju tě!“ Ale právě o tom je ono učení se herectví, že se má hrát i „obehraná“ klasika. Někdy se dokonce, když múza Erató dovolí, povede zázrak. To pubertální Julie odkryje všechny své niterné pohnutky duše, dá slovy autora nahlédnout do duše zmatené a na velkou lásku čekající dívky. Dá prožít divákům její bezbřehou lásku, strach i neštěstí. To se až zázračně povedlo Tereze Slámové. Právě její interpretace JUlie je ukázkou toho, co může dokázat mladý herec s komplikovaným autorem, Shakespearem.

romeo


Abychom na nic nezapomněli, ještě je zde velmi jednoduchá a funkční scéna Jany Tkáčové, jednoduché náznaky kostýmů Jana Matýska  a kvalitní, nápadité nastudování dvou vokálních partů Petrem Svozílkem. Škoda, že té hudby v inscenaci nebylo víc, někdy by scénika v dramatických momentech dokreslení atmosféry pomohla. Už je na JAMU zvykem, že se objevují kvalitní šermířské souboje. Proto nepřekvapili ani v této inscenaci. (Choreografie šermu Libor Olšan.)
Inscenace Romeo a Julie splnila své poslání. Ukázala divákům, že tvůrčí dílna JAMU je otevřena i klasice a že si s ní umí poradit.                            


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Jan Kaláb: „Na trojrozměrném graffiti i na sochách vůbec je nejdůležitější, aby byly pohledové ze všech stran. Jinými slovy, aby nevypadaly dobře jen z jednoho úhlu.“

jan kalab 200Přinášíme vám rozhovor s magistrem umění Janem Kalábem, kterého můžete znát také pod přezdívkami Splesh, Point či Cakes. Věnuje se graffiti, street artu a také velkoplošným obrazům ve městech. Taková díla můžete vidět napříkl...

Hledat

Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Z archivu...

Čtěte také...

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti získalo další dvě nominace na prestižní cenu

Cena Ravenhilla 200Po nominacích na Ceny divadelní kritiky, ceny Divadelních novin a poté, co se Slovácké divadlo umístilo v desítce nejlepších českých divadel, se v Uherském Hradišti radují zase. Od čtvrtku 8. dubna se slováčtí divadelníci chlubí i ...


Literatura

Marek Řezanka – Procházky po Jelení

prochazky po jeleni200

Máte rádi poezii a baví vás hledání příběhů ukrývajících se ve veršech? Jestli jste na obě otázky odpovědeli “ano”, básnická sbírka Marka Řezanku s názvem Procházky po Jelení vás určitě zaujme.

 

 

...

Divadlo

Listopadovou premiéru baletu Romeo a Julie v novém pojetí uměleckého šéfa Baletu ND Petra Zusky navštíví i královna Mab

200divPřípravy na premiéru nové inscenace Romea a Julie jsou v plném proudu. Premiéra je plánována na 14. listopadu v 19 hodin ve Státní opeře, druhá premiéra se uskuteční 15. listopadu.

...

Film

Zvony nad Tbilisi zvoní umíráček

Zvony 200Dokumentární film Pavla Kolaji Zvony nad Tbilisi (2012) přibližuje stav kinematografie v současné Gruzii - a vyznívá jako nostalgické ohlédnutí na časy, kdy sice s obtížemi, ale přece jen vznikaly výsostně umělecké f...