Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Prosím ten název není s hrubkou. Autoři opravdu svůj kabaret nazvali Osmyčky. V brněnském Městském divadle se představili místní autoři, kteří už mají za sebou několik inscenací, většinou uváděných v létě na Biskupském dvoře Moravského zemského muzea. Režisér, herec a textař Stanislav Slovák, dramaturg Jan Šotkovský, herec a textař Petr Štěpán a hudební skladatel, dirigent Karel Cón. U příležitosti osmičkových výročí připravili divákům nevšední zážitek.

Kabaret (…a především ten politický) je u nás v současnosti menšinovým žánrem. Je zajímavé, že kvetl v dobách, když se …to nesmělo. J. R. Pick v pražské Redutě měl roce 1962 divadélko Paravan. Jednou tak seděl sám na scéně a byl zaujat tichým čtením Rudého práva. Pak řekl: „Okno do světa… Okno do světa lze zastřít novinami“. Veliká sranda, potlesk a soudruzi hned druhý den jeho divadélko zavřeli. Mnozí se pokoušeli s různým úspěchem navázat na kabarety z První republiky. Longenova Červená sedma, Kabaret Strany mírného pokroku v mezích zákona Langera a Haška, Divadlo Vlasty Buriana a další. Od roku 1958 se jako zázrakem začaly zjevovat divadélka malých forem a v nich občas i politický kabaret. Ivan Vyskočil, Vladimír Vodička, Jiří Suchý a další střídavě s větším nebo menším úspěchem vystrkovali růžky satiry. Prostě jim to nedalo.

Semafor v tom přiblblém režimu fungoval jako na houpačce. Jednou vycenil satirické zuby, jindy byl melancholicky líbivý, ale vždy diváky milovaný díky nevšedním umělcům, Š+S. A hostovali tam i slovenští protagonisté politické satiry, Lasica a Satinský, kteří právě na Slovensku mněli utrum. Režim je chtěl vymazat z divadelní mapy. Ještě je asi správné připomenout Studio Y, Divadlo Sklep, no a Večerní Brno, to byl fenomén, který nelze obejít.  Evžen Sokolovský, protagonista divadla se k němu vyjádřil takto: „Nikdy se satirické divadlo nevzdá svého kabaretiérství, protože je prapodstatou tohoto divadla, jeho živým organismem, jeho abecedou, jeho základním uměleckým výrazivem.“ A co bylo dál..? Když Večerní Brno naší mocní zrušili, nastalo i v Brně mrtvo. A oživení přišlo aj po roce 1990. Ne však v divadle, ale ve stále populárnější televizi. S politiky netančila dvojice Šimek – Bubílková, Na šikmé ploše Slováka Milana Markoviče se střídali současné osobnosti kultury i politiky, Česká soda Čestimíra Kopeckého, Alles gute Čtvrtníčka, Šteindlera a Vávru a mnoho dalších. V roce 2016 se objevil výborný program Ovčáček Čtveráček, divadelní představení, uváděné také jako nekorektní kabaret. U jeho zrodu stojí  skupina umělců z Městského divadla Zlín.  

Je tady politický kabaret. Znovuzrozený, znovu radostně objevený. Především je to taky návrat k poezii, k hudbě. Umožňuje aktuálně odpovídat na palčivé společenské otázky. Je nekonformní a hlavně veselý.   Dává možnost divákům, pomocí humoru vstoupit do současnosti, kam se jinak autor i divák obtížně a někdy s nechutí dostává. Výsměch, fantazie a poezie to jsou atributy, které budou u nás stále žádanější.

Teď ke konkrétní „totální unférii z dějin národa českého“.

Živá kapela, jako vždy v tomto divadle výborně hraje, i když většinou neviditelná. Sedí v pozadí za plátnem, na kterém se umně promítají různé sekvence, doplňující atmosféru na scéně. (Scénické projekce Petr Hloušek, světelný design David Kachlíř, scéna plná pivních soudků  Jaroslav Milfajt). 

Protagonisty, kteří se pohybují celými dějinami, jsou Čeněk Udavač (Michal Isteník) a Marcel Zatykač (Petr Štěpán). Oba hrají své role odporných kreatur neuvěřitelně věrně, ve svých záporných postavách se vyžívají a vzájemně doplňují. Všech deset dalších herců hraje nejrůznější role důsledně realisticky, (Stanislavský by se radoval) ve jménu hesla: Nejsou malé role…atd. Jediná žena v ansámblu je Radka Coufalová, výborně zpěvně disponovaná, herecky samozřejmě taky. Nádherně si střihla například parodii psycholožky. A potom tady máme moderátorku (Kristina Kloubková) a moderátor (Ondřej Blaho) kteří se objevují na velké TV obrazovce a zdařile parodují například protagonisty TV Nova.

Mimochodem, nikdy nikde nejsou jmenovaní konkrétní oslové, o kterých je v současnosti řeč. Připadá mi to jako starý vtip: Na Červeném náměstí v Moskvě lidé sbírají ze země rozházené letáky. Cizinec taky jeden zvedne – jsou to prázdné listy. A tak se ptá Rusa: „Kde jsu písmena?“ Rus odpoví: „Začem bukvy? Vsjo jásno“.

Nejvíc se autoři vyřádili v dávných dějinách. Praotec Čech, jo, to je hodně konkrétní postava. Jan Hus taktéž i Přemysl Otakar II. nebo nekonkrétní policejní president, novinář, psycholožka nebo velitel věznice.  Později se dostaneme i do nedaleké minulosti, kterou, řekněme si upřímně, autoři vzali vyšší rychlostí. Má to důvod. U Mnichovské dohody, u nástupu komunistu k moci, u okupace Československa se asi moc nenasmějme. Tak raději od těch smutných osmiček rychle pryč.  Zato moc hezky se autoři vyřádili v oblasti byrokracie mezi nebem a peklem, s radostí a nadhledem se vydali řešit například brněnská současná témata a bezradnost radnice něco opravdu řešit.

Ze všech stran se mediálně ozývají souvislosti dějinných osmiček. Stává se z toho už skoro kýč. Češi se zamýšlejí nad svým selháním v roce 1938, nad nemohoucností čelit rudému ataku v roce 1948, s nostalgií vzpomínají na socialismus s lidskou tváří, kterou přejely ruské tanky v roce 1968. Jenom je tady malá chybička v závěrečném optimismu. Škoda že ta „sametová“ přišla o rok později. Nám by se hodil osmičkový rok 1998.

Začíná se mi zajídat ta osmička v naší historii. Jako by jiná léta nebyla taky klíčová. Ale Čech (a nejen on) rád přijímá zjednodušené obrazy minulosti. Tak ať má svou osmičku, jako výkladní skříň všech proher a úspěchů v našich dějinách.

Kabaret, to je něco jiného. Tam je plno souvislostí. Obsahů k zamyšlení i k zasmání. Humor je koření, které i ty osmičky polidšťuje. A když je to OSMYČKA s hrubkou, tak tomu dílu můžeme s klidným srdcem dát JEDNIČKU, dvakrát podtrženou.

Autor
•    Karel Cón
•    Stanislav Slovák
•    Jan Šotkovský
•    Petr Štěpán
Režie
•    Stanislav Slovák
Asistent režie
•    Jan Brožek
Kostýmy
•    Andrea Kučerová
Dramaturg
•    Jan Šotkovský
•    Miroslav Ondra
Scéna
•    Jaroslav Milfajt
Hudební nastudování
•    Karel Cón
•    
OSMYČKY
Foto MDB www.mdb.cz

Hodnocení: 100 %