Kultura21.cz

Oblíbení herci Divadla Na zábradlí se v krátkých rozhovorech zamýšlejí nad reflexí covidové pandemie v jejich profesním i osobním životě.

Jana Plodková je členkou hereckého souboru Divadla Na zábradlí od roku 2014. Až se opět naplno rozběhne divadelní život, vrátí se na svou domovskou scénu v inscenacích Zlatá pláž, Persony, Mýcení, Korespondence V+W, Posedlost, Hamleti a Požitkáři. Je rovněž úspěšnou filmovou herečkou, za hlavní ženskou roli ve filmu Protektor získala Českého lva 2009.

Jak se stavíte k umění online? Zaujal vás nějaký online projekt z poslední doby? A je to podle vás budoucnost i po skončení pandemie?

Umění online je poloviční umění, protože nedílnou jeho součástí je interakce s divákem. Bez diváků není umění plnohodnotné ve své podstatě. Na druhou stranu je až neuvěřitelné, s jakou invencí umění na pandemii zareagovalo a mnohým jistě online svět pomohl. A nejen umělcům, kteří se najednou ocitli bez práce, ale i divákům, kteří byli zvyklí pár dní v měsíci se kultuře věnovat. Za pozornost jistě stál Film naživo. Byl to netradiční, novátorský pokus o přenesení divadla mimo prkna na obrazovky. Do jaké míry nasytil hlad po kultuře, nevím, ale jistě byl nemalou náplastí. Tím chci říct, že umění v mých očích nemůže plnohodnotně fungovat v online světě. Protože bez diváka jako jeho zrcadla je slepé.

Z čeho coby umělec čerpáte inspiraci v dnešní době, kdy se "běžný" život více méně zastavil?

Běžný život se omezil, ale i tak lidé nezmizeli z ulic, stále je co pozorovat, o to víc se dívám. Sleduju víc i sociální sítě, zprávy, posléze dokumenty a filmy. Víc čtu knihy. Na všechno je víc času. Ale nejradši jsem venku. Moje všeobecná pozornost se přesunula k detailům. Takže raduju se i z pupenů, teprve se chystajících se rozvinout. Zní to banálně, ale v rámci zachování zdravého rozumu v dnešní době mě takové maličkosti udržují v realitě. Ať se s námi děje, co se děje, příroda ve svém rytmu pokračuje dál.

Odnesete si něco ze současné situace? Zjistila jste něco nového o sobě samé?

Nového nic. Snad jsem se jen ujistila v tom, že nepanikařím, nedramatizuju. V každé situaci se snažím najít to, co mě pozvedne nahoru, nikoliv stáhne dolů.

Vylepšili jste si nějak svůj byt či dům? A změnil se nějak váš přístup k pobývání doma jako takovému?

Domácí izolace nás donutila dívat se na náš prostor nejen jako místo k přespání, ale i k životu. Nic výrazného jsme nezměnili, snad jen knihovnu. Jelikož množství knih vzrostlo a nebylo je kam dávat. Taky jsem si pořídila matrace a vytvořila si svůj koutek, kam se dá s knihou zalézt.

A na závěr: co byste popřáli české společnosti?

Zdraví, sílu a pevné nervy.

Bonusová otázka: Necháte se očkovat? :)

Tak tohle začnu řešit, až se očkování přiblíží k mé věkové kategorii. Ale kdy to bude…:) 

Jiří Vyorálek je v Divadle Na zábradlí od roku 2013. Na jevišti exceluje například v inscenacích Zlatá pláž, Tajný agent, Persony, Posedlost, Anamnéza, Europeana, Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. nebo coby Jan Werich v Korespondenci V+W. Je často k vidění také na televizní obrazovce a filmovém plátně.

Jak se stavíte k umění online? Zaujal vás nějaký online projekt z poslední doby? A je to podle vás budoucnost i po skončení pandemie?

Já sám žiju hodně offline. Mimo sociální sítě. V téhle době, kdy není možné nic, je to určitě dobrá věc, jak si divadlo připomenout, ale divadelní zážitek, který zažijete naživo a jde o jistou formu rituálu, se podle mě bohužel tímto způsobem nahradit nedá.

Z čeho coby umělec čerpáte inspiraci v dnešní době, kdy se "běžný" život více méně zastavil?

Herec čerpá inspiraci z pozorování okolí, a i když se může zdát, že se běžný život více méně zastavil, osudy a životy kolem nás naopak začínají být velmi turbulentní. A to je samo o sobě v dobrém i zlém velká inspirace.

Odnesete si něco ze současné situace? Zjistil jste něco nového o sobě samém?

Tahle situace dala všem dost času k přemýšlení nad sebou a vším kolem. Co si z toho kdo odnese, to uvidíme v budoucnu. Já sám jsem třeba zjistil, že mi optimismus vydržel dýl, než jsem čekal.

Vylepšili jste si nějak svůj byt či dům? A změnil se nějak váš přístup k pobývání doma jako takovému?

Covidová opatření mě naučila kácet stromy a nachystat dostatek dřeva na několik zim. A doma je doma, ať už za okny řádí cokoli.

A na závěr: co byste popřáli české společnosti?

České společnosti bych popřál co nejrychlejší uzdravení.

Bonusová otázka: Necháte se očkovat? :)

Očkovat se klidně nechám, pokud možno co nejdřív a pokud možno něčím co funguje.

Zdroj foto: Divadlo Na zábradlí