Tentokrát Ve Smečkách Klub bláznů
Kultura21.cz

Tentokrát Ve Smečkách Klub bláznů

klicovou dirkou perexV Praze je hodně divadel, podle mého odhadu nejméně stovka. A to ta, která mají ještě malou nebo komorní scénu, počítám jen jednou. Při tomto počtu samozřejmě není divu, že mi zhusta nějaká ta premiéra uteče anebo ji nestihnu. Pak nezbyde, než poslouchat zákulisní tamtamy. Někdy je člověk rád, že ušel utrpení, jindy trochu zamrzí, že něco dobrého propásl, ale návštěva reprízy vše napraví. A tak jsem se, pod vlivem kolujících zvěstí, vypravila do Činoherního klubu na představení hry Klíčovou dírkou.


Joe Orton (1933 – 1967) je v anglojazyčné divadelní literatuře synonymem hodně černé, leckdy až pobuřující a cynické komedie, plné obskurností a absurdních zápletek. Tento herec a dramatik psal v šedesátých letech minulého století šokující hry a umřel tak, jak by bylo hodno některé z Ortonových postav – v jeho čtyřiatřiceti letech ho ubil jeho milenec kladivem.

Dramatikova komedie Klíčovou dírkou způsobila při svém prvním uvedení dost velký skandál. Orton v ní jen tak bezděky a zdánlivě jakoby mimochodem hojně používá otřepané atributy šestákových románů: chlípný a záludný terapeut, šílený psychiatr, podivný a podezřelý londýnský policajt s nápadným francouzským přízvukem, nevinná chudičká dívenka, ztracená a znovuobjevená relikvie, odložený a nalezený potomek, incestní vztahy. Nemohla jsem nevzpomenout na Krvavý román Váchala, ale na rozdíl od něj není toto vše pro Ortona podstatou děje, ale jen lehkou předehrou pro daleko neuvěřitelnější a šílenější situace.

klicovou dirkou 1

Vše začíná celkem přehledně – úspěšný psychoanalytik dr. Pretience v bravurním podání M. Fingera chce svést nezkušenou naivní sekretářku (I. Jiříčková). To mu překazí příchod jeho manželky, kterou skvěle ztvárnila G. Míčová. A pak se děj začne neuvěřitelně komplikovat. Do hry se postupně zapojují další postavy – kontrolor z ministerstva zdravotnictví, milenec manželky, policista (F. Dadák, s jeho obsazením měl režisér opravdu šťastnou ruku, v roli přitroublé ruky zákona byl neodolatelný). Všichni se před někým skrývají, někoho či něco hledají, vydávají se za jinou osobu, tak nějak se náhodou svlékají, oblékají z nouze do cizích šatů.

Nápadité scéně (Kamila Polívková), situované do psychoanalytické ordinace, vévodí obrovská pohovka téměř přes celé jeviště. (Ano, na Freuda vždycky dojde!) V režii Martina Čičváka se z psychoanalytikovy pohovky stává pomyslné vivisektárium, v němž se charaktery odhalují až na dřeň.S akrobatickou dovedností se na ní, za ní či pod ní schovávají anebo naopak vynořují jednotliví hrdinové, kteří díky přesné choreografii a načasování mizí před zraky spoluhráčů.

klicovou dirkou 2

Dral se mi neodbytně do mysli bonmot Brigitte Bardot, pocházející zhruba ze stejné doby jako tato hra: „Všichni se jednou sejdeme v jedné velké posteli.“ Na tuto černou komedii to platí doslova. Není divu, že při jejím prvním uvedení citlivé dámy dávaly nahlas najevo své pohoršení. Způsobily je nejenom zřetelně ukázané a pojmenované mimomanželské, milenecké a incestní vztahy, ale jako vrchol neslušnosti i záhada ztracené části nejintimnější partie ze sochy ctihodné a nedotknutelné britské politické veličiny - ministerského předsedy W. Churchilla. To byly věci, o kterých se doposud na divadle prostě nemluvilo ani v náznaku, natož zřetelně a nahlas.

Ale aby nedošlo k omylu – Joe Orton nechtěl v první řadě šokovat, ale pobavit. A to se mu, myslím, v Činoherním klubu podařilo; též zásluhou Čičvákovy režie, která se zaměřila především na absurditu vztahů a situací. I když dnes hra nikoho nepohoršuje tak, jako v šedesátých letech, přesto je otevřenost,s jakou hovoří o intimitě, neobvyklá A nemám tím na mysli intimitu výhradně erotickou, ale především intimitu vztahovou, introspektivní, psychologizující. Zpočátku je „blázen“ ten, kdo na sobě nemá pomyslný bílý plášť, ale jak se děj komplikuje, není už jasné, kdo je psychiatr, kdo pacient, kdo se chová „normálně“ a kdo ne. Na závěr hry můžeme na filmovém plátně sledovat, jak se za radostného zpěvu známé africké národní písně všechny postavy v jakémsi reji bláznů vydají po schodech na ulici a dále do světa, mezi lidi, mezi nás, jako poslové malého každodenního bláznovství, kterého kousek snad každý z nás v sobě skrývá.

Joe Orton: Klíčovou dírkou

klicovou dirkou

Žánr: komedie  
Uvádí: Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1  
Režie a úprava: Martin Čičvák  
Hrají: Martin Finger, Iveta Jiříčková, Gabriela Míčová, Jiří Černý, Jan Hájek, Matěj Dadák
Scéna a kostýmy: Kamila Polívková
Premiéra: 30. října 2013  
Hodnocení: 80%  

Zdroj foto: P. Nesvadba, Činoherní klub  

www.cinoherniklub.cz

( 1 hlas )

 

Přihlášení



Tetování jako rozsudek smrt

Kruté a napínavé. Tak lze stručně charakterizovat knižní detektivku „Inkoust – Tetování jako rozsudek smrti“, jejíž autorkou je Alison Belshamová, rodačka z města Hampshire ve Spojeném království, která žije a pracuje v Edinburghu. Kniha Zlín ve společnosti Albatros Media a. s.

Reniin deník- deník dívky, která milovala život

Renia si ve svých čtrnácti letech začne psát deník, který se stává jejím nejlepším přítelem. Jak sama říká, jemu může svěřit vše, aniž by se musela bát prozrazení nebo posuzování z jeho strany. Nemůže tušit, že kromě svých starostí a radostí, mu svěří i budoucí události, o kterých se jí nesnilo ani v tom nejhorším snu. Nakladatelství Zeď s.r. o.

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Klučov

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Hledat

Na svém albu oslavuje Lucie Bílá své autory - Ondřeje Soukupa a Gabrielu Osvaldovou

Jedenadvacet hitů a známých písní a závěrečná novinková nahrávka Salto mortale přináší album s všeříkajícím názvem Lucie Bílá/Ondřej Soukup/Gabriela Osvaldová. Album mapuje spolupráci výjimečných umělců, kteří si sedli umělecky a lidsky už začátkem devadesátých let.
Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Z archivu...

Čtěte také...

Českolipský divadelní podzim má ambice znovu vrátit této akci prestiž

ceskolipsky divadelni podzimLetošní, již 36. ročník festivalu Českolipský divadelní podzim má ambice znovu vrátit této akci prestiž, kterou měla před lety, kdy se do České Lípy sjížděly amatérské soubory z celých Čech i ...


Literatura

Mráz stále přichází z Kremlu

putin200V poslední době se přímo roztrhl pytel s tituly zaměřenými především na život tajných agentů. Asi nejhlavnějším důvodem je potřeba vyrovnat se s některými relikty minulosti ve chvíli, kdy už získané informace bezprostředně neohrožují jednotlivé životy....

Divadlo

Malované na skle ve Zlíně krásně namalovali

malovane-na-skle 200Podzimní večer 20. listopadu se v Městském divadle Zlín nesl ve slavnostním duchu. Jednak šlo o 51. reprízu představení Malované na skle, které získalo cenu Aplaus za nejlepší inscenaci 69. sezony a její představitel byl nomi...

Film

Nazareth schválili rockument a může do kin!

nazareth rockument 200Rockový dokument, který vám dá nahlédnout do tajů a šíleností, které musí muzikanti cestující napříč zeměmi absolvovat. Režisér Miloslav Šmídmajer se již po třetí v životě rozhodnul o výlet do života slavnýc...