Příroda kolem začíná rozkvétat a s ní i knižní trh. Mezi novinky, které vás jarně naladí, je i nový román z Nakladatelství Argo spisovatelky a redaktorky Renáty Krejčí o tom, že otevření srdce navzdory předsudkům může zasít semínko neočekávatelně silného přátelství. Přinášíme vám rozhovor s autorkou, kde se dozvíte zajímavosti o vzniku knihy a dostanete pozvánku na křest.
V knize se potkávají dvě ženy naprosto odlišných povah. Jste sama spíš organizovaná workoholička, nebo svobodomyslná umělkyně?
Jsem povahou rozhodně bližší Andree, ale mám ze sebe i dost z Jolanty. Kdybych nebyla organizovaná workoholička, myslím, že bych tu knihu nikdy nedokončila. Kdybych nebyla otevřená novým věcem, nikdy bych nepřišla na námět tohohle románu. Vžít se do myšlení Joly mi pomohl kontakt se ženami z lesní školky nebo ženských kruhů.
Jak tedy vznikl ten nápad? Je založen na skutečném příběhu, zažila jste v lesní školce podobný konflikt?
Naštěstí ne, já mám s lesní školkou jen dobrou zkušenost. Ale potkala jsem v ní maminky a průvodkyně, které jsou hodně jiné než já, ať už povahou, nebo přístupem k mateřství a výchově – a zjistila jsem, že každý ten přístup má něco do sebe. A chtěla jsem tohle zjištění předat Andree a dalším ženám, že když člověk dokáže překlenout názorovou propast, může se v jeho životě něco opravdu začít hýbat. Joly pomohla Andree otevřít se a řetězovou reakcí rozhýbala celý její svět, začaly se řešit věci, které už se zdály být pohřbené v minulosti, nezvratitelné.
Mluvila jste i o ženských kruzích – jak se žena jako Andrea ocitne na takovém setkání?
To je ten půvab ženských kruhů, můžou se tam scházet ženy jakékoli věkové kategorie, jakékoli životní zkušenosti, jakéhokoli povolání, ženy svobodné, matky... Všechny jsou vítané, všechny tam můžou pobýt, svěřit se, dostat podporu ostatních, nebo jen poslouchat, inspirovat se. Sama jsem se setkala s několika skupinami žen, a i když já ani Andrea nejsme typy, které by takové setkání vyhledávaly, bylo to pro mě nesmírně silné a poučné. A i to mě přivedlo k příběhu Andrey a Joly, k příběhu o odvaze začít znovu a že někdy nám k tomu pomohou lidé, od kterých bychom to čekali nejmíň.
Andrea působí jako typ ženy, která si život řídí po svém. Jolanta při svých rozhodnutích spíš čeká na „znamení shůry“. Člověk by čekal, že spíš Andrea bude pomáhat Jolantě, ne naopak.
Pointa je, že si pomáhají navzájem, a to ještě dřív, než si to vůbec uvědomí. I silný a odolný člověk někdy potřebuje podržet. Někdy ani netuší, že pomoc vůbec potřebuje. Andrea je ten typ, který jede jako stroj, všechno má promyšlené, ozubená kolečka plánu do sebe musí zapadat, myslí, že nepotřebuje nikoho a nic, že si poradí se vším – to má vštípeno od dětství. Ukáže se ale, že i její dokonalý systém má díry. Musí se naučit, že na všechno v životě nemusí být sama.
Kromě Andrey a Jolanty se v knize setkáme ještě s dalšími typy žen a matek – Andrea má ještě sestry, se kterými se dlouhé roky nestýká, a matku, která po ztrátě manžela nedokáže najít svoje místo ve světě – co má čtenářům příběh těchto žen ukázat?
Já věřím, že každého z jejich osudů a názorů osloví to, co zarezonuje s jeho vlastními zkušenostmi. Moje hrdinky ukazují, že žádný ze zmíněných přístupů k mateřství není dokonalý, nebo naopak neobhajitelný. Že si s sebou někdy neseme břímě vlastního dětství a dospívání, které potřebujeme vyřešit, uzavřít, jinak tu nedokážeme stoprocentně být pro svoje vlastní děti. Není sobecké nejdřív myslet na sebe, je to naopak zásadní. Věřím, že i příběh Andreiných sester a maminky Anny čtenářům a čtenářkám v mnohém otevře oči.
Kde vás s knížkou můžeme potkat?
Knížku poktřtíme 29. 4. v Kafe nůžky papír. Můžete se těšit na zajímavé hosty, dobrou náladu a hudbu. Můžete mě vidět i na veletrhu Svět knihy, na besedě dvou autorek – mě a Emy Šindelářové. Budeme mluvit o hledání domova, přátelství a vnitřní síly, nebo právě o křehkosti vztahů, o odvaze začít znovu. Nebude chybět ani autogramiáda. Na obou akcích moc ráda odpovím na všechno, co vás ještě zajímá. A ráda s knížkou zajedu i mimo Prahu, kdekoli nás budou chtít. Těším se.
Foto: Tereza Kraucherová
Anotace
Jedna věří ve fakta, druhá v hvězdy – obě v sílu přátelství
Andrea – organizovaná, zodpovědná workoholička, nedůvěřivá realistka, úzkostlivá matka. Jolanta – nedochvilná, přirozená, otevřená umělkyně spatřující dobro v každém člověku, svobodomyslná matka. Jedna dělá vědecký průzkum před každým životním rozhodnutím – druhá věří v postavení hvězd, homeopatii a sílu přírody. Neslučitelné povahy svede dohromady konflikt jejich potomků. Román o tom, že otevření srdce navzdory předsudkům může zasít semínko neočekávatelně silného přátelství. O tom, jak nás mohou v životě ovlivnit lidé, s nimiž bychom za běžných okolností prohodili sotva pár slov. O tom, že zkoušet nové věci se vyplatí. A taky o tom, že nikdy není pozdě.
O autorce:
Renáta Krejčí pracuje jako redaktorka v nakladatelství Pikola (Euromedia Group) a externě spolupracuje s nakladatelstvími JOTA, Argo, Bourdon a dalšími. Miluje čtení, psaní a dolaďování textů. Volný čas tráví s rodinou, s knihami nebo geocachingem – kromě hledání kešek v rámci něj sbírá odpadky a pomáhá přírodě. Je taky zapálená amatérská herečka. Žije v Praze s manželem a dvěma dětmi.
| < Předchozí | Další > |
|---|

Zátiší je historický román odehrávající se v Nizozemsku v 60. letech 20. století. Pracuje a rozvíjí psychologii postav na pozadí událostí vracejících se Židů z koncentračních táborů. Ptá se po otázkách osobní i kolektivní viny po událostech během holokaustu i při návratu přeživších Židů. To vše usazuje do intimního příběhu rozvíjejícího se lesbického vztahu.







Skupina pyšnící se podtitulem Pilsner Ska Orchestra Tleskač má před sebou festivalovou sezonu, novou vokalistku Karolínu Jägerovou a rok staré album Never die songs. Na různé názory jsme se zeptali kapelníka ...

RIV a mladší RUV – znesváření bratři. Aspoň to tak může na první pohled vypadat. V prvním případě jde o rejstřík výzkumu, v druhém o registr uměleckých výstupů a je očividné, že někdy se věda nechce s uměním přát...
Není nad to, když se ocitnete na české hře ze současnosti, která měla premiéru docela nedávno a když se vám inscenace líbí. To se mně podařilo před několika dny na velké scéně v Moravském divadle Olomouc. Hra se jmenuje „Konečně ...
F.A.Brabec se v současné době kromě svých filmových projektů zabývá výukou mladé generace kameramanů na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Jeho ateliér kamery je jeden z nejnavštěvovanějších, protože o své...