Jako každoročně se i letos v druhé půli února vynořila LA PELÍCULA, přehlídka španělských mluvených filmů (película = film), což obnáší díla nejen ze Španělska, ale i ze španělsky mluvících zemí amerických, od Kuby až po Chile. Zařazeny byly snímky hrané i dokumentární, převažovala komorní dramata, soustředěná na křivolaké osudy lidí často ztracených v dnešním nepřehledném světě. Nádavkem byla přidána retrospektiva oblíbeného herce (a režiséra) Antonia Banderase.
Ze stovek položek, které se v uplynulých letech urodily, jsme jich mohli spatřit jen několik - a nejsem si jist, zda vůbec něco vypovídají o stavu kinematografie. Z toho, co přehlídka nabídla, lze usuzovat na vleklou krizi námětovou i vypravěčskou, neboť se tu odráží podobný problém, jaký známe i z tuzemska: natáčet vlastně může každý, kdo v rukou udrží kameru a sežene potřebné peníze na svůj projekt. Ztrátu smyslu pro rozlišování hodnot zdá se potvrzuje i udílení španělských cen Goya (to je něco podobného jako u nás Český lev), které se nejnověji snesly na druhořadé divácké hity, které do películovské přehlídky nebyly ani zařazeny.
Některé tituly (Divoké historky, Příšerný vlasy) se již uváděly v české distribuci, aniž by získaly větší ohlas - a to bez ohledu na to, že v mezinárodním kontextu byly vysoce ceněny. Zájem publika se přirozeně soustředil hlavně na ta díla, která tu dosud nehrála. Některá se vyznačovala ambiciózním tematickým zacílením, avšak selhávala v ne zcela zvládnutém uchopení, postrádala nápaditost i švih.
Na mysli mám třeba chilský film Psí maso, dotknuvší se nynějšího rozpoložení člověka, který se kdysi za vojenské diktatury podílel na represích, nebo španělskou tragikomedii Vyjednávač, která zacílila na "mírové" rozhovory vedené mezi vládními strukturami a zástupci teroristického uskupení ETA, prosazujícího třeba i násilné odtržení Baskicka. Nalezneme zde sice leckteré vtipné postřehy (kdy neshody začínají už odlišnou terminologií, označující přitom obdobné záležitosti), ale ve výsledku tento film odrazuje jak zdlouhavostí, tak trapností zápletek i jednotlivých figur.
Často se vyskytoval důraz na mladé lidi, avšak jen sotva bychom - soudě tak aspoň podle děl na přehlídce uváděných - nalezli hmatatelnější odraz současné hospodářské situace, jak se projevuje v masové nezaměstnanosti a dokonce v odchodech do zahraničí za prací (čemuž se věnuje dokument V podivné zemi). Převažují buď více či méně bizarní souběhy příběhů ze zaostalého vnitrozemí, kde si chudoba i bezvýchodnost podmaňují zhrublou lidskou mysl (Arktida) nebo naopak vznikají do sebe zavrtané vztahové historky, minimalizované už počtem účinkujících (dvojice) a prostředím (byt).
10.000 km
Takové průhledy nabídly např. filmy Stockholm a 10 000 km. První z nich dosti vyumělkovaně, s moderní nápodobou dávných kýčovitých melodramat, sonduje proměnlivá mocenská uspořádání v milostném vztahu, kdy přestává být jisté, kdo je "únoscem" a kdo "obětí", jak se přelévá citová příchylnost. Každopádně zde vyplouvá na povrch dobyvačná neomalenost španělských kluků, náhle si nevědoucích rady s dívčinou umanutostí poté, co slavili zdánlivé vítězství.
10.000 km
Druhý titul, z něhož pocházejí obě fotografie, s větším zdarem (a inscenační bezprostředností, s níž zachycuje všední, každodenní okamžiky, které se týkají i sexu) líčí hrozící odcizení mladého, již několik let spolu žijícího páru, když žena odjela na roční stáž do Ameriky - a nadále je spojoval jen internet. Tvůrci filmu, právem se spoléhající na výmluvnost dlouhých nehybných záběrů, tu vynalézavě začlenili mailovou komunikaci i obrazové návštěvy přes Skype, které navzdory dálce i časovému posunu mohou posloužit ke kulinářským radám stejně jako k sexuálním hrátkám či tanci. A také upozornili na ztíženou možnost sebeuplatnění: ona by se ráda prosadila jako fotografka, on jako učitel hudby, ovšem jejich budoucnost zůstává nejistá...
Přehlídka španělsky mluvených filmů LA PELÍCULA se uskutečnila ve dnech 17. – 28. února 2015 v Praze, Brně, Ostravě a Hradci Králové.
Bližší údaje: http://www.lapelicula.cz/lapelicula/index.html
Foto: La Película, www.whatson.bfi.org.uk
www.worldscinema.org
| < Předchozí | Další > |
|---|
Markéta Meduna Kočková si v životě prošla spletitou cestou. A právě ta dala podobu její současné tvorbě. I když původně pracovala jako servírka, rozhodla se následovat dětský sen a stát se umělkyní. Za pomocí včelího vosku přenáší na plátna niterní ...
V polovině června odstartuje novou sezónu Letní kino u Keplera, už potřetí v dramaturgii distribuční společnosti Artcam Films. Kino sídlí v těsné blízkosti Pražského hradu a gymnázia Jana Keplera, v parku Maxe van der Stoela.
Opäť je tu čas keď si "odovzdávali štafetu starý a nový rok" a tak k slovu prichádzajú na celý mesiac, na prelome rokov, obľúbení papieroví poslovia našich prianí a želaní - toho najlepšieho v novom roku - v rodinnom kruhu...
Už jako malá holka jsem registrovala herce s dobráckýma očima a širokým úsměvem, ale nikdy jsem si k němu neuměla přiřadit jméno, někdy se mi to tak stává i dnes. To ovšem vůbec neznamená, že to v mých očích snižuje jeho herecké kvality. Byl celkem...
Soňa Červená - operní pěvkyně, herečka, světoběžník – usměvavá drobná žena, která ustála neskutečné životní zvraty a přesto je optimistka, která se na něco pořád těší. Pokud jste ještě neměli možnost se s paní Soňou seznámit, neváhejte, budete okouzl...
