Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Bohatý perlový náhrdelník připomíná Diamantová kolekce Heleny Vondráčkové, kterou vydává v jejím jubilejním roce Supraphon. Na ploše pěti CD najdou posluchači impozantní výběr toho NEJ, co zpěvačka od roku 1964 natočila. Mezi 105 nahrávkami jsou nejen její nejlepší písně či dobové hity, z nichž se staly evergreeny, ale rovněž nové tituly, které interpretka pořídila v minulých týdnech. Nechybějí přitom ani skladby, které mají na CD premiéru.

Každé z 5 CD představuje Helenu Vondráčkovou v tak trochu jiné hudební poloze, ale vždy jako suverénní zpěvačku s velkým žánrovým záběrem. Zatímco počátky její kariéry s písničkami z let šedesátých připomene první disk, na druhém disku zaznívají duety. Třetí disk vzdává poctu fenomenálnímu textaři Zdeňku Borovcovi, který pro Helenu napsal přes 160 písňových textů, na čtvrtém disku se Helena představuje jako interpretka muzikálových a filmových melodií - a konečně pátý disk připomene její žánrové přelety.

Na rozdíl od předcházejících kompilací je Diamantová kolekce přece jenom jinde. I když tady nechybějí písně Červená řeka nebo A ty se ptáš, co já, hity jako Lásko má, já stůňu, Malovaný džbánku, Přejdi Jordán nebo Sladké mámení tady nenajdete. Zato jsou tady jiné dobové hity či malé písničkové skvosty, které možno označit jako balady, šansony nebo kantilény. Vzhledem k tomu, že na běžných kompilacích nebyly, nejsou tím pádem tak oposlouchané a člověk se k nim s radostí vrátí. Mám tím na mysli písně jako Pohádka o cínovém vojáčkovi, Kam vteřiny pádí, Přísahej, Malý princi, co s tvou růží, Zpěv náš vezdejší, Vládce našich dní, Raděj snad pláč mi dej, Jsem bůh i ďábel, Pochval strom za zelený listí, Laléňa, Jen dva ta loďka může vést, Znám ho znám, Až jednou sám se probudíš, Až půjde déšť do trávy spát, Já a půlměsíc, Johanka z Arcu, Bos jako já, Harold, Sblížení, Ty mi vládnout máš, Jak delfín... Žánrovou mozaiku Diamantové kolekce přitom obohacuje i funky (Ty jdeš a já se vznáším) nebo Helenino jazzové zpívání (Málo dní).

Pozoruhodná je Helena ve filmových a muzikálových melodiích, které mají v repertoáru vesměs jen ty nejslavnější a nejlepší zpěvačky. Jako správná diva se vžívá do velkých efektních písní (Stín nás dvou, Přísahám, že jsem to já, Knížka snů, Světla ramp, Evergreen, Málem), dostala tu i svou milovanou francouzštinu (Treize jours en France), ale stejně tak umí vystihnout i "bohapustý šantán (Modrý anděl, Jsi věčně tak sám a sám).

Největším překvapením Diamantové kolekce jsou písničkové premiéry respektive novinky, kterými se tu nešetří. Je vidět, že Helena neponechala nic náhodě (už jenom to tematické rozlišení jednotlivých alb!) a že chtěla své publikum potěšit i něčím novým. Jinak by tu nebyl nový duet s Leonou Machálkovou (Jsme si blíž, než se zdá), nová verze slavné písně Memory z muzikálu Cats - nyní ovšem textem Michaela Prostějovského (Vzpomínky), který je autorem českého textu i k další velké písni Jednou za život z muzikálu Sunset Boulevard. Zajímavé je, že Helena tuto píseň už jednou zpívala - tehdy s textem Pavla Vrby (V loučení je příslib návratů) - v Národním divadle při odchodu Václava Havla z funkce prezidenta. Nová verze písně představuje Helenu nejen v báječné formě, ale díky textu i jakoby v autenticky autobiografickém prožitku.

Novinkami jsou i tři písně (Zavolej, kdy chceš, Dívej se tam, kde jsem já, Právě nám noc lásku dá), které zpěvačka kdysi natočila v angličtině, ale na české verze těchto tří filmových hitů došlo až nyní. Ještě, že měla schované texty Zdeňka Borovce! Další novou písní je ta s názvem Bože, Tebe vzývám, kterou bude zpívat živě až na podzim coby královna Anna v novém muzikálu Muž se železnou maskou.

Avšak na Diamantové kolekci najdeme i novou verzi skladby Dvě malá křídla, kterou natočila se špičkovou slovenskou vokální skupinou Fragile, nebo typicky muzikálovou píseň Matce své věř z amerického animovaného filmu Na vlásku, kde Helena dabovala roli mamá Gothel.

Podtrženo a sečteno: Jde o luxusní počin Supraphonu, který připomíná vedle neuvěřitelné sedmdesátky Heleny Vondráčkové také její vysokou profesionalitu, neselhávající hudebnost a umělecké kvality. To všechno se vine jako pomyslná červená nit celou její nahrávací kariérou, což dokládají i poslední nahrávky z jara letošního roku.

Helena Vondráčková se sice narodila 24. června 1947 v Praze, ale dětství a rané mladí strávila ve východočeském městečku Slatiňany. Rok před maturitou vyhrála v pražské Lucerně soutěž Hledáme nové zpěváky. Její pěvecká kariéra začala v roce 1965 v pražském divadle Rokoko. Hned na začátku začala spolupracovat s výsostně profesionálním týmem, což se projevilo úspěchem v podobě titulu Zlatý slavík za rok 1965. Svůj talent rozvíjela v divadle Rokoko (1965 - 1968), potom v triu Golden Kids (1968 - 1970). Od roku 1971 vystupuje sólově. Jako naše první zpěvačka povýšila statické zpívání u mikrofonu na hodnotnou podívanou, během které tančila, stepovala a hrála na klavír a conga. Objevila se v řadě filmů a muzikálů a je držitelkou mnoha prestižních cen doma i v zahraničí. Vystupovala v pařížské Olympii a po boku Karla Gotta dvakrát v proslulé newyorské koncertní síni Carnegie Hall. Se svými úspěchy nejen v celé střední Evropě nebo v zemích Sovětského svazu, ale také v Jižní Americe, Japonsku, Kanadě a Austrálii, se stala naší mezinárodně nejúspěšnější zpěvačkou.

Foto Supraphon