„Inspiraci nacházím v lidech, které potkávám…,“ přiznal nám v rozhovoru vítěz naší soutěže – Lubomír Müller

„Inspiraci nacházím v lidech, které potkávám…,“ přiznal nám v rozhovoru vítěz naší soutěže – Lubomír Müller

Tisk

lubomir mullerNa jaře letošního roku jsme vyhlásili literární soutěž. Soutěžící měli napsat erotickou povídku. Je pravdou, že hned na počátku si porotci museli vyjasnit i to, co je ještě erotika a co už je za hranicí… V září jsme odtajnili výsledky, také čtenáři zvolili svého favorita a my se pánů (vyhráli samí pánové) zeptali na několik otázek. Na prvním místě se umístil Lubomír Müller s povídkou Malování.


Pane Müllere, do soutěže jste poslal povídky dvě, psal jste je přímo pro naši soutěž nebo jste jen sáhl do šuplíku?

Obojí. Pro jednu jsem sáhl do šuplíku, druhou napsal přímo pro soutěž. Tu ze šuplíku (Nebe začíná metr nad zemí) jsem pro soutěž poupravil, je totiž v originále delší. Ta první sice měla starší námět, ale nerozpracovaný. Soutěž byla tedy jakýmsi rozsvícením červené signální lampičky, abych ji napsal.

Které jste víc věřil? Malování nebo Nebe začíná metr nad zemí?

Spíš než povídkám jsem věřil čtenářům. Věřil jsem jejich smyslu pro vnímání jemné erotiky, věřil jsem jejich schopnosti odkrýt skryté významy, použít obraznost mysli a vcítit se do hrdinů povídek. Ale když tedy chcete, tak jsem držel palce dvěma důchodcům, kteří, ač na invalidním vozíku, dokáží stále milovat něžnou krásu ženského těla i duše, takže jsem doufal, že uspěje Nebe začíná metr nad zemí.

schody do nebeskeho pokoje

Píšete rád pro zamilované?

Píšu rád zamilovaně a zamilovaný. A při tom věřím, že všichni čtenáři na světě jsou zamilovaní a já píšu pro ně.

Na začátku soutěže, hned při jejím vyhlášení, jsme byli označeni za prudérní. Bylo to kvůli větě, že povídky nemají překročit mez slušných mravů. Jak vnímáte erotiku vy? Kde máte hranici „slušných mravů“?

Tzv. slušné mravy jsou podle mne doktríny, které si vytvoří každá společnost. Ty doktríny se pak stávají závaznými pro naše chování. Jsme jimi hodně ovlivněni už od dětství. Co to ale je mravní „slušnost“ a co už je „neslušnost“? Kde v nás vzniká pohoršení? Pro někoho je pohled na nahé tělo pohoršením, pro jiného mocnou životní radostí. Co pro jednoho je odpuzující, pro druhého může být libé. Mravy slušnosti v ohledu erotickém jsou v každé společnosti jinak nastavené. V Čechách nemohu chodit po ulici nahý, u Masajů v africké Tanzánii ano, a věřte, že mi mezi nimi bylo příjemně. Ale i tam existují tabu, která se řídí pravidly společenského chování. Nejsme totiž na světě jen my sami, ale i druzí. A proto musíme vnímat i erotické požadavky druhého a nepokládat ty naše za jediné správné a nevnucovat je druhému. Hranice „slušných mravů“ jsou podle mne vymezeny naší schopností uvědomit si, že druhému naše chování a jednání může být nepříjemné. Za prudérní vaši soutěž označili asi jen ti, co nemají schopnost uvědomit si, že i psané slovo může být pro někoho nepříjemné. Jenomže umělec by neměl tvořit s vědomím ustavičné sebekontroly, aby někoho nepohoršil. Umělec by měl tvořit s vědomím umělecké pravdy. A ta je vždy jiná než jen odraz hrubé, často vulgární reality. Umělec, skutečný umělec, je jako proutkař, jenž hledá v hloubi země skrytý pramen. Země je jeho duše, a pramen, který vytryskne na povrch, by neměl chutnat jako chlorovaná voda z kuchyňského kohoutku. Tu známe každý. Spisovatelem zobrazená erotika by neměla vonět jako prostěradlo polité lákem z rybí konzervy. Pak ten spisovatel není umělec. A to možná někteří autoři soutěže nepochopili.

Myslíte, že lze erotiku vidět kolem nás – něžnou, smyslnou a přitom bez vulgarit?

Kolem nás ji asi neuvidíme, pokud ji neuvidíme v nás. A dívat se něžně, smyslně a přitom bez vulgarit na vlastní erotiku moc neumíme. To nás nikdo odmalička neučí a nějak moc ani učit nechce. Především rodiče.  Ale vidět ji můžeme v uměleckých dílech. Modiglianiho akty, sochy Augusta Rodina nebo Constantina Brancusiho, atd. Ale i tady je zřetelný posun ve vnímání erotičnosti od něžnosti k provokativní vulgaritě, třeba některá sousoší kanadské sochařky českého původu Ley Vivitové.

obeti milostneho trojuhelniku

Podle mého se erotická povídka nemusí zabývat detaily některých činností, čtenář má jistě vlastní představivost a měl by se mu pro ni dát dostatečný prostor, měl by se jen pošťouchnout námi kýženým směrem. Jak vidíte tohle pošťuchování vy? Pošťuchujete rád?

Když jsem se ptal kamaráda malíře, proč nemaluje ženské akty, řekl mi, že je pro něj dobře oblečená žena vzrušivější než špatně vysvlečená. Erotická povídka by měla být takovou tou dobře oblečenou ženou (nebo i mužem, že ano), jakmile je „špatně“ vysvlečeme, bude to spíše pornografická povídka. Ale ty hranice se nedají pevně určit. Vnímám je volně. Vždycky je to o představivosti, co se asi ta těmi dveřmi do ložnice děje. Někdo se podívá klíčovou dírkou, někdo dveře otevře. Někdo se raději otočí a odejde. Spisovatel by měl asi čtenáři nabídnout všechny varianty. Já osobně raději pošťouchnu toho, kdo ty dveře chce otevřít a podívat se... Co tam uvidí, to pak nechám na něm.

Ale vraťme se k vaší úspěšné povídce Malování – jde o fantazii nebo jste zpracoval vlastní prožitek?

Ha há! Dobrá otázka. A teď spisovateli prozraď, jestli spíš doma v trenýrkách s čmelákem Vilíkem! Tak tedy spím. Malování byl vlastní prožitek, ale hodně dáááááááávný...

svetlo me samoty

Píšete jenom povídky?

Povídka je těžký literární útvar, i když se to kvůli délce (či spíše krátkosti) nezdá.  Cítím se lépe v románech nebo novelách. Romány jsem dosud vydal tři, na povídkovou knihu (právě s erotickými povídkami) se nyní chystám, respektive dokončuji ji. Snad už jsem pro ni dostatečně dozrál... Nejen eroticky.

Kde berete inspiraci pro svou tvorbu?

V lidech, které potkávám, s kterými jdu, s kterými hovořím, které miluji.  

Mohou se čtenáři s oceněnou povídkou a případně dalšími vašimi texty setkat někde na blogu, v knize. Pokud ano, upřesněte kde? Poraďte, kde vás hledat?

Blog nemám, na něj už nemám čas. Mám své webové stránky www.lubomir-muller.cz a www.knihyodlubomira.cz  kde lze nalézt přehled mé tvorby, nabídku mých knih a mé hudby, trochu z mých životních názorů, postojů, snů... Povídka Malování, a také Nebe začíná metr nad zemí (v nekrácené podobě), bude součástí povídkově „erotické“ knihy. Bude-li ji chtít některý vydavatel vydat, to ukáže čas příští.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně tvůrčí inspirace.

Já děkuji a přeji všem čtenářům Kultury21 život v ložnicích fantazie, do kterých budou vstupovat pro něžnou erotiku po špičkách, s dechem zatajeným, s červenou růží v dlani a s ohněm v srdci.

lubomir muller

Zdroj foto: archiv Lubomíra Müllera


 

Přihlášení



Cesta ke hvězdám. Román o nezlomné vůli jít si za svým snem

Příjemné čtení, ženský román o velkých ambicích, dřině i cestě za svým snem je kniha nazvaná Cesta ke hvězdám od autorky Renée Rosen. Hlavní postava, bohatá Glorie Downingová, odchází z domova po krachu na burze a odsouzení otce za majetkové podvody. Zcela bez peněz a s pocitem, že vůbec nic neumí, si našla práci v kadeřnictví, kde myla lidem hlavy. A právě tam se seznámila s později slavnou a úspěšnou Estée Lauder, staly se z nich kamarádky a to všechno odstartovalo další životní kroky a úspěchy obou dívek. Kniha vypráví příběh známé zakladatelky slavné kosmetické značky.

Vymahačka. Thriller inspirován životním příběhem matky autora

Šedivá dýmající Ostrava, zelené Jeseníky. Na severní Moravě je v devadesátých letech minulého století nebezpečně rušno. Když si člověk moc nedělá hlavu se zákonem, může tu snadno přijít k pořádnému bohatství. Tak se hraje ve světě Anastázie a Hanky, dvou mladých dívek, které si nesou šrámy minulosti a potřebují rychlé peníze. Práce vymahaček jim je pomůže sehnat, ale taky je dokáže dostat do velkého maléru.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Beata Hlavenková: „Člověk píše, zkouší, skládá, a pak stejně nakonec musí přijít ono políbení múzy, aby to zafungovalo“

BeataHlavenkova 200Beata Hlavenková je velice výraznou osobností nejen české, ale i světové hudební scény. Působí jako skladatelka, zpěvačka, pianistka a producentka. Její tvorba je vždy odvážná, oscilující mezi žánry a vycházející z hluboké znalosti...

Komorní inscenace Chvilky překvapí moderním tónem i zralým herectvím

Komorní příběh v současných kulisách, obyčejní lidé a jejich problémy, v hlavní roli Natálie Tichánková – to jsou atributy prozatím poslední činoherní premiéry na velké scéně Moravského divadla Olomouc. Název nové inscenace zní Chvilky a premiérové uvedení na prkna (jež znamenají svět) proběhla v pátek 2. května.

Čtěte také...

Pavel Soukup: „Po četbě vždycky skočím jako pstruh“

Soukup 200Přečtěte si rozhovor s Pavlem Soukupem, interpretem audioknih Medvědín a My proti vám nejen o audioknihách.

...

Divadlo

15 let soudobé hudební scény Městského divadla v Brně


15 let MDB perexJe to až neuvěřitelné, ale skutečně uběhlo patnáct let od premiéry muzikálu VLASY, díla, které mělo premiéru na své Hudební scéně. Od prvního uvedení v roce 2005 do konce září 2019 zde bylo uvedeno šedesát osm (!) premiérových tit...

Film

Závodničtí Rivalové rozduní nejen váš DVD přehrávač

rivalove perexV loňském roce vzniklo poměrně dost filmů, které jednoznačně velebili běžní diváci, fanoušci i odborníci. Jedním z nich je také drama z prostředí Formule 1 s názvem Rivalové. To se sice v osca...