Arnošt Goldflam: „Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.“
Kultura21.cz

Arnošt Goldflam: „Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.“

Arnošt Goldflam je takový český renesanční člověk - píše knihy, scénáře, hraje v divadle i ve filmech, učí, a tak dále. V blízké době bychom ho měli vidět například v pokračování legendárního snímku Dědictví, o kterém si můžete něco málo přečíst.

 

 

Psal jste, že jste na cestách – kde se touláte? Máte raději domovinu nebo zahraničí? A relaxaci u vody nebo chození po památkách?

Byl jsem na divadelním festivalu New plays from Europe ve Wiesbadenu a pak taky v Hradci. Dohromady jsem viděl cca ke 20 představením a budu o těch Wiesbadenských referovat v SADu. Bylo to všechno moc zajímavé, něco bylo špatné a nezajímavé a něco výborné. Zase jsem se trošku přiučil. Jinak mě cestování zas tak neláká a prázdniny nejraději trávím tak, že dopoledne něco vymýšlím nebo píšu, odpoledne s rodinou u vody nebo v lese na výletech a procházkách. A kde? To už je mi pak jedno…

Nyní se hodně mluví o pokračování populárního Dědictví aneb… Plánujete si v něm opět zahrát a těšíte se na to?

Já bych mohl plánovat všechno možné, ale to záleží na Bolkovi, jako autorovi! A scénář už jsem četl a měl bych tam hrát, dokonce větší prostor jsem i dostal! Tak uvidíme. Taky to záleží asi na tom, budou-li na film peníze, točit by se mělo - doufejme - příští rok.

S Bolkem Polívkou jste přátelé, můžete na něj proto něco prásknout? Nějaký společný zážitek?

Společných zážitků by bylo mnoho, zvlášť z našich mladých let! Teď, když máme dost práce, na stará kolena zase další děti a nebydlíme vlastně už v Brně, tak se sice máme, myslím, pořád rádi, ale nevidíme se tak často, bohužel. Ale nedávno jsme spolu natáčeli s režisérem Z. Zelenkou, jmenuje se to Setkání s hvězdou, což je samozřejmě Bolek, a hrajeme spolužáky, kteří se potkají po letech. Jeden je takový chudáček, co pracuje v divadle rukama, to je ovšem Bolek, a druhý je nabubřelý ministr s řidičem a autem, a to jsem já. Náhoda je svede po letech, a jak to dopadne, to uvidíte v TV.

alt

Vystřídal jste i mnoho divadel (například Večerní Brno, HaDivadlo), dá se říct, které na vás nechalo největší dojem a zanechalo ty nejkrásnější vzpomínky?

Z Večerního Brna jsem prchl. Samozřejmě jsem byl nejšťastnější v studiovém autorském HaDivadle, byl jsem tam cca 18 let jako režisér a udělali jsme řadu průkopnických, svérázných a osobitých představení. Začal jsem v té době i psát a taky jsem hodně hrál. Navzdory době to byly krásné časy. Ovšem krásné to bylo i v prvních letech Dejvického Divadla, kde jsem pravidelně inscenoval, v Divadle Komedie, kde jsem dělal tři inscenace, také v prvních letech, pak ovšem krásná byla spolupráce s Klicperovým divadlem, v Ypsilonce, v 90. letech v ND v Brně, nedávno v Redutě, na Provázku atd. Nemůžu si stěžovat. Byl jsem často někde v době, kdy rostlo a rodilo se něco nového a zajímavého.

Jak byste od A do G popsal vaši povahu?

Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.

A jak byste chtěl, aby ji popsal někdo jiný? Jakým se snažíte být?

Ať mě popíšou, jak chtějí. Snažím se nebýt zlý, nikomu neubližovat. Ale trošku i zlomyslný jsem a mám rád pomluvy a klepy.

Máte vizáž hodného pohádkového dědečka, který plní přání. Kdybyste si mohl sám sobě nějaké splnit, jaké by to bylo?

To je jen vizáž. Přání mám mnoho, tak to zestručním: Zdraví, bohatství, štěstí a naplnění života pro mou rodinu a pro mě. A na dlouho, a taky aby se nám dařilo všechno, do čeho se pustíme! A abych ještě něco dobrého vytvořil- čili napsal, inscenoval nebo zahrál.

alt

Kde berete inspiraci k psaní divadelních her? Baví vás pak sednout do hlediště a sledovat provedení vaší hry? Karel Čapek ve své knize o divadle (Jak se co dělá 1: Jak vzniká divadelní hra) píše, že tohle je právě to nejhorší z celého procesu.


Já si to často dělám sám, takže, jak se zpívá - jaký si to udělám, takový to mám. Vždycky mě ale baví podívat se, jak to dělá někdo jiný.

Píšete hercům přímo na tělo, nebo jsou vaše texty univerzální?

Tak i tak. Ale není špatné představovat si při psaní určité herce. A taky pro ně i psát. Ale jde to i bez toho.

Učíte na DAMU a JAMU. Jací jsou dnešní studenti herectví? Co vás na této práci nejvíce baví?

Učím na JAMU a na Literární Akademii Josefa Škvoreckého. Přicházející školní rok bude na JAMU už posledním, přece jenom bydlím v Praze a dojíždím už mnoho let. Bavilo mě vždycky setkávání a výměna názorů se studenty, když se opravdu zajímali a brali mě jako partnera. Nebaví mě, když musím někoho nutit.

Myslím, že všechny práce, které děláte, jsou docela náročné na stres a tlak – učení, termíny, nervozita… jak se s těmito věcmi vypořádáváte?

No…jak to jde…

Jste velkým čtenářem, co je tedy vaší oblíbenou knihou, kterou můžete číst stokrát, a stále vás potěší?

Například pohádky, nebo tetralogie Okresní město od Karla Poláčka, Joseph Roth, Kafka, Doderer, Torberg, Malamud, čínské a japonské staré romány (třeba Literáti a mandarini) a taky jejich démoni, horrory atp. Taky třeba Jules Verne, nebo Dumasovi Tři mušketýři.

alt

Čím jste se chtěl stát jako malý? Ovlivnili vás v tomhle rodiče?

Já jsem chtěl být umělcem a taky si velice vážím toho, že jsem toho jakž takž dosáhl. Maminka mě v tom podporovala, ale velmi brzy zemřela a můj tata - jak jsme říkali - byl sice proti, ale pak to taky docela uznal, ale až když viděl, že mě to uživí.

Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

To bych si v podstatě nedovolil, jenom snad, ať se taky snaží realizovat své sny, ať jsou jakkoli zdánlivě nedosažitelné! A ať se jim daří a mají se - pokud možno - dobře!

Děkuji za rozhovor!

Nápodobně, zdraví Goldflam.

 Zdroj foto: osobní archiv Arnošta Goldflama



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Tetování jako rozsudek smrt

Kruté a napínavé. Tak lze stručně charakterizovat knižní detektivku „Inkoust – Tetování jako rozsudek smrti“, jejíž autorkou je Alison Belshamová, rodačka z města Hampshire ve Spojeném království, která žije a pracuje v Edinburghu. Kniha Zlín ve společnosti Albatros Media a. s.

Reniin deník- deník dívky, která milovala život

Renia si ve svých čtrnácti letech začne psát deník, který se stává jejím nejlepším přítelem. Jak sama říká, jemu může svěřit vše, aniž by se musela bát prozrazení nebo posuzování z jeho strany. Nemůže tušit, že kromě svých starostí a radostí, mu svěří i budoucí události, o kterých se jí nesnilo ani v tom nejhorším snu. Nakladatelství Zeď s.r. o.

Rozhovor

Juraj Červenák: „Mí hrdinové nejsou žádní uhlazení rytíři v naleštěné zbroji. Krvácejí, potí se a chodí na záchod.“

juraj cervenak 200Juraj Červenák je jedním z nejuznávanějších spisovatelů fantastiky u nás i na Slovensku. Jeho knihy, příběhy o Roganovi, ale třeba i osudy Conana, se rychle dostaly do podvědomí čtenářů a došlo k jejich rychlé oblibě...

Hledat

Na svém albu oslavuje Lucie Bílá své autory - Ondřeje Soukupa a Gabrielu Osvaldovou

Jedenadvacet hitů a známých písní a závěrečná novinková nahrávka Salto mortale přináší album s všeříkajícím názvem Lucie Bílá/Ondřej Soukup/Gabriela Osvaldová. Album mapuje spolupráci výjimečných umělců, kteří si sedli umělecky a lidsky už začátkem devadesátých let.

Čtěte také...

„Kultura pro mě znamená jít někam ven, za vyšší formou zábavy.“

langerova 200Pokračujeme s rozhovory s našimi redaktory, abychom vám přiblížili, kdo se skrývá za řádky těch všech recenzí a článků. Nyní o sobě více prozradila Jana Langerová, se kterou už jste možná komunikovali ohledně soutěží.

...

Literatura

Madona z hor promlouvá nejen k hlavní hrdince

Madona z hor, perexMadonna mia, to bylo ale čtení. Poetické a hutné zároveň. Něžné a přitom drsné. Odpočinkové, ale burcující emoce. Oduševnělé a také drsně reálné. No prostě úžasné. Na Madonu z hor jsem se velmi těšila. A má očekávání byla...

Divadlo

Strach jíst duši (Angst essen Seele auf ) Premiéra v divadle Reduta v Brně

Strach jist dusi perexPodtitul opravdu zajímavého díla zni: Romantická kabaretní komedie s pohádkovými rysy, s Ivanou Hloužkovou a Romanem Blumaierem v hlavních rolích!

...

Film

Proměny filmového vyprávění

film perexPro vnímavější diváky narozené dříve než v 80. letech nebývají vrcholem filmového umu ani tak ohromující trikové efekty a formálně bezchybná klipovitá vypravěčství, nýbrž soustředěná výpověď o světě, v němž žijeme. Filmaři se odjakživa pokoušeli "něc...