Goodfellas: „Hudba, kterou hrajeme, je sexem doslova prolezlá!“

Goodfellas: „Hudba, kterou hrajeme, je sexem doslova prolezlá!“

altUž jste slyšeli o Goodfellas? O kapele, která natáčela v Kalifornii, protože jeden jejich člen vše prohrál v kasínu a jeho majitel se slitoval? O skvělých kamarádech, kteří posbírali Anděla a Žebřík za objev roku a momentálně objíždí co se dá? Pokud ne, tak vám rychle doporučuji přečíst si rozhovor s Tomem a Johnnym a poslechnout si jejich muziku!

 


Jak byste popsali Goodfellas? Skvělí parťáci, akustická hudba, to si člověk leckde přečte... ale co dál?

Johnny: Jsme banda kámošů, bráchů a bratranců, co spolu rádi popíjí, oddávají se různým bakchanáliím a milují hudbu. Bojujeme za ateisty a hvězdáře. Hrajeme písničky, které jsou odrazem našich životů v oblacích i na Žižkově. Rádi se obklopujeme zajímavými lidmi, kteří mají co říct. Myslím, že žijeme na plný plyn a neradi brzdíme.

Tom: Jsme parta přátel a všichni máme společný cíl. Tím cílem je jen a jen skládat hudbu a hrát koncerty. Není to naivní!

Na první pohled vypadáte všichni hrozně mladičce - jaký je věkový průměr skupiny?

Johnny: 23,5

Dali jste se dohromady docela náhodou - šli do parku s nástroji a bylo to. Jak jste se pak dokázali shodnout, jakou budete dělat muziku a jakou budete mít image?

Tom: Vždycky jsme se dokázali shodnout na tom, co je pro naší kapelu přínosem a co ne. Pokud někdo přijde s dobrým nápadem tak ho realizujeme. Hudbu většinou skládáme společně. Image si každý vytváří sám. Máme jen pár zaběhlých pravidel, kterými se řídíme, aby třeba někdo nepřišel oblečený na koncert jako blbec. To se ale nikdy neděje. Jsme vždycky krásní :)

Johnny: Image je věc, která vzniká přirozeně. Každý člen kapely má svůj přístup a je zdravé nechávat volnost. Naštěstí se k sobě hodíme.alt

Čekali jste, že se stanete Objevem roku na Andělech a Žebříku?

Tom: Já jsem nám fandil. Máme totiž velkou sílu v tom, že dokážeme rozjet dance party s akustickými kytarami! Je to skvělé a myslím, že v rámci ČR i originální.

Johnny: Poprvé jsem se stal objevem v roce 1986. Moc si toho nepamatuju, ale myslím, že vstup na scénu se mi tehdy povedl. Od té doby jsem marně čekal. Tak sláva. :)

Nemáte nějakou vtipnou historku, která se váže k vašemu poslednímu albu Robbery Blues?

Johnny: Byl jednou jeden maniakální hudebník. Vběhl do kasína a prohrál všechny peníze. Pak se ožral a stropil scénu. Empatický majitel kasína ho utěšil, vrátil mu peníze a poslal ho nahrávat se slavným producentem do Kalifornie. Ain´t no easy way!

Pracujete nyní na něčem?

Tom: Máme pořád na čem pracovat. Spoustu nápadů, které je nutné jen utříbit a realizovat co nejlíp. V plánu je natáčení videoklipu k novému singlu My Only Enemy, hraní na velkých i menších letních festivalech a přes léto chceme zapracovat na všech našich závislostech jako jsou sex, drogy a rokenrol.

alt

 

Jak vzniklo vaše logo ve tvaru trsátka?

Johnny: Vzniklo úplně na začátku. Kolem kapely se sdružovali mladí karlovarští umělci, blázni do freestylových sportů a jiní piráti. Naše dobrá kamarádka Natálka Pelcová s námi vždy seděla a kreslila nás jak hrajeme a paříme. Navrhla nám logo a obal prvního dema, desky Shake the Matches. Později nám taky fotila fotky u Baltského moře. Je to naše baby!

Kde sbíráte energii na koncertování? Máte nějaký zaručený „dobíječ baterek“?

Tom: Mým dobíječem jsou živé koncerty. Vždycky mě nabíjí takovou energií, jakou nezískám z ničeho jiného! Pokaždé sejdu z podia a klepu se ještě hodinu po koncertě. Pokud to tak není, je něco špatně. Je to spousta nashromážděné energie, kterou neumím ventilovat jinak než zase na koncertech. A jsem za to rád, protože ji pak můžu na koncertě všem napumpovat do hlavy.

Nedá mi to a potom, co jsem vás viděla v Olomouci se musím zeptat - nemá Tom něco s kyčlemi? Takové kroucení boky není normální :)

Tom: Nevěřila bys, kde všude se to dá trénovat. Já už jsem našel poměrně dost způsobů, jak si udržet pánev v kondici. Jedním z nich je sex. A hudba, kterou hrajeme, je sexem doslova prolezlá!

Co fanynky? Chodí za vámi? A jdete s nimi naopak vy třeba na panáka?

Tom: Mám hrozně rád naše fanynky a fanoušky. Jsou skvělí a bez nich bychom nebyli kompletní. Naši fanoušci nás kopou do zadku při práci i na podiu a za to si zaslouží přinejmenším toho panáka, takže rozhodně ano!

Jaké je vaše oblíbené pití?

Tom: Whiskey, Becherovka, rum a Shock Bitter.

Johnny: V tom se docela shodneme celá kapela. Za mě whiskey, Rum Lamb Spiced nebo Sailor Jerry a kofola.

alt


Podpořili jste kampaň Kofoly pro neslyšící „Neslýchané festivaly“ tím, že jste si nechali vytvořit loutku Goodfelláče, který byl nedávno v aukci. Máte k tomuto krásnému modrému ponožkáči osobní vztah?

Tom: Velice osobní. Nikdo kromě nás a vítěze aukce o Goodfelláče neví, čeho je schopen!

Johnny: Vytvořila ho pro nás kamarádka scénografka a kostýmní návrhářka Dominika Janšová, inspirovala se kapelou Goodfellas. A povedl se, je to frajer!

Hodně hráváte na koncertech, které jsou na podporu něčeho - cítíte nějaké poslání?

Johnny: Fakt? Máš dojem, že hodně hrajeme na podporu něčeho? Mně přijde, že bychom mohli takové projekty podporovat klidně i víc. Zní to jako klišé, ale hudba léčí a léčila mě dávno před tím, než vznikli The GFs. Takže když teď můžu, tak léčím.

Řídíte se nějakým mottem?

Tom: ,,Když jsem se narodil, všichni okolo mě se smáli, jen já brečel. A teď se snažím žít tak, aby až budu umírat, všichni okolo mě brečeli a já se mohl smát".

Johnny: Bůh není veliký, i Cimrman a Gump jsou větší.  

Co byste chtěli dokázat? Co je váš hudební sen?

Tom: Ještě před pěti lety byl můj hudební sen zahrát si v pražském Paláci Akropolis. Tak si zkuste sami představit, kam sahají mé hudební sny teď. Sám nevím, protože je poznám, až jich dosáhnu. Pro mě ani pro kapelu nejspíš neexistuje žádný cíl, myslím cíl jako místo, kam doběhneš a kde to končí!

Doufám, že vás zase někdy uvidím na koncertě a moc děkuji za rozhovor.

Zdroj foto: archiv skupiny, autorka: Tereza Havlínková



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Kolikrát si připadám jak na houpačce, říká herec Martin Vrtáček

vrtacek 200Za dvacet let ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti toho získal herec Martin Vrtáček požehnaně. A nejsou to jen ceny publika i kritiky a ovace. Početná plejáda rozmanitých postav a charakterů z něj vybrousily osobnost, které nechybí pokora i sc...

Hledat

Čtěte také...

Fotograf bez talentu: „Lidé umí být svině i hrdinové. Je jen na každém z nás, co si vybereme.“

bez talentu 200Fotograf bez talentu má na Facebooku po necelých dvou letech od založení stránky téměř 14 000 členů. Iedntita pro něj není důležitá, má svůj osobitý přístup i styl. Radí jak fotit a jeho posledním projektem je ten s názvem Hrdinové. Nejen o...


Literatura

Kam se poděla Laura?

laura 200Severské detektivky vám na našich stránkách představujeme pravidelně. Tentokrát se podíváme do finského malého městečka Palokaski, které zasáhlo zmizení středoškolačky Laury. První kniha ze série, za kterou stojí autorská skupina pod jménem J. K. Johan...

Divadlo

„Ale, proboha, já nejsem můj milovaný Sartre, Wilde, Williams, Albee, Shakespeare…“ rdí se Petr Nýdrle

Jméno Petr Nýdrle je zlínským kulturním nadšencům jistě dobře známo, ale tento herec, učitel, scenárista a umělecký šéf zanikajícího divadla Malá scéna má co říct i ostatním. V rozhovoru se dozvíte věci o Malé scéně, ale budete svědky i osobního zamyšlení nad vážnějšími tématy.

Film

Intelektuální masakr
ImageFilmová adaptace divadelní hry Yasminy Rezy je uváděna jako drama/komedie, což si vlastně naprosto protiřečí. Je to ale nejvýstižnější určení žánru a zároveň hlavní zápletky filmu.
...