Kultura21.cz

„Když má dirigent s orchestrem a zpěváky to správné napojení a funguje to po všech stránkách, tak je to nepopsatelná nádhera,“ přiznává dirigentka opery ND a Státní opery v Praze Anna Pozidis.

Původně jste chtěla být operní pěvkyní a klasický zpěv jste také studovala na Pražské konzervatoři. V jednom rozhovoru jste řekla: „Odmala jsem tíhla k umění, tančila jsem, zpívala a doma jsem si s hůlkami z čínské restaurace zkoušela dirigování Aidy.“ Jak na ten čas dětství dnes vzpomínáte?

Vzpomínám na něj velmi ráda. Díky mým rodičům jsem měla opravdu pohádkové dětství, kdy jsem se mohla plně rozvíjet, a to jak po umělecké tak po lidské stránce. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, jak důležité je dobré rodinné zázemí. Zdravá podpora, abyste mohli svobodně vykonávat svoji profesi, a cítili při tom, že se máte o koho opřít. Bez toho to jde velmi těžko. A že já to zázemí mám, považuji za největší požehnání.

Kromě klasického zpěvu jste na konzervatoři studovala také dirigování, pro které jste se nakonec rozhodla. „Od dětství mě fascinovalo, jak dirigenti dokážou hudbu vyjádřit pohybem. Postupně jsem pochopila, že dirigování je obor, který propojuje vše – detailní znalost hudby, umění vést lidi i schopnost zachytit emoce.“ A tento nelehký hudební obor jste vystudovala pod vedením, jak jste jednou řekla, skvělé dirigentky Miriam Němcové. Jak vás profesně ovlivnila?

Miriam mně bezesporu ovlivnila z několika stránek, ale za úplně nejdůležitější považuji to, že mě díky „ženě - profesorce dirigování” nikdy nepřišlo jiné nebo snad zvláštní, že jsem „žena - dirigentka” v prostředí všeobecně považovaném spíše za mužské. A to mi, myslím nebo doufám, zůstalo doteď.

Jako dirigentka jste začínala v Dětské opeře Praha, s níž jste nastudovala řadu oper i autorských projektů. Jak na vedení a spolupráci s malými zpěváčky vzpomínáte? Co vám tato zkušenost dala?

Na spolupráci s Dětskou operou vzpomínám moc ráda! Bylo to krásné období. Trvalo 10 let a dalo mě toho nespočet. Od práce s dětmi, která je úžasná, protože je nejupřímnější, přes skvělé klavírní, pěvecké i dirigentské „fígle”, až po první aktivní dirigentské zkušenosti. Také mám doteď nádherný vztah s dětmi, které jsem vedla, a to mi dělá obrovskou radost.

V roce 2017 jste navázala spolupráci s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci a jako dirigentka profesně debutovala operou W. A. Mozarta Don Giovani. Pro festival Janáček Brno 2024 jste nastudovala s Moravským divadlem v Olomouci inscenaci Jenůfa v původní verzi z roku 1904. Spolupracujete také s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích. Na čem pracujete v současné době?

V současné době se více oddávám svému domovskému divadlu, ale zároveň ráda hostuji „kde je zrovna potřeba”, protože jsem přesvědčena o tom, že speciálně pro mladého dirigenta je zásadní nabrat co nejvíce zkušeností. Nicméně asi nejdůležitější je pro mě teď moje milovaná Rusalka, kterou jsem dirigovala v Moravském divadle Olomouc, a nyní mě čeká „doma”, ve Státní opeře. S velkým respektem a úctou se na to moc těším.

Jaké to je být dirigentkou opery Národního divadla a Státní opery v Praze, kde jste v této pozici od roku 2023?

Je to krásné. Je to obrovská zodpovědnost, za kterou jsem ale doslova každý den vděčná. Někdy je to tvrdé ustát ten „kolos”, ale pro mě, jako pro Češku, je naše Národní divadlo samozřejmě metou a snažím se, abych této mety byla hodna. A jako „třešničku na dortu” tu mám spoustu báječných kolegů a přátel, od kterých ráda nabírám cenné zkušenosti, a s nimiž je spolupráce velice obohacující.

Co vás baví na dirigování? „Dirigování je náročná disciplína, nejde jen o mávání taktovkou, klíčové je detailní studium partitur, znalost jednotlivých nástrojů a práce se zpěváky. Aby člověk uspěl, musí si doslova oddirigovat kilometry.“

Asi mi přijde úplně nejkrásnější ten „společný výsledek”, myšleno tak, že v jeden moment musí všichni „táhnout za jeden provaz”, aby se dílo podařilo. A když má dirigent s orchestrem a zpěváky to správné napojení a funguje to po všech stránkách, tak je to nepopsatelná nádhera.

Díky své práci jste také často na cestách po celé republice. Jak to zvládáte? „Když děláte něco, co milujete, oběti, které přicházejí, berete jako přirozenou součást.“

Není to vždy jednoduché. Když musíte ve 4 vstávat na vlak s myšlenkou, že až do večera budete intenzivně pracovat a další den třeba cestovat na druhou stranu republiky, přičemž je vaší prací předat muzikantům co nejvíce energie, tam lásku k profesi střídá disciplína. Ale člověk musí počítat s tím, že je tomu potřeba něco obětovat, a já vždycky říkám, že „dokud mi to stojí za to”, tak proč to nedělat.

Máte oblíbené skladatele, jejichž hudbu ráda dirigujete? A co zpěv, už je s ním definitivní konec?

To je pro mě těžká otázka. Od každého skladatele bych určitě našla kus nebo kusy, které by se mi líbily. Když bych ale přeci jenom měla vypíchnout pár jmen, tak by to byl určitě Wolfgang Amadeus Mozart díky své vtipnosti a brilantnosti, Antonín Dvořák díky své barvitosti a Petr Iljič Čajkovskij díky své jímavosti. A co se týče zpěvu, tak to ráda přenechám kolegům, jejichž je to poslání. Moje není.

Posloucháte hudbu také v soukromí? „Mně hudba dává vášeň, požitek, dojetí, možnosti prožít svoje city, určité naplnění a taky odpočinek.“ A jak ráda trávíte volný čas a co vám říká slůvko relax?

Ano, moc ráda. Poslouchám úplně všechny žánry, vybírám si jednotlivé písničky / skladby, které se mi líbí a je mi úplně jedno, jestli jde o klasiku nebo rap. Asi úplně nesplňuji takovou tu romantickou představu, že si jako dirigentka vážné hudby každé odpoledne pustím jinou symfonii a vařím zásadně u Wagnera. I když někdy ano!

A volný čas trávím nejraději s přáteli a rodinou. Relaxuji u dobré kávy, skleničky vína a v kruhu nejbližších. Také ráda cvičím a občas miluju jen tak lenošit u oblíbeného seriálu.

Anna Pozidis:

• Narodila se 22. 7. 1995. Vyrůstala v Hradci Králové.
• Vystudovala klasický zpěv a dirigování na pražské konzervatoři.
• Spolupracovala s Dětskou operou Praha, Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích.
• Od roku 2023 je dirigentkou opery Národního divadla v Praze a Státní opery v Praze. Spolupracuje s Národním divadlem Brno.

Foto: archiv Anny Pozidis