Kultura21.cz

Tereza Bartošová se narodila v Příbrami. Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a pracuje jako lékařka. Je matka tří úžasných dětí, miluje čokoládu, metal a turistiku. Debutovala v roce 2023 detektivním románem Klekánice, který následoval úspěšný román Vodník. Představila v nich sympatickou dvojici příbramských vyšetřovatelů Tomáše Vyskočila a Honzu Richtera. Detektivní série z Příbramska pokračuje romány Dceřina kletba a Svatební košile.

Vítám vás u našeho dalšího rozhovoru, tak by mě zajímalo, co je u vás po necelém roce a půl nového? Zažila jste za tu dobu něco jedinečného?

Rozhodně! Povedlo se mi posunout se profesně, po dlouhých letech složit atestační zkoušku, což tedy vyžadovalo velké ústupky a pomoc celé mé rodiny. Přece jen učit se a systematicky se připravovat na zkoušku v tomhle věku je něco docela jiného než v době studií, kdy člověk nemá na starosti nic jiného, než sám sebe a studium.

Také by mě zajímalo, jak jste prožívala vyhlašování cen Magnesia Litera? Bylo to pro vás napínavé?

Já se strašně bála. Fakt. Představa, že bych měla vyjít ty dva děsivě vyhlížející schůdky na pódium a nedejbůh ještě potom říct jednu celou větu bez přišlápnutí si vlastního jazyka, mi naháněla hrůzu. Naštěstí detektivky se vyhlašovaly jako první, takže zbytek vyhlašování jsem si mohla v klidu užít, aniž bych drtila manželovi ruku.

Jak se zpětně díváte na Dceřinou kletbu? Jste s ní spokojená, nebo vidíte něco, co byste v knize udělala jinak?

Dceřinu kletbu mám asi ze svých detektivek nejradši, zatím bych ji neměnila. Ale je pravda, že od poslední korektury jsem ji nečetla.

Tento rozhovor se týká novinky Svatební košile, kde se vracíme jak ke Kytici, tak ke známým vyšetřovatelům. Jaký to byl návrat pro vás?

Byl to trochu boj na ostří nože, na jaře jsem měla menší psací pauzu a během ní si postavičky jaksi ožily, převzaly otěže a trochu mi můj plánovaný příběh přepsaly.

A jak se vám pracovalo s tématem svatby? Vzpomínala jste u toho na tu vaši, nebo čerpala nějakou inspiraci z ostatních svateb?

Na svoji vlastní ani ne, měli jsme malinkou rodinnou svatbu. Ale právě ve Smolotelích se před pár lety ženil, snad to můžu prozradit, mladší bratr a zjevně to ve mě zanechalo silný dojem (úsměv).

Nosným tématem knihy je nedůvěra v policii. Jak to s tímto orgánem máte vy sama? Osobně jsem si při čtení říkala, jestli nemáte třeba policistu v rodině, když jste popisovala, jak to chodí nebo spíše může chodit. (úsměv)

Kdepak, jako zákonů dbalý občan se policii vyhýbám širokým obloukem a jediný policajt v rodině, dohromady se soudcem, bachařem a výchovným poradcem v jedné osobě, jsem doma já pro naši tříhlavou smečku.

Také je zde velmi zajímavé, jak všichni lžou a tím komplikují nejen vyšetřování. Měla jste to tak promyšlené dopředu? A setkáváte se s podobným lhaním i ve vaší práci lékařky?

Spíš se nechávám postavami překvapit. A tentokrát lhali všichni jak zběsilí. To bude bohužel asi pro všechny profese stejné, všude se lže. Ordinaci doktora nevyjímaje. Někdy je to humorné, když si ve zprávě přečtete, jak stejnou situaci pacient popsal jinému lékaři o den později, a někdy si jen povzdechnete, že je to součást lidské nátury snažit se stavit do lepšího světla, bránit se nepříjemnostem i kdyby jen v podobě pozdviženého obočí vyšetřujícího doktora, nebo být prostě vykukem, který hledá nejjednodušší cestu ke svému cíli.

Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Začtěte se do Svatební košile

V jednom z ohlasů na knihu je uvedeno, že „kdyby tohle chtěl někdo zfilmovat, rozhodně bych byla zvědavá na výsledek“. Jak byste se k tomu stavila? Umíte si to sama představit?

Je to hezká představa. Zvlášť pokud by se k případnému zfilmování dostaly neokoukané tváře a pokud by se to natáčelo tady, na Příbramsku.

A jak to sama máte s filmovými adaptacemi knih? Vyhledáváte je, nebo dáváte přednost řádkům?

Raději čtu, to nechává prostor mé fantazii, představím si autorem popsané prostředí, jak mně vyhovuje, ne jak komu dovolil rozpočet.

Už minule jsem se ptala, jak bude s dalšími Erbenovými baladami. Ale nemůžu se v závěru nezeptat, co bude, až je všechny vyčerpáte? Myslíte na to a připouštíte si to?

Myslím si, že se ani tak daleko nedostanu, abych je vyčerpala. A pokud ano, vůbec mě to netrápí, svět je plný inspirace i bez Erbena.

Povězte nám v závěru, jaké máte další plány, a to nejen ty literární. Co vás v budoucnu čeká?

Teď mám před sebou hodně pracovní léto a pokud se mi poštěstí, tak snad ve volných chvílích začnu psát nový příběh, kde bych ráda zavítala do rádoby stojatých vod domova pro seniory. A jinak? Užívat si sluníčko, zahradu a ty mé zbojníky.

Přeji všem čtenářům dostatek času na to zalézt si s knížkou a nerušeně se ponořit do jiných světů.

Děkuji moc za rozhovor!

Zdroj foto: Jaroslav Fikota