Herec Zbigniew Kalina: „Když vidím zajímavý styl chůze, okamžitě si ji na chodníku zkouším…“

Herec Zbigniew Kalina: „Když vidím zajímavý styl chůze, okamžitě si ji na chodníku zkouším…“

Tisk

200rozPozvání k rozhovoru přijal herec Zbigniew Kalina, jehož divadelním domovem jsou Městská divadla pražská. Právě v nich jej brzy čeká role Lorda Basingstoka v komedii A voda stoupá. Zbigniew se může pyšnit například Cenou Thálie pro mladého činoherce do 33 let a v tomto rozhovoru nám prozradí některé jeho tipy a triky.

 


Pojďme si na úvod chvíli povídat o Městských divadlech pražských. V čem je toto divadlo výjimečné? A jakou jeho inscenaci máte nejraději?

Mám za sebou už několik angažmá a hostování doslova po celé republice a musím říct, že v Městských divadlech pražských si užívám toho komfortu, že můžu hrát většinou před plným hledištěm. Je za tím vidět obrovská práce celého týmu MDP. Divadlo má neuvěřitelně zmáknuté PR, reklamu, komunikaci s divákem. Láká diváky na nezvyklé divadelní akce. Jsou tu skvělí hráči a osobnosti a herecké legendy, s kterými můžu stát na jevišti. O tom se mi ani nezdálo. A co se týče inscenací… Bedřich Smetana: The Greatest Hits a Kancl. Na ty se vždycky těším.

roz

Jaká role vás zde doposud nejvíce bavila? Proč?

Miluju britský humor. Proto zkoušení inscenace Kancl v Divadle Rokoko bylo pro mě radostnou záležitostí a ještě radostněji roli Tima hraju. Myslím, že to hrajeme všichni s velikou chutí, a doufám, že je to na nás patřičně vidět. Díky mým kolegům-spoluhráčům a režisérovi Petru Svojtkovi je to pro mě výjimečné představení.

V listopadu vás čeká role Lorda Basingstoka v konverzační komedii A voda stoupá. Proč by na ni měli diváci vyrazit? Nalákejte je!

Do premiéry ještě pár dnů zbývá, tak to nechci zakřiknout… ale myslím, že herecké výkony Pavla Juřici a Máši Málkové budou výjimečné. A pokud se chcete rozkošnicky kochat agónií herců, kteří celou druhou půlku hrajou v dešti, jste srdečně zváni!

A co nějaké zákulisní informace ze zkoušek a nacvičování hry? Stalo se něco zajímavého?

Kromě klasických podzimních onemocnění snad zkoušení probíhá hladce, takže nic skandálního se nestalo. Ale do premiéry zbývají dva vypjaté týdny, kdyžtak se ještě ozvu s nějakou horkou novinkou.

roz1

Co si obecně myslíte, že je u diváků nejoblíbenější? Komedie, nebo složitá dramata?

Kdybych to měl posuzovat podle sebe jako diváka - určitě bych se nejdřív informoval u svých známých, co zajímavého viděli, a pak bych na to vyrazil. Žánr by určitě nehrál žádnou roli, spíše kvalita.

Vystřídal jste několik divadel, namátkou Těšínské divadlo, Městské divadlo Karlovy Vary, Divadlo A. Dvořáka Příbram atd. Které vám podle vás dalo nejvíce? Kde jste získal nejcennější zkušenosti?

Obecně řečeno to byly báječné roky na takzvané "oblasti". A protože nejčerstvěji mám v paměti Divadlo A. Dvořáka v Příbrami, mé vzpomínky míří právě tam. Míří k mým báječným kolegům, k neuvěřitelně vytíženým technickým složkám, přesto stále usměvavým, k nezapomenutelným rolím, které bych si asi v tomhle věku v Praze nezahrál. Ve všech angažmá jsem měl štěstí na skvělé role… bylo jich spousta.

Kromě vašich domovských Městských divadel pražských hostujete v mnoha dalších divadlech, kromě těch v našem hlavním městě i například v Národním divadle moravskoslezském. Nedělá vám problém přejíždění? 

Naopak. Je to čas, který je jen můj. Ve vlaku doháním věci, na které normálně nezbývá čas: čtu, poslouchám hudbu, spím. Na trase Praha-Ostrava díky úžasné konkurenci tří dopravců jede vlak snad častěji než na Kladno. Už tradičně si v Regio Jetu dávám k obědu sushi a latté se švestkovým koláčem.

roz2

Dostal jste i několik ocenění, v roce 2008 Cenu Thálie, cenu Českého divadla a také ceny pro nejoblíbenějšího herce příbramského divadla. Kde si tyto ceny vystavujete? Mají čestné místo na některé polici?

Bude to možná znít divně nebo nevděčně, ale žádnou z těch cen vystavenou nemám. Všechny zůstaly v příbramském divadle, kde jsem je za dobu svého působení získal. Tak snad je dobře opatrují a ometají z nich nánosy prachu.

Máte nějaký trik na zapamatování textů? Jak je dostanete a hlavně udržíte v hlavě? Už se vám někdy stalo, že jste dostal takzvané okno, ze kterého nebylo úniku?

Text mám vždy spojen s tzv. aranží, čili pohybem po jevišti, a hlavně se situacemi, které se zkouší spoustu týdnů, takže nakonec je máte pod kůží spolu s textem. Okno se samozřejmě párkrát dostavilo… ale většinou jsem si neuvědomil, že je to moje chyba. Myslel jsem si, že má mluvit někdo jiný a urputně jsem přemýšlel, jak bych tomu chudákovi pomohl. Horší ovšem jsou okna v písničkách, z toho se člověk vylhává daleko hůř. Nebo choreografická okna. Zrovna teď v neděli jsem byl sólistou ve sborovém tanci u Faraona. Všichni kopali nohama, jenom já se točil. Trapas.

Když jsme u toho, máte rád improvizaci, nebo raději jedete podle předem daného scénáře?

Obdivuju všechny, kteří umění improvizace ovládají. Třeba můj kolega Vasil Fridrich, skvělý herec - pohotový a inteligentní! Já většinou hraju v představeních, která mají pevné mantinely… samozřejmě drobné odchylky v rámci těch mantinelů jsou přípustné. Ale vždy by měly být vkusné a držet se žánru. Ne vždy se to povede. Proto se raději držím těch mantinelů.

roz4

Když si přečtete text divadelní hry, máte hned nějakou vizi, jak danou postavu ztvárnit, nebo vše přichází postupně?

Problém je v tom, že moje vize po prvním přečtení hry není rozhodující a nejdůležitější. Tu vizi má hlavně režisér, který mě s ní seznámí. Já pak mohu s ním polemizovat a přesvědčovat ho o své vizi, nebo se nechat přesvědčit. Proto v podstatě není dobré mít vysněné role, protože nakonec váš vysněný Cyrano by se mohl odehrávat v bazénu, mít místo velkého nosu velký plavky. Zklamání může být trpké.

V jednom rozhovoru jsem četla, že vás nejvíce inspiruje hospoda, která je plná různých týpků. Je to opravdu tak? Že lidé z běžného života jsou vaší inspirací pro hraní? 

Konkrétní příbramská hospoda mě inspirovala v době, kdy jsem zkoušel roli bezdomovce a mnoho hospodských povalečů mělo jejich rysy. Skvělý studijní materiál! Stačí se porozhlédnout kolem sebe a spatříte tolik zajímavých typů, kterými se lze inspirovat! Někdy jsou tak výrazní, že kdybych se pokusil je zkopírovat na jevišti, diváci by si mohli říct, že přehrávám a nejsem uvěřitelný. Mám taky jednu úchylku: když vidím zajímavý styl chůze, okamžitě si ji na chodníku zkouším… k pobavení všech kolem. Bohužel si ji málokdy zapamatuju.

Zde vás poprosím o vzkaz pro naše čtenáře a přeji mnoho úspěchů!

Váženým čtenářům Kultury21 přeji, ať mají štěstí na dobré lidi a dobré divadlo! A proto vzhůru do Městských divadel pražských!


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Monika Kopřivová: Objevování rodinné historie nám pomáhá poznat sama sebe

Monika Kopřivová 1 2023 c archivPKdyž po studiích zahájila svou kariéru v lékárně jako doktorka farmacie, zdaleka ještě netušila, že za několik málo let odvrátí osud její cestu k jinému cíli. Nyní je již...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Dokumentarista Petr Horký: Příběh je to nejcennější, co můžete zachytit

horky perexPokud chcete svou prací odvyprávět příběhy i z těch nejtěžších cest, je zapotřebí špičkové vybavení. Své o tom ví dokumentarista Petr Horký, který projel svět křížem krážem. Nejen o tom, co hraje největší roli během pořizování těch nejlepších zábě...


Literatura

Dlouhá noc v Paříži

dlouha noc v parizi perexŠpionážní thriller z prostředí IT, do kterého je vtažen Izrael, Francouzi, čínská mafie i ruské zájmy, zobrazuje konflikt profesní cti s touhou po moci a pen...

Divadlo

Kdo lehce nabude, lehce také pozbude

kdo 200Kdo z nás by nechtěl přijít k velkému jmění, aniž by musel vynaložit příliš velké úsilí pro jeho získání či vydělání. Avšak takový štědrý movitý i nemovitý dar se může velmi rychle proměnit v dar danajský. Své o tom ví i hlavní protagonistka inscenace

Film

Víkend na Festivalu krátkých filmů v Praze
ImageNa Festival krátkých filmů zavítaly naše redaktorky Klára Scholzová a Martina Černá. Dvě reportáže v jednom vydání vás nalákají na příští ročník.
...