Kultura21.cz

Jak jste se dostala k houslím, na které hrajte od svých šesti let? Čím vás tento hudební nástroj tak okouzlil, že jste mu zůstala věrná?

Mým prvním hudebním nástrojem byla flétna, na kterou mě v Rakovníku učil od 5 let Petr Suchomel, jeho manželka Jitka byla houslistka. Shodou okolností jsme bydleli ve stejném domě. Na flétnu mi to šlo, oba manželé asi rozpoznali můj talent, Jitka Suchomelová mě tehdy sama oslovila, jestli bych nechtěla začít hrát od první třídy na housle u ní a já souhlasila. Ale nebylo to asi kvůli houslím, nástroji jako takovému, ale protože mě bavila hudba a mám v povaze si klást před sebe v životě pořád nové úkoly. Na flétnu už jsem uměla, tak mě to připadalo jako dobrý nápad, začít hrát na housle u paní učitelky, kterou již znám.

Hru na housle jste studovala nejen na Pražské konzervatoři u prof. Dagmar Zárubové a prof. Jaroslava Foltýna, ale také na HAMU v Praze ve třídě prof. Ivana Štrause a prof. Leoše Čepického. Absolvovala jste také roční stáž na Hochschule für Musik und darstellende Kunst Wien ve třídě prof. Petera Schuhmayera. Krom toho jste se zúčastnila několika mezinárodních mistrovských kurzů. Jak vás ovlivnili tito hudební velikáni, pod jejichž vedením jste studovala?

Nejzásadnějším  pedagogem  houslí byl pro mě prof. Jaroslav Foltýn, do jehož třídy na Pražské konzervatoři jsem se dostala až v 17 letech. Otevřel mi nový svět, jak tvořit správný zvuk nástroje, jak ovládnout technické prvky, které mi do té doby dělaly problémy. Předal mi úžasné know how, díky němuž jsem se stala skutečnou houslistkou. Jeho vedení bylo skvělé a čerpám z něj dodnes.

Co vám dal studijní pobyt ve Vídni?

Ve Vídni jsem strávila dva semestry a poznala trochu jiný svět. Měla jsem zde opravdu čas na sebe, hodně jsem cvičila a věnovala sobě. Po návratu do Čech jsem poté vyhrála konkurz do Symfonického orchestru hlavního města Prahy. Peter Schuhmayer, profesor vídeňské Hochschule, mi pomohl zase jiným způsobem, ráda na hodiny s ním vzpomínám.

V letech 2007 – 2016 jste byla členkou smyčcového kvarteta Eve Quartet, se kterým jste se kromě klasického repertoáru věnovala také swingu. Hrála jste v dalších orchestrech a od sezóny 2010/2011 jste stálou členkou skupiny prvních houslí Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Jaké to je být součástí takového prestižního orchestru?

Práce v orchestru je specifická. Musíte být pohotoví, přizpůsobiví, zvládnout velmi těžké kusy v krátkém časovém období. Každý dirigent je originál a vyžaduje po vás trochu něco jiného. Po čase, kdy jsem získala potřebnou praxi, jsem získala větší jistotu a nyní si užívám krásu symfonické hudby. Vážím si toho, že chodím do práce do nádherného Obecního domu a mohu díky orchestru i jezdit do světa.

A jaká to byla zkušenost, když jste se zúčastnila projektu Vivaldi show – spojení Čtvero ročních dob A. Vivaldiho se scénickým tancem a projekcí?

Tento projekt běžel bohužel jen dva roky. Dnes posluchačům nestačí již krásná hudba, ale vyžadují něco navíc - což byla v tomto případě projekce krásných fotek a živý tanec. Užívala jsem si tehdy, že mohu hrát sólo v nejhranější skladbě všech dob, jímž Čtveroroční období A. Vivaldiho je. 

Během studií na HAMU jste spolu s harfistkou Hedvikou Mousa Bacha začala vystupovat v duu Beatiful Strings a v roce 2014 jste vydaly společné CD s díly francouzských mistrů jako např. C. Debussy, M. Ravel, C. Saint-Saens, Beau Soir. V letech 2011 - 2013 jste vystupovaly v divadle Mlejn v představení Easy Living, které spojovalo klasický koncert se vzdušnou akrobacií. Jak se vám spolu pracuje?

Moc ráda hraji komorní hudbu a s harfistkou Hedvikou si moc rozumíme, postupem času jsme spolu začaly hrát více a více a začaly vymýšlet nové projekty. V covidu jsme natočily druhé CD a vymyslely výchovné koncerty Za poznáním tajů hudby pro MŠ a ZŠ. Během čtyř let jsme odehrály již skoro 500 koncertů v různých MŠ a ZŠ v Praze a okolí. Dětské publikum je skvělé a vrací nám velkou radost, s kterou pro ně hrajeme. Spontánně za námi děti chodí a říkají, jak se jim pořad moc líbil. 

Co vás vedlo k tomu, že jste v roce 2022 založily vlastní projekt malý festival Pražské premiéry Dua Beautiful Strings s cílem podpořit tvorbu současných autorů?

Rády s Hedvikou rozšiřujeme pořád náš repertoár a máme pocit, že je důležité vzdělávat sebe i posluchače v poznávání současné hudby. Začaly jsme organizovat vlastní koncerty, na nichž jsme premiérovaly současné skladby, které napsali autoři přímo pro nás. Vznikla tak Pražská nostalgie Davida Lukáše, Pražské přízraky Jiřího Gemrota, Pražské tance Lukáše Sommera, Agitato per corde Kateřiny Horké, Žižkovská suita Ondřeje Urbana, či Espaňola Simonne Draper. Většinu skladeb jsme již i natočily a chystáme se je vydat. 

Bohatá je také vaše spolupráce s předními varhaníky jako např. Pavla Salvová, Přemysl Kšica nebo Jiřina Dvořáková Marešová. Vaše hraní zní také v předních českých kostelech, jako je chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, kostel Máří Magdaleny v Karlových Varech či kostel u Nejsvětějšího Salvátora na Starém Městě v Praze. A svoje první CD Violin and organ jste natočila s varhanicí Jiřinou Dvořákovou Marešovou. Co vás baví na hraní s varhanami? Je v tom to, že můžete objevovat nové způsoby interpretace tradičních skladeb houslového repertoáru, které s varhanami získávají úplně jiný netradiční rozměr?

Stejně jako harfa i varhany jsou královský nástroj, mají velkou barevnost a hraní s nimi je specifické. Chtěla jsem rozšířit repertoár, který je obvyklý s doprovodem varhan a tak jsem začala zařazovat i méně tradiční kusy jako část ze sonáty C. Francka, Legendu H. Wieniawského, Baal Shem E. Blocha. Tyto nádherná díla poté zní s varhanami úplně jinak, než tradičně s pianem.  

Čím je pro vás hudba stále tak fascinující?

Hudba mi přináší do života radost a naplnění, které poté předávám dál při koncertech svým posluchačům. 

Máte oblíbené hudební skladatele, jejichž hudbu ráda hrajete?

Spíše mám oblíbená hudební díla, která mám na repertoáru a vracím se k nim.  Je to třeba Carmen fantasie, Baal Shem E. Blocha, filmový Schindlerův seznam J. Williamse ad.

Spolupracujete s řadou osobností. Na koho ráda vzpomínáte a s kým byste se ráda setkala na scéně?

Během let se vykrystalizovalo velké hudební i lidské přátelství s harfistkou Hedvikou Mousa Bacha. Hedvika je pro mě velká opora, její harfa mě nepřestává inspirovat a koncerty s ní mě moc baví. Máme krásné pozitivní reakce od našich posluchačů, pořadatelé nás opakovaně zvou. Vidím v našich koncertech pro děti i dospělé velký smysl. Spolupracujeme spolu i s dalšími hudebními partnery - se sopranistkou Karolínou Janů, hobojistou Jiřím Sejkorou, flétnistkou Janou Jarkovskou atd. Nyní máme nový program s baletkou Annou Homola, která doplňuje a okořeňuje naši hudbu živým tancem.

Působíte také jako pedagožka a hru na housle učíte na Mezinárodní konzervatoři v Praze. Co vás přivedlo k pedagogické práci? Byla to touha předávat své zkušenosti dále? 

Hra na nástroj je celoživotní práce, pořád musíte cvičit. Když předávám to know how dál svým studentům, dává mi to zpětnou vazbu. Dělá mi radost, když slyším, že se pod mým vedením zlepšují, že jim mohu pomoci a ulehčit jim náročný proces. Učení mě naprosto pohlcuje, moc mě baví, a když učím, tak mám pocit, že to je to, co mám dělat.

Jaká jste v soukromí hudební fanynka? Posloucháte něco nebo raději máte ráda ticho?

Mám ráda hudbu s příběhem, oslovují mě folkoví zpěváci jako Jarek Nohavica, skupina Klíč, Marek Eben, nebo třeba i písně Marie Rottrové.

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Důležitý je pro mě čas s mými dětmi, cítím, že mým úkolem je ukázat jim svět a správné hodnoty, aby z nich vyrostli dobří lidé.  Jinak ráda cestuji a poznávám nová města i krásy přírody.

Monika Urbanová:

• Rodným jménem Monika Růžková.
• Absolventka Pražské konzervatoře, HAMU jako i roční stáže na Hochschule für Musik und darstellende Kunst Wien. Zúčastnila se mistrovských kurzů v Praze, Vídni, Budapešti.
• Je laureátkou řady mezinárodních soutěží – 1. cena v Soutěži J. Muziky (2002), 3. cena Soutěže konzervatoří (2005), 1. cena a cena za nejlepší provedení díla B. Martinů Soutěž Nadace B. Martinů (2006) a 3. cena Stephanie-Hohl Wettbewerb ve Vídni v roce 2010.   
• Více informací na: www.monika-urbanova.cz a na www.beautifulstrings.cz

Zdroj fotografií: Archiv Moniky Urbanové