Nejen na první porevoluční koncert Karla Kryla v Kroměříži vzpomíná Jana Knapková

Nejen na první porevoluční koncert Karla Kryla v Kroměříži vzpomíná Jana Knapková

Tisk

jana2Není proč se divit, že průvodkyní Expozice Karla Kryla v Kroměříži je právě žena, která organizovala první Karlův koncert v Kroměříži v květnu 1990. Ing. Jana Knapková je nejen sympatická, a navíc muzikální dáma, zná písničkářovu tvorbu, ale také toho hodně o Krylovi, který vyrůstal v Kroměříži, ví. Svými zajímavými informacemi o legendě i o jeho rodině tak zákonitě obohatí vědomosti návštěvníků expozice.


Jste průvodkyně Expozicí Karla Kryla, a proto se vás zeptat, na co zajímavého se návštěvníci ptají?

Zajímají je hlavně podrobnosti z Karlova života v Kroměříži, jak se sem rodina Krylova dostala, co zde prožila, záleží to i na věkové struktuře návštěvníků – starším není třeba vysvětlovat historické kontexty, které ovlivnily jeho tvorbu, mladším (pokud mají zájem – a drtivá většina ho má) kousek historie přiblížím. Ale občas je to i naopak – starší generace má hodně vědomostí i o Krylovi i o dřívější době a já se také ráda zeptám, mnohdy se sama dozvím hodně zajímavého. Každý druhý starší pán vzpomíná, jak hrávali Karlovy písničky u táboráků, na vojně a kdo co za to schytal.

Jak byste charakterizovala expozici, která je originální a netuctová? Co na ni říkají lidé, jak reagují, že to není ona typická expozice s fotkami, popiskami a starými předměty?

Jen v jednom jediném případě se mi stalo, že mi návštěvník řekl, že to není podle jeho představ. Jinak ty další stovky byly příjemně překvapené a všichni říkali, že tohle opravdu nečekali. A ten zbývající mi řekl, že má Krylovy písničky spojené s tím, jak je hrával jeho brácha, a tak je má zažité. Což je také pěkné.

jana7

Určitě nejste v této expozici jen tak náhodou, spíš vás sem zavál osud. Anebo se pletu?

Byl to osud v podobě tehdejší starostky Mgr. Daniely Hebnarové, která se zasloužila nejvíc o vybudování samotné expozice. Znaly jsme se delší dobu a ona věděla, že jsem organizovala Karlův první koncert v Kroměříži v květnu 1990 a také že jeho tvorbu trochu znám. Jsem tu řadu let a občas si připadám jako ta babička ve filmu „Jára Cimrman, ležící, spící“.

Navíc jste měla to štěstí Karla Kryla poznat osobně. Vybaví se vám první setkání s ním? Bylo to v Kroměříži?

Ano, právě při zmíněném koncertu. Pracovala jsem tehdy v Okresním klubu mládeže, což bylo sice svazácké zařízení, ale tehdy jiné organizace nebyly a kluby byly mnohdy dost liberální a avantgardní. Při Klubu tehdy nově fungovala obnovená SPUSA (Společnost přátel USA) a Karel souhlasil s naším návrhem, že koncert uspořádá rovným dílem Klub a právě SPUSA. První setkání bylo pěkné, přijel den před koncertem, přivítali jsme ho před hotelem pecnem chleba a kilovkou soli (nebyli jsme troškaři). Pak navečer jsem měla možnost projít si s ním město, ukázal mi domy, ve kterých bydleli (bylo jich dost) a byl to hodně silný zážitek. Na koncertě na zdejším Zimním stadionu bylo přes 3 000 lidí. My jsme mu dali místo kytky kaktus v květináči – někde se prořekl že nemá rád, když květiny umírají. Byl rád (co mu zbývalo).

Jana Knapková

Mám pocit, že jste ho tehdy poznala jako novinářka. Jak na vás působil Karel Kryl zblízka?

Novinářka je silné slovo, jen jsem s ním chtěla udělat rozhovor pro místní noviny. A protože – jak říkám – žurnalista nejsem, tak jsem položila velmi stupidní otázku: „Měli jste doma nějaké domácí zvíře?“ A Karel se zamračil a řekl: „Zvíře? My sami jsme neměli co žrát!“ Ale pak se krásně usmál těma pomněnkovýma očima: „Měli jsme v koupelně pavouka, jmenoval se Adéla“. To už jsme se smáli oba.

Ještě mne napadá jeden postřeh: Po koncertě jsme měli ve zdejším Radničním sklípku posezení s pár přáteli. Měla jsem kamaráda, který Karla nesmírně ctil a uznával, říkala jsem si, že ho musím na toto setkání pozvat. Nedopadlo to dobře, kamarád si dal o skleničku víc a do Karla se nevybíravě pustil, co my jsme tu vytrpěli a on byl v Mnichově. Já jsem se pak za něho Karlovi omlouvala a on se opět pomněnkově usmál a řekl: „To je v pořádku, já to chápu, nic se nestalo“. Myslím, že ho to přesně vystihuje.

Měl na Kroměříž opravdu krušné vzpomínky, ale bylo tu dost lidí, na které rád vzpomínal a kteří jejich rodině v těžkých časech pomohli. A on si to pamatoval. To špatné, i to dobré. Ráda bych vyzdvihla mezi ostatními P. Josefa Konvičku, zdejšího pozdějšího probošta v kostele sv. Mořice, který nás oba učil náboženství, byl to vzácný člověk a Karel ho měl velmi rád, jako všichni. Když Karel odjížděl, zeptala jsem se ho: „Už jsi Kroměříži odpustil?“ a on řekl: „Ne, nejhorší město na světě, tady se hrozilo pěstmi za rakvema“ a pak vytáhl z peněženky bankovku: „Kup páteru Konvičkovi kytičku na hrob“…

jana8

Co vám říká jeho tvorba? Oslovuje vás i dnes?

Ano. To si člověk z hlavy nevytluče (ani nechce). A když na sociálních sítích někdo připomene nějakou Karlovu písničku, nebo citát, najednou strašlivě aktuální, tak člověku běhá mráz po zádech a řekne si, jak to ten člověk tehdy už věděl? A ráda bych vyzdvihla nejen muziku, ale také jeho knížky. Jsou trochu opomíjené ve srovnání s písničkami, ale jsou v nich tak hluboké myšlenky, že člověk opravdu žasne. U některých se zase potrhá smíchy …

Jací lidé a jaké věkové skupiny do expozice vlastně chodí?

Pěkná otázka – všechny. A to mne velmi těší. Záleží to i na ročním období, přes léto to bývá hodně batůžkařů s rodinami i s dětmi ale jinak všechny věkové skupiny. Byla jsem například překvapená, když se dostavila třída pubertálních učňů, kteří vypadali jako by byli rádi, že uniknou výuce, a kluci byli senzační, líbilo se jim to a bylo vidět, že mnozí písničky od rodičů znají. Teď to samozřejmě poznamenala pandemie, ale snad už to bude lepší. Ale těší mne například hodně Slováků a Poláků, pro ně je Kryl osobnost. Ale byli tu i návštěvníci z Ruska, nebo Thajska. Což klade nároky na překlady v ruštině nebo v angličtině, aby bylo možné vysvětlit jim, co je smyslem expozice. Každopádně pojetí samotné je vždycky uchvátilo.

Jana Knapková

Kdybyste měla do Expozice Karla Kryla nalákat ty, kteří tu ještě nebyli, co by to bylo, co byste chtěla zdůraznit?

Aby se přišli podívat na něco opravdu neobvyklého, můžou si tu i zazpívat nebo si poplakat. Hodně návštěvníků si tu užije oboje. Utéct se dá vždycky, ale ještě se to tu nestalo. Spíš hodně lidí přichází opakovaně, tak asi jim to stojí za to.

Foto Robert Rohál


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Nejvíc si odpočinu při dlouhé koupeli ve vaně, říká básník Robert Wudy

robert200Je sympatický a sečtělý, ale také píše básně a organizuje akce v Knihovně na Vinohradech, kde pracuje. Přitom jeho zájmy jsou poměrně široké, což dost možná napoví i následující rozhovor. Má také zajímavé a zvláštní jméno – Robert Wudy. Určitě o něm ješ...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Red Bull Tour Bus = „Tisíce hodin práce, litry potu a neuvěřitelné výkony zlatých českých ručiček.“

Nacest200Nedávno jsme vás informovali o původním českém dokumentu s názvem Na cestě, který je věnovaný unikátnímu tour autobusu značky Škoda ŠL 11 ze 70. let. Na začátku května tento dokument odvysílala stanice Prima ZOOM a my vám nyní přinášíme rozhovor s Ja...


Literatura

Velmi zajímavé svědectví ze života patchworkové rodiny

z ceho je den 200Z čeho je den je román Dominiky Prajdové, který vyšel v Knižním klubu a získal také Literární cenu Knižního klubu.

 

...

Divadlo

Vitamín D aneb Divadla spolu!

vitaminD 200Divadelníci z nejrůznějších koutů celé republiky se spojili v unikátním, společném projektu, který všem divákům umožní být při tom. Zástupci třinácti divadel od Chebu až po Ostravu si vymysleli společnou kreativní výzvu, v rámci které každý zúč...

Film

Den zrady aneb Politika je svinstvo

den zrady filmGeorge Clooney si za několik desetiletí, během nichž v Hollywoodu působí, již neotřesitelně získal pravý status hvězdy té nejvyšší svítivosti. Kromě vytouženého Oscara začal před deseti lety naplňovat své režijní amb...