Kultura21.cz

Díky lásce ke knížkám se rozhodla studovat bohemistiku. Jako spisovatelka debutovala v roce 2013 básnickou sbírkou Černý rok a o dva roky později vydala román Do tmy, který jí o rok později vynesl cenu Cenu Magnesia Litera. Řeč je o Anně Bolavé, jejíž kniha Vypravěč byla v roce 2023 rovněž nominována na cenu Magnesia Litera. 

S psaním jste začala již na ZŠ ve dvanácti letech, když jste napsala dva strašidelné příběhy. Pamatujete si, o čem byly? Máte je ještě? Co vás ještě kromě psaní bavilo?

Tahle otázka mě donutila prohledat skříň se starými věcmi a texty z dětství najít. Nejstarší jsou dva sešitové příběhy o upírech, psané rukou i ilustrované. Pak jsem zkoušela strašidelné povídky (Zubař, Jatka apod.) a napsala jsem též dva hororové romány. Dokončení prvního je datováno na začátek února 1996, to mi bylo čtrnáct. Tu zimu si pamatuju. Šlo mi to dobře a snadno, bez rozptylování a pochyb. Kromě psaní mě bavilo být prostě venku. V létě jsme nejezdili na žádné dovolené nebo tábory, byli jsme u řeky, jezdili jsme na kolech, sbírali byliny, vozili do sběrny starý papír nebo vyšetřovali úhyn ryb či vraždu, která se nestala.

Co vás přivedlo k tomu studovat bohemistiku? Proč právě tento obor?

Bohemistika má jazykovou a literární část. Kvůli té druhé jsem se na obor přihlásila. Souvisí to s knížkami, které mám ráda.

Několik let jste pracovala v Ústavu pro jazyk český. Sedm let jste byla stomickou poradkyní a přes telefon dávala rady lidem, kteří procházeli náročným onemocněním. Co vám tato profese dala? Jaká to byla zkušenost?

Vyzkoušela jsem si kancelářský život a zázemí zaměstnavatele. Pronikla jsem do neobvyklého oboru, potkala zajímavé lidi a taky jsem snad hodně lidem pomohla. V našem zákaznickém centru (pořád musím říkat „našem“, i když už tam nepracuju) se lidé oháněli a každý den strávený tam byl velice užitečný a naplňující. Zažila jsem ale taky stres a rozhodování, čemu chci dát přednost. Zvolila jsem si psaní a dobrodružné placení sociálního a zdravotního pojištění na vlastní pěst.

Jako spisovatelka jste debutovala v roce 2013 básnickou sbírkou Černý rok a v roce 2015 vám vyšel první román Do tmy, který vám o rok později vynesl Cenu Magnesia Litera. Jednou jste řekla, že vás tato cena nejen povzbudila v psaní, ale také vás nastartovala a ukázala vám, že můžete dál psát a tehdy jste si také řekla, že budete spisovatelkou. Co vás přivedlo k psaní knížek?

Nevím, co mě k psaní přivedlo. Mám dojem, že tu bylo vždycky. Vlastně jsem v každé své životní fázi něco psala, jenom se o tom nemluvilo, nevědělo. Změna nastává, když vám kniha vyjde veřejně a lidé ji začnou číst.

Knihy píšete pod pseudonymem Anna Bolavá. Proč právě Bolavá? Jednou jste řekla: „Bolest cítím, vidím, popisuji ji. Chtěla jsem upozornit na to, že tu je a já ji nebudu škrtat.“

Mé texty vždycky byly více či méně bolavé. Pseudonym z nich přirozeně vyplynul.

Volným pokračováním románu Do tmy je Ke dnu a trilogii uzavírá příběh Před povodní. Vašim čtvrtým románem je Vypravěč, který se dostal mezi nominované na Cenu Magnesia Litera. Kde nacházíte inspiraci, o čem budete psát? Na čem pracujete v současné době?

Nevím, odkud se prvotní myšlenky berou. U prvního románu Do tmy se jednalo o okamžitý nápad, následující knihy pak tento fikční svět děj rozvíjely. Vypravěče jsem chtěla napsat dlouho, jen jsem nevěděla jak. Jestli napíšu další knihu, bude to opak Vypravěče, tj. jednoduše odvyprávěný, veselý příběh pro široké spektrum čtenářů.

Vaše romány mají také audio verze. Do tmy načetla Anita Krausová, Ke dnu načetli Miroslav Táborský a Simona Postlerová, Před povodní načetla Dana Černá a Igor Bareš knihu Vypravěč. Jak jste spokojená s audio verzí svých knih?

Abych řekla pravdu, tak ty audioknihy neposlouchám. Nemám, na čem si je přehrát, a když mám volný čas, věnuju ho novým věcem. Nedávno jsem ale poslouchala nějaké díly z četby na pokračování v rozhlase a to mě zpětně hodně bavilo.

O psaní říkáte, že je velkou součástí vašeho života. A co četba? V dětství jste, jak jste jednou řekla, doslova hltala strašidelní příběhy a žánr horor máte ráda dodnes. Máte nějaké oblíbené autory nebo ráda objevujete nové?

Pořád něco čtu, ale máloco mě dokáže stoprocentně nadchnout. Sleduju současnou českou literaturu, někdy světovou. Takhle otázka mě vlastně děsí úplně stejně, jako ta „kde berete inspiraci“.

A co chvíle volna jak je ráda trávíte? Dočetla jsem se, že pěstujete řepu, léčivé bylinky, chytáte ryby a ráda fotíte zemědělské stroje.

Možná bych tímto rozhovorem mohla veřejně ohlásit, že už žádné zemědělské stroje nefotím. Všechny už vyfocené mám a už mě to nebaví. To ostatní stále platí, i když se jedná o hlavně o letní aktivity. V zimě skládám puzzle, ale jen ty do 1000 kusů.

Anna Bolavá:

• Narodila se 22. srpna 1981 ve Strakonicích jako Bohumila Adamová a píše pod pseudonymem Anna Bolavá.
• Vystudovala bohemistiku na FF UK v Praze.
• Knihy – básnická sbírka Černý rok, romány – Do tmy, Ke dnu, Před povodní, Vypravěč.
• Její manžel učí bohemistiku na FF UK a je editorem korespondence Boženy Němcové a Karla Havlíčka Borovského.

Foto: archiv Anny Bolavé