Kultura21.cz

Pokud vás baví psaní a věnujete se literární tvorbě, je pravděpodobné, že znáte web Literární alchymie. Jeho autorkou je absolventka mediálních studií a žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě Kateřina Foltánková. Na webu udržuje a neustále doplňuje rozsáhlý seznam literárních soutěží a nabízí kurzy tvůrčího psaní, které již několik let vede. Je autorkou pohádkové knihy Sedm princezen (Modrý slon, 2017) a spoluautorkou dvou dílů série komiksů Koumáci v akci (Computer Media 2015 a 2017).

Kdy a jak se u tebe objevila touha vést kurzy tvůrčího psaní?

To má složitější pozadí. Na střední škole jsem začala posílat povídky do soutěží a dvakrát po sobě jsem uspěla v soutěži Vyškovský cedník. Ale uvědomila jsem si, že o psaní stále příliš nevím a nebyla jsem si jistá, zda to nebyla jen otázka štěstí. Věděla jsem, že se chci literatuře věnovat dál, a říkala jsem si, že s intuitivním psaním si nevystačím. Začala jsem proto shánět informace, ale tehdy, v letech 2006 – 2007, toho na internetu ještě mnoho nebylo a nedalo se sehnat ani moc učebnic. Já pocházím z Vyškova a tam neprobíhal žádný kurz tvůrčího psaní. Takže jsem si musela všechny vědomosti sbírat po střípcích.

Kromě toho jsem byla přizvána do poroty Vyškovského cedníku, protože tam chtěli mít někoho mladšího, kdo má na psaní jiný pohled. Když jsem hodnotila jednotlivé povídky, zjistila jsem, že spousta z nich má dobrý nápad a že autor je šikovný, ale hloupými chybami své dílo shodil nebo kvůli nim zaostal za vítězi soutěže. Připadalo mi, že autorům by stačilo pomoci jen trochu a dosáhli by relativně dobré úrovně. Tento nápad nějakou dobu spal. Já mezitím vystudovala žurnalistiku, pracovala jsem v novinách a doslova jsem sosala informace o tvůrčím psaní. Jednou cestou do práce jsem přemýšlela, co bych dělala, kdybych v životě nebyla omezená penězi ani ničím jiným. Tehdy mě napadlo, že bych ráda vedla kurzy tvůrčího psaní a pomáhala jiným autorům, aby to měli jednodušší. To se sešlo s tím, že jsem tehdy již věděla o psaní hodně a že to nějakým způsobem umím předat. Takže jsem s tím začala.

Kurzy jsi začala vést v roce 2014, když ti bylo dvacet čtyři let. Nesetkávala ses kvůli svému nízkému věku s nedůvěru?

Možná to některé zájemce odradilo, ale ti mě ani nikdy nekontaktovali, takže jsem se o nich nedozvěděla. Ale ti, kteří přišli, nikdy nic takového nedali najevo.

Tehdy ses domluvila s Domem dětí a mládeže Brno?

První kurzy jsem pořádala pro Dům dětí a mládeže, takže byly zaměřeny především pro náctileté. Později nastaly komplikace kvůli reorganizaci DDM a já přišla o možnost tam v kurzech pokračovat. Proto jsem se rozhodla, že je zkusím pořádat sama.

Kdo se na tvé kurzy hlásí?

Osmdesát procent účastníků jsou ženy. Věkově je to různorodé. Přicházejí vysokoškoláci a mladí pracující, ale pak také lidé, kteří mají již větší děti, nebo jsou v předdůchodovém věku.

Do jednoho běhu svého kurzu přijímáš devět účastníků. Kolik lidí se do kurzu hlásí?

Přesnou statistiku si nevedu, ale probíhající kurz byl vyprodaný zhruba za čtrnáct hodin s tím, že jsem mělo velký počet náhradníků. Jsem ráda, že o je kurz zájem.

Jak na tebe tvoji frekventanti působí?

Jsem s nimi moc spokojená, protože mají super nápady a jsou šikovní. Na podzim jsem pořádala kurz pro pokročilé. Ten byl náročný, účastníci měli během deseti setkání napsat tři povídky. Když jsem kurz plánovala, nebyla jsem si jistá, zda všichni tak náročný úkol zvládnou. Měla jsem strašnou radost z toho, že to splnili všichni.

Co motivuje tvé frekventanty k tomu, aby se na tvé kurzy hlásili?

Někteří mají ambici napsat v budoucnosti knížku, pro někoho jiného je to koníček, který není spojený s touhou ukazovat svá díla jiným lidem.

Jak vznikl web Literární alchymie a kdo ti při jeho vytváření pomáhal?

Založila jsem si ho sama, bez cizí pomoci. Koupila jsem si doménu a web jsem zprovoznila. Naštěstí nejde o nic složitého, ten web mi slouží hlavně jako blog. Většinu práci si zvládám obstarat sama, jen občas mi pomáhá jeden známý.

Kolik času ti zabírá příprava na kurzy a péče o Literární alchymii?

To nemám zmapované, protože aktivit s tím spjatých je hodně. Kurzy probíhají vždy na jaře a na podzim. Příprava na jednu lekci kurzu zabere jeden až dva večery. Do toho průběžně odpovídám na maily, na svém webu aktualizuji seznam literárních soutěží, vkládám informace na sociální sítě a snažím se psát články – na to ale bohužel nemám tolik času, kolik bych si přála. Vedle toho se pokouším vyšetřit si čas na vlastní psaní.

Zmínila jsi vlastní psaní – na čem teď pracuješ?
Dokončuji sci-fi povídku z blízké budoucnosti. Chystám se ji ale poslat do jedné soutěže, takže nemohu prozradit více podrobností.

Vyšla ti kniha Sedm princezen a dvě knihy z řady Koumáci v akci – vše jsou tedy knihy pro děti. Čím to je, že tvé povídky spadají do žánru sci-fi a fantasy, zatímco tvé knihy jsou pohádkové?

Mně se líbí, když mohu v příběhu pracovat s fantazií, a tomu je obzvláště přístupná jak sci-fi a fantasy, tak tvorba pro děti. Primárně jsem literaturu pro děti neplánovala psát, ale byla jsem oslovena, abych to zkusila. Strašně ráda zkouším nové věci, takže jsem tuto příležitost využila. Kromě knih mi nedávno vyšla povídka „U Gutenberga!“ v antologiii Žena se sovou.

Plánuješ napsat další knihu?

Teď na žádné další knize nepracuju. Do budoucna bych samozřejmě ráda napsala knížku pro dospělé. Dobře si uvědomuju, kolik je s knihou práce, a zatím čekám na dostatečně silný nápad, který bude za tu dřinu stát.

Jaké ohlasy jsi na Sedm princezen a Koumáky v akci obdržela?

Více reakcí, a jsou kladné, mám na Sedm princezen. To je ale dáno tím, že proběhly dva křty té knihy a její propagaci se více věnuju. Obrázky k Sedmi princeznám nakreslila úžasná ilustrátorka Ilona Komárková. Když tu knihu vezme někdo do ruky, nemůže ji samozřejmě hned přečíst, ale ty krásné ilustrace ho zaujmou.

Jaká je tvá hlavní literární ambice?

Chtěla bych napsat dobrý román, ale ne jenom jeden. Za vrchol spisovatelského umu považuju napsání více dobrých románů. Když někdo napíše něco, co je opravdu dobré, může to pro něj být limitující. Má strach, že jeho další díla již nebudou tak povedená. Dokázat všechny tyto strachy překonat a napsat další dobré dílo, je hodně náročné. To je velká meta, které kdybych dosáhla, byla bych moc spokojená.

Pokud jde žánr, zůstala bys u sci-fi a fantasy?

Budu se držet fantastiky. Sice jsem napsala pár povídek, kde se nevyskytují žádné fantaskní prvky, ale přijde mi to těžké nebo pro mě nepřirozené.