První myšlenka na psaní přišla v okamžiku, kdy jsem si přečetl Harryho Pottera

První myšlenka na psaní přišla v okamžiku, kdy jsem si přečetl Harryho Pottera

Tisk

Aleš NovotnýAleš Novotný je mladý spisovatel, který se hodně zaměřuje na psaní pro mladé. Jak sám uvádí, je to zřejmě proto, že sám psal už od třinácti let a spousta jeho prvních spisovatelských pokusů vzniklo právě v období jeho vlastního dospívání. Přečtěte si náš rozhovor s tímto autorem a zasoutěžte o jeho novou knihu Rty s příchutí vína, odkaz na soutěž najdete v závěru rozhovoru.

Kdy jste vlastně začal psát?

První myšlenka toho, že něco sám napíšu, přišla v okamžiku, kdy jsem si přečetl Harryho Pottera. Ten příběh mě natolik nadchl a ohromil, že jsem zatoužil napsat něco vlastního. A moje úplně první pokusy o psaní v těch zhruba třinácti letech byly v tomhle duchu, takže převážně dětská fantasy. Svou úplně první dokončenou knihu, dneska by se řadila do middle grade fantasy, jsem napsal ve čtrnácti letech, tehdy ještě do sešitu s tvrdými deskami, aby to co nejvíc připomínalo knihu, později jsem text přepisoval do počítače a samozřejmě upravoval. Nikdy jsem tuto knížku nikam neposlal. Předtím ale, než jsem přelouskal první čtyři díly Harryho Pottera (víc jich tehdy nebylo vydáno), jsem čtení příliš neholdoval, teprve po přečtení oné fantasy senzace jsem si ho zamiloval a později začal číst další a další knihy.

Máte ještě další spisovatelské vzory?

Neřekl bych, že mám vyloženě spisovatelský vzor, to ne, ale dodnes rád čtu J. K. Rowlingovou, nebo třeba Jo Nesba, Tanu Frenchovou, Gillian Flynnovou, respektive tyhle autory jsem dříve hodně vyhledával a tak nějak knihy vybíral na základě spisovatelů, jejichž díla mě nadchly. V posledních letech čtu ale prakticky všechno, co mě nějak zaujme, a málokdy se dívám, kdo knihu napsal. V posledních letech se zaměřuji hlavně na prózu nebo contemporary, ať českých či zahraničních autorů. Mou nejoblíbenější knihou je Malý život, kterou napsala Hanya Yanagihara a která mě naprosto uchvátila a emočně vysála. Nebo mám hodně rád díla Fredrika Backmana.

Láska ke knihám a literatuře se utváří a rozvíjí také když rodiče svým dětem čtou, kdo četl vám? Jaké knihy jste miloval v dětství? A vy už dnes také čtete svým dětem?

Mně osobně rodiče nebo kdokoliv jiný nikdy nečetl. Táta s mámou mně a mojí sestře kupovali knihy jenom sporadicky (většinou jsme nějaké dostali na Vánoce), a mám pocit, že v naší rodině to bylo spíše naopak. Já a moje sestra, která je vášnivá čtenářka, jsme ovlivnili rodiče natolik, že teď, i když předtím prakticky vůbec nečetli, dneska mají vlastní knihovničky a čtou poměrně hojně. V dětství jsem tudíž žádné oblíbené knížky neměl, můj zájem o čtení a psaní opravdu přišel až s nástupem Harryho Pottera na knižní trh.

Děti žádné nemám, takže nemám komu předčítat, ale myslím si, že kdybych děti měl, určitě jim předčítám a vedu je ke čtení, ale samozřejmě, pokud bych naznal, že je čtení nebaví, rozhodně bych je do toho nenutil a spíše se snažil rozvíjet aktivity, o něž by zájem projevily.

O čem je vám nejbližší psát? Čerpáte přímo z vlastního života?

Čerpám tak nějak ze života, jsem takový pozorovatel, mnohdy sleduju lidi ve svém okolí, poslouchám jejich příběhy, a často mi něco utkví v hlavě, a to se pak pojí s mým vnitřním světem, na základě čehož vzniká příběh. Občas taky píšu o tom, co se řeší ve světě, zajímají mě aktuální témata, která společností rezonují. Zároveň se nechávám inspirovat i jinými příběhy, ať už z knížek, filmů nebo seriálů, což si myslím, že dělá většina autorů. Je to zkrátka takový mišmaš všeho možného, co utváří moje knihy.

Proč zrovna žánr young adult?

Ani sám nevím, proč jsem se pustil zrovna do young adult a nepsal třeba vyloženě rovnou pro dospělé čtenáře nebo případně například pro děti. Ale myslím si, že to bylo tím, že sám jsem byl v době, kdy jsem svou první vydanou knihu psal, ještě tak trochu young adult (i když v mém případě to byl spíš už new adult), tak nejspíš proto. Postupem času, jak sám stárnu, stárnou i moje postavy.

Co chystáte do budoucna, co je vaším snem, cílem?

Do budoucna nechystám nic zvláštního, rád bych dál vydával svoje knihy, pokud o ně bude zájem, a dostal se možná do většího čtenářského vědomí.

Aleš Novotný

Aleš Novotný (*1990)

Vystudoval Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky v Brně a později i obor geologie na Masarykově univerzitě. Psaní se věnuje od svých třinácti let. Je autorem prvního českého young adult thrilleru Pamatuj na smrt, heavy contemporary young adult thrilleru Zvěsti a také spoluautorem bestsellerové povídkové sbírky Nejkrásnější dárek. V nakladatelství Cosmopolis vydal v roce 2021 psychologické drama s prvky krimi Šepot v bouři, svou první knihu pro dospělé čtenáře. Dále napsal krimi thriller To přichází děsy a přispěl též do e-zinu Sententias s povídkou Bez milosti. Více o něm najdete na jeho Instragramu www.instagram.com/novotnyalda.

Pokud si chcete zasoutěžit o novou knihu Aleše Novotného Rty s příchutí vína, podívejte se do naší rubriky soutěže: https://www.kultura21.cz/souteze/25576-soutez-o-knihu-rty-s-prichuti-vina

Přečíst si můžete také naši recenzi Alešovy knihy Já, smrt: https://kultura21.cz/literatura/25116-ja-smrt-recenze


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Na ostrově Komodo jsem objevila mladého výtvarníka…

sperk200V minulých dnech mne na jedné módní přehlídce zaujaly šperky. Jistě jsem nebyla sama. Okouzlily mě zvláštním nápadem, zpracováním. Oslovila jsem proto majitelku pražského butiku Details Alenu Zemanovou, která tuto módní přehlídku uspořádala…

...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

2. díl seriálu Březen, za kamna vlezem – nejlépe s knihou (tištenou, elektronickou, audio)

BMC perex2Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům pís...


Literatura

Hledáte neotřelé povídky? Sáhněte po Vzpouře pokořených andělů

Vzpoura pokorenych andelu 200V nakladatelství Epocha vyšla povídková kniha Romana Cílka, autora detektivek a literatury faktu s názvem Vzpoura pokořených andělů. Za mě rozhodně stojí za pozornost!

...

Divadlo

Burani slavnostně otevřeli novou divadelní sezonu

VýstřižekDivadlo BURAN TEATR je už hodně let součás...

Film

Úkryt v ZOO – snaha chránit, i přes vlastní nebezpečí

ukryt v zoo 2 (2)„Až za mřížemi byli konečně v bezpečí.“ Příběh válečného Polska a nebezpečí, v jakém se nacházeli nejenom Židé, ale všichni obyvatelé tehdejší Varšavy, umocněné prostředím malebné ZOO, vybombardované v první den obsazení...