Kultura21.cz

Kreslení a obtahování mandal, domácí vzdělávání, relaxační online programy. To jsou témata, ke kterým má Soňa Špačková rozhodně co říct. Jak vám může pomoct obtahování? A má samotná umělecká tvorba nějaký vliv na život? To – a mnohem více – se dozvíte v tomto rozhovoru.

Věnujete se restartu mysli skrz kreslení. Co si pod tím naši čtenáři mají představit?

No... my ženy jsme neustále v hlavě. Máme ji plnou toho, co všechno MUSÍME stihnout. Staráme se o domácnost, nákupy, děti, kroužky, mnoho žen je velmi pracovně vytížených nebo bojují s nějakou nemocí, ať už u sebe, nebo u blízkých. Takže na kvalitní odpočinek nezbývá čas. Proto má práce je zaměřená hlavně na ženy. Chci, aby se uvolnily. K tomu mi pomáhají mandaly, ze kterých tvořím omalovánky a hlavně obtahovánky. Ne každá žena totiž chce vybarvovat a ne každá se chce či může učit kreslit mandaly od začátku. Nemáme na to kapacitu. Díky obtahovánkám vytvoří svou vlastní nádhernou mandalu.

Další efekt obtahování oproti vybarvování a tvoření vlastních mandal je, že hlava může vypnout. Může se restartovat. Má pouze linku, kterou následuje. Žádné přemýšlení o barvách, o tom, abychom nepřetáhly. Žádné přemýšlení o tom, jaký vzor použijeme, jak bude velký a jestli se bude hodit k ostatním. Odpadá i pomyslný stres z toho, že po třech hodinách tvoření mandaly najednou uděláme chybu, nebo do nás strčí dítě a čára je přes celý obraz. Můžeme prostě vytisknout nový vzor. Díky obtahování mandal a relaxačních obrázků se můžeme dostat velmi rychle až do hluboké meditace a velmi často se stává, že při kreslení najednou přijde řešení nějakého problému.

Příklad z mého života. Obtahuji si (ano, obtahuji si své mandaly) a najednou vyskočím, protože jsem vyřešila jak lusknutím prstů problém s roztahaným holením mého muže a hřebeny, gumičky a čelenky v koupelně. Vyskočila jsem a po asi pěti letech jsem to šla vyřešit. A v hlavě mi projíždělo – PROČ MĚ TO NENAPADLO DŘÍV? No, protože nemáme tu kapacitu. A to mluvím jen o svém životě. To, co to dělá mým klientkám, to jsou neskutečné příběhy, které teď, s jejich souhlasem, budu sepisovat.

Co vás přivedlo k této aktivitě a jak dlouho se jí věnujete?

To je dokonale těžká otázka. Zkusím to zkrátit. Nějak jsem věděla, že chci, aby mi děti navazovaly, abych měla víc času zjistit, co chci dělat. Vyšlo to dokonale. Syn se narodil na třetí narozeniny dcery. V těhotenství jsem zkusila kreslení podle Pinterestu. První kreslení jsem nedokončila. Ale chytlo mě to. Velkým postrčením byla má tchýně. Dostala ode mě obraz k narozeninám. Já mám narozeniny 14 dní po ní. A dostala jsem profesionální grafická pera a neskutečně nádherný skicák. To byl okamžik, kdy jsem si všimla, že to asi fakt má smysl. Kreslím tedy už víc než 5 let. Ale teprve rok a půl se věnuji skoro výhradně mandalám a online programům pro ženy. Ono když máte sešit s omalovánkami doma, nedostanete se k tomu tak často, protože povinnosti jsou na prvním místě. Ale když vám jednou týdně přijde takové malé upozornění ve formě nové mandaly, ten čas si uděláte snáz.

Myslíte si, že umělecká tvorba může pozitivně ovlivnit tvorbu života? Pokud ano, jak?

Naprosto. Umění si máme pouštět do svého života. Ať je to kreslení, malování, tanec, hudba... Jak říkal Terry Pratchett : "Fantazie je rotoped pro mysl. Možná vás nikam nezavede, ale tónuje svaly, které vás někam zavést dokážou." Tak je to i s tvořením. Možná vás to kreslení nedostane do galerií, ale zvedne vám sebevědomí i sebehodnotu. Ani nevím, jak jsem to dokázala, ale toto jsou slova mých klientek. Ženy velmi zaměstnané mi najednou psaly, že se naučily díky kreslení mandal říkat ne a díky tomu si dělat víc času na sebe. Tak to je rozhodně dobrý výsledek.

Proč se soustředíte právě na mandaly?

Ani nevím. Začínala jsem kreslením zvířátek. A ty jsem vyplňovala vzory. Pak jsem zkusila mandaly, ale odklonila jsem se od nich s tím, že mandaly přeci kreslí každý druhý a já to teda rozhodně dělat nebudu! Chtěla jsem se odlišit. A dělala jsem vzdělávací karty a pracovní listy pro děti. To mi dalo strašně moc. A nejen mě. Třeba díky tomu teď vzniklo album Ptačí songy, z kterého jedna píseň byla napsaná právě pro vzdělávací program. Jenže mě to nenaplňovalo a vyčerpávalo. Nakreslila jsem si pár mandal a pak to už nabralo obrátky. Vyslyšela jsem pomyslné volání. Je mi při kreslení nádherně. Zkouším nové vzory a teď, když kreslím i digitálně, je to fakt veliká svoboda. Nejsem umělkyně. Jsem kreslířka. Mé mandaly asi nikdy nebudou viset jako velká umělecká díla někde v galeriích. Ale mé poslání je jinde.

Máte i svůj Klub a Miniklub. Jak probíhají a co si z nich členky odnášejí?

Dělala jsem minulý rok tříměsíční programy s obtahovánkami, ale protože jsem chaotik, nebylo to dobré ani pro mě, ani pro ženy. Proto jsem založila velký Klub, kam dávám každý měsíc alespoň 5 nových obtahovánek. K tomu máme cca 1x měsíčně online setkání s workshopem. Ale pro mnoho žen je to moc intenzivní a vlastně i drahé. Chci, aby ženy měly radost z tvorby a necítily jakýkoliv tlak. Toho mají okolo sebe dost. Proto jsem otevřela i takzvaný Miniklub. Tam je to teď opravdu skvělý, protože každý měsíc je jiný. Minulý měsíc jsme se věnovaly tématu Slunce. V červnu máme téma živlů. Takže ačkoliv normálně je měsíčně 1 - 2 mandaly, tak v červnu jsou 4. Stejně jako živlů. Kažou sobotu jedna mandalka. V červenci to třeba bude nějaký rituál. Vždy ženy hlasují, co ten další měsíc chtějí. A Miniklub je za opravdu symbolickou cenu. Takže je otevřený opravdu všem. Oba probíhají ve facebookové skupině, kam mandaly nahrávám.

Při výchově vašich dětí jste se rozhodla pro domácí vzdělávání. Co vás k tomu vedlo?

Toho bylo víc. Prostě to vyplynulo. Dcera byla velmi otevřené dítě a moc chtěla do školky. Já mám pedagogickou školu vystudovanou, tak jsem jí přesně řekla, co se ve školce bude dít. Že to není jen o hraní. Po čtyřech dnech ve školce jsem jí nedokázala dostat ani z postele. Fakt netuším, jak to dělají ženy, které děti do školky musí dát kvůli práci. Už do školky nešla. Z mého sebevědomého dítěte najednou byla uplakaná a ustrašená hromádka. Vůbec jsme nechápali. Půl roku jsem nesměla ani odejít z místnosti, aby se nebála. Po půl roce se mi ve svých čtyřech letech konečně svěřila, že jí paní učitelka řekla, že když nepřestane brečet, nezavolají mi a nepřijdu! Zkusili jsme i montessori školku, kde to měla ráda, ale prostě se nedokázala začlenit. Pak jsem si vykloubila rameno a vypadli jsme z režimu na 2 měsíce (neměl ji kdo vozit). A hned na to navázal Covid. Když jsme pak viděli, jak funguje distanční výuka, měli jsme jasno. Tohle nedáme.

Co musí rodič udělat, aby mohl své dítě vzdělávat doma?

Abych pravdu řekla, už si to moc nepamatuji. Museli jsme mít posudek z PPP, vyřízenou žádost se školou a snad ještě něco. Jeden z rodičů musí mít maturitu. Nebo musí mít garanta. Pak už je to podle požadavků kmenové školy. My máme skvělou školu v Kutné Hoře, kam jezdíme každý půl rok na portfóliové přezkoušení.

Jaké jsou podle vás největší výhody domácího vzdělávání?

Volnost. Svoboda. To, že můžete do ZOO, když není nával, že můžete být ve středu 8 hodin v lese, že mohou děti kdykoliv k babičce klidně na týden. A pro mě je velkou výhodou i to, že se děti mohou věnovat tomu, co je opravdu láká. Dcera třeba miluje chemii. Tak ve druhé třídě s tátou měřili PH pomocí šťávy z červeného zelí. Byli u toho 2 hodiny! Mohli. My jsme spíš unschooleři, takže se nevzděláváme systematicky. Což ale také vede k tomu, že u nás domácí vzdělávání už má konec a od září děti zkusí jít do školy.

Má domácí vzdělávání i nějaké nevýhody?

U nás rozhodně. Téměř nulový prostor pro sebe. Neustálý bordel a nakonec tedy stres před přezkoušením, kdy si najednou všimneme, že moc nemáme co ukázat. Všechno jedeme tak nějak když se to hodí a hlavně ústně. To ale moc dobře nepředložíte, když je vaše dítě introvert, co odmítá cokoliv říct.

Kde čerpáte inspiraci k tvorbě?

Jak kdy. Někdy se do toho tlačím a inspiruji se na FB, Pinterestu a podobně. Pak ale jsou dny, kdy tvořím naprosto přirozeně a jde to samo od sebe. Chodím na jógu. Tam se napojujeme na vesmírné síly a kdesi cosi. Já v tomhle moc nejedu. Neposlouchám to, protože mi projíždějí za zavřenými víčky nové vzory. Většinu zapomenu (asi si budu brát tužku a papír). Ale pak to prostě jde lépe. Inspirací je mi někdy i dcera. Když digitálně kreslím a ona mi říká, co jí to připomíná. Rozvíjíme myšlenky a hle - je hotová mandala, kterou bych bez ní neudělala.

Jaké jsou vaše plány do budoucnosti?

To je těžké. Do budoucna nevidím. Může se stát všechno možné. Ráda bych vytvořila online kurz kreslení mandal kde si budeme s mandalami i hrát. Snad se mi povede udělat srozumitelný, zároveň nenáročný, aby to bylo vždycky takové... svěží. Chci se plně věnovat hlavně ženám v mém milovaném Klubu pro vášnivé kreslířky (obtahovačky) mandal a ženám v online Miniklubu. A moc se těším na rok 2024 kde bych ráda vytvořila Diář s mandalami - obtahovánkami. Je toho mnoho a ještě víc. Když to tak poslouchám, nemám vůbec skromné plány. A moc bych si přála vytvořit malou výstavu mých mandal. Ale zatím nemám prostor. Zato mám jméno: Minimalismus v mandalách.

Web - obtahovánka mandaly: https://hnizdo-spacku.cz/mandala-kvet-mandragory/
Facebook: www.facebook.com/sonyskahnizdospacku
Facebooková skupina Rok v mandalách: www.facebook.com/groups/rokvmandalach