CLARINET FACTORY: NEUSTÁLÉ HLEDÁNÍ NOVÝCH CEST
Kultura21.cz

CLARINET FACTORY: NEUSTÁLÉ HLEDÁNÍ NOVÝCH CEST

ClarinetFactory perexClarinet Factory patří k souborům, které vždycky něčím překvapí. Nikoliv virtuózní bravurou, o té už každý dávno ví, ale třeba propojováním žánrů a oblastí, ve kterých se dokážou naprosto přirozeně pohybovat. Kvarteto, které vyšlo z klasiky, letos slaví dvacet let a při té příležitosti si v únoru nadělilo bilanční dvojalbum Worx and Reworx s remixy od osobnostní světové i tuzemské elektroniky a alternativy. O dvojalbu, jeho přijetí i nových směrech, které v tvorbě Clarinet Factory otevřelo jsme si povídali s otcem myšlenky remixového alba Josefem Sedloněm z Radia 1 a kapelníkem Clarinet Factory Jindřichem Pavlišem.


V jedné z recenzí jsem se dočetl, že remixy vaší hudby nejsou potřeba; že si vystačíte sami se svými klarinety…

Pavliš: Dovolím si s tímto tvrzením zčásti souhlasit, zčásti nesouhlasit. Jako kapela si s vlastní muzikou samozřejmě vystačíme, v tom není problém. Její remixy ale nevznikaly proto, že bychom si nevystačili nebo proto, aby se porovnávaly s našimi původními verzemi. Pro nás je to nový prostor, který seotevírá jednak nám, jednak posluchačům. Myslíme si, že to je přístupová cesta k nám odněkud z jiné oblasti. I ten, kdo by nás normálně neposlouchal, se nám takhle může přiblížit. Do projektu jsme šli s tím, že naši hudbu poskytneme jiným umělcům pro jejich zcela svobodné kompozice. Rozhodně to pro nás nebyla žádná soutěž nebo konfrontace.

Mluvíte o nové cestě; byla pro vás příjemná?

Pavliš: Určitě ano. Už proto, že za ní stojí Josef Sedloň, pro nás učitel nových žánrů. Žánrů, ke kterým se muzikant ukotvený v klasice příliš často nedostává.

A nabalují se (díky novému albu) noví fanoušci Clarinet Factory?

Pavliš: Stoprocentně. Na sociálních sítích vidíme, že to funguje. Lidé, kteří chodí na jinou muziku, než je takzvaná vážná, si nás právě přes remixy nacházejí. Víte, elektronika a klasika mají spoustu styčných bodů. V první řadě svobodu, nekomerčnost a obrovský umělecký potenciál.
Sedloň: Hudba Clarinet Factory se opravdu tímhle způsobem přibližuje mladým, akustické nástroje se přes elektroniku dokážou právě s mladším publikem dobře propojit. Ve světě už je to, díky vývoji zvuku a elektroniky, zcela běžné. A kluci z Clarinet Factory jsou tomuhle všemu otevření. Současně je náš projekt spojuje se světem, s remixéry z celé zeměkoule.

Clarinetfactory

Měli jste možnost do jednotlivých remixů mluvit a ovlivňovat jejich konečnou podobu?

Pavliš: Ne, ani jsme to nechtěli. S Josefem jsme udělali předvýběr skladeb, které by mohly remixéry oslovit, a oni si pak na internetu, kam jsme je vystavili, vybrali. Takhle vznikla konečná sestava dvanácti skladeb. Do tvůrčího procesu jsme nezasahovali. Brali jsme to tak, že naše stopy jsme odevzdali – a děj se vůle boží…

Jak dlouho myšlenka na remixové album zrála?

Sedloň: Od roku 2010. Tehdy poprvé padla myšlenka, že muzika Clarinet Factory je dobrým materiálem k remixům. Na konci předloňského roku vznikl první remix, výsledek byl výborný, i klukům z kapely se ta věc líbila. A loni na jaře jsme si pak definitivně řekli: jdeme do toho!
Pavliš: Cesta remixů je dnes poměrně běžnou cestou i u umělců, u kterých by to člověk nečekal. Příklad: slavná portugalská kapela Madredeus se zaměřuje na muziku velmi inspirovanou portugalským folkem; a přitom má skvělé remixové album. A rád připomínám i Stevea Reicha, který je velmi často remixován – myslím si, že právě z téhle strany k němu přišla velká část publika.

Zpátky k vašemu remixovému albu. Připadá mi poklidné, uklidňující; bylo to v zadání nebo se remixéři nezávisle na sobě shodli v tomhle pojetí?

Sedloň: To v podstatě vzniklo mým předvýběrem remixérů. Možná jsem plánoval ještě větší různorodost, ale co vzniklo, to vzniklo. A máme z toho radost. Deska má skvělou náladu, přitom tam najdete i klubový či break-jazzový remix. Tedy ne zcela žánrově zařaditelné záležitosti. A pak tam jsou skladby na pomezí vážné hudby a ambientu nebo i se špetkou jazzu. Tohle mě baví a myslím si, že to s muzikou Clarinet Factory dobře koresponduje.

Přitom jde o muziku „stravitelnou“ i staršími posluchači…

Sedloň: Jasně. A co se týče těch mladých: nemyslel jsem ty mainstreamově založené patnáctky. Tahle muzika je pošušňáním pro generaci posluchačů od pětadvaceti výš, pro lidi, kteří jdou do hloubky, přemýšlejí a sami si hledají sobě vyhovující hudbu. Pro ně musí být album Worx and Reworx potěšením.

Clarinetfactory1

Foto: Lukáš Kadeřábek

Jak se vlastně na Worx and Reworx díváte skoro půlroku po vydání a především - jaké máte na album reakce od ostatních ať už známých, kritiků nebo "obyčejných posluchačů"?

Pavliš: Worx and Reworx vidíme jednak jako určité shrnutí našeho dosavadního snažení, ale zároveň vnímáme vliv práce remixérů na naše další směřování a považujeme projekt i za začátek něčeho nového. Pracujeme teď na novémzvuku, zejména live produkci, začínáme používat nejrůznější elektroniku k tomu, aby se náš zvuk více rozšířil a nezněl pouze komorně. Kritika i posluchači, snad vše přijali dobře, mnoho publicistů nás docenilo asi teprve teď a díky remixům se nám podařilo otevřít cestu naší hudbě k lidem, kteří by se klarinetů předtím asi trošku báli.

Znamená to tedy, že díky zkušenosti z Worx and Reworx teď komponujete více elektroniky i do svých koncertních setů?

Pavliš: Používáme zcela speciální přístroje, něco po vzoru kytaristů, něco samplování, ale je to naše vlastní kuchyně, která je trochu tajná, takže nebudu prozrazovat více a doporučím přijít se na nás podívat na živo.

Jaké jsou aktuální plány Clarinet Factory na nadcházející měsíce letošního roku?

Pavliš:V sobotu 28. června zahrajeme společně s Alanem Vitoušem a Jindřichem Traplem v šumperském klášteře, kde chystáme projekt, při kterém budeme pracovat s architekturou tamního kláštera jak zvukově, tak vizuálně. Zapojit se budou moci i návštěvníci, protože pro ně chystáme možnost doprovodit nás na laserovou harfu. Dále vystoupíme 8. července v čínské Šanghaji na festivalu MISA a 16. 7. v Ostravě na novém českém showcasovém festivalu Czech Music Crossroads. V červenci máme pak v plánu strávit pár dní ve studiu Sono a začít pracovat na novém materiálu. Chceme pracovat více intuitivně a nahrát co nejvíce nového materiálu dohromady naživo. Dál se uvidí, ale máme fakt velkou chuť. Kromě koncertů a nahrávání také vystupujeme v představení Korekce tanečního souboru VerTe Dance, kde jsme výhradními autory hudby a zčásti se účastníme i samotného představení...a všechno nás tomoc baví (smích).

supraphon

www.supraphon.cz
www.supraphonline.cz
www.youtube.com/supraphon
www.facebook.com/supraphon



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Tetování jako rozsudek smrt

Kruté a napínavé. Tak lze stručně charakterizovat knižní detektivku „Inkoust – Tetování jako rozsudek smrti“, jejíž autorkou je Alison Belshamová, rodačka z města Hampshire ve Spojeném království, která žije a pracuje v Edinburghu. Kniha Zlín ve společnosti Albatros Media a. s.

Reniin deník- deník dívky, která milovala život

Renia si ve svých čtrnácti letech začne psát deník, který se stává jejím nejlepším přítelem. Jak sama říká, jemu může svěřit vše, aniž by se musela bát prozrazení nebo posuzování z jeho strany. Nemůže tušit, že kromě svých starostí a radostí, mu svěří i budoucí události, o kterých se jí nesnilo ani v tom nejhorším snu. Nakladatelství Zeď s.r. o.

Rozhovor

Markéta Hrubešová: „Zatím se držím svého kopyta.“

marketa hrubesovaMarkéta Hrubešová je známá herečka, ale v poslední době ji můžete stále více zastihnout kolem vaření a kulinářských pořadů. Naposledy jste ji mohli vidět v primáckém VIP Prostřeno, které suverénně ...

Hledat

Na svém albu oslavuje Lucie Bílá své autory - Ondřeje Soukupa a Gabrielu Osvaldovou

Jedenadvacet hitů a známých písní a závěrečná novinková nahrávka Salto mortale přináší album s všeříkajícím názvem Lucie Bílá/Ondřej Soukup/Gabriela Osvaldová. Album mapuje spolupráci výjimečných umělců, kteří si sedli umělecky a lidsky už začátkem devadesátých let.

Čtěte také...

3. díl seriálu Březen, za kamna vlezem – nejlépe s knihou (tištenou, elektronickou, audio)

BMC perex3Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům p...


Literatura

Sochař duší – druhý případ restaurátorky Valentiny Saviové

altValentina Saviová, se kterou jsme řešili už Vasalisův paradox, je stálou členkou nadace Eliase Sterna, která odhaluje umělecké podvrhy. Mladá žena se opět dostane do víru událostí, v kterých jde o krk.

...

Divadlo

Na podzim do divadla: Soudce v nesnázích

200 divadlo mO prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte! Na britskou komedii můžete vyrazit do Klicperova divadla v Hradci Krá...

Film

Atlas mraků: touha po svobodě, důstojnosti a pravdě ovlivňuje lidský život

atlas mrakuU počátku filmu Atlas mraků stála mnohovrstevná kniha Davida Mitchella, která nyní vyšla také u nás, dokonce již ve druhém vydání. Film stejně jako kniha souběžně splétá celkem šest příběhů, časově i...