CLARINET FACTORY: NEUSTÁLÉ HLEDÁNÍ NOVÝCH CEST

CLARINET FACTORY: NEUSTÁLÉ HLEDÁNÍ NOVÝCH CEST

Tisk

ClarinetFactory perexClarinet Factory patří k souborům, které vždycky něčím překvapí. Nikoliv virtuózní bravurou, o té už každý dávno ví, ale třeba propojováním žánrů a oblastí, ve kterých se dokážou naprosto přirozeně pohybovat. Kvarteto, které vyšlo z klasiky, letos slaví dvacet let a při té příležitosti si v únoru nadělilo bilanční dvojalbum Worx and Reworx s remixy od osobnostní světové i tuzemské elektroniky a alternativy. O dvojalbu, jeho přijetí i nových směrech, které v tvorbě Clarinet Factory otevřelo jsme si povídali s otcem myšlenky remixového alba Josefem Sedloněm z Radia 1 a kapelníkem Clarinet Factory Jindřichem Pavlišem.


V jedné z recenzí jsem se dočetl, že remixy vaší hudby nejsou potřeba; že si vystačíte sami se svými klarinety…

Pavliš: Dovolím si s tímto tvrzením zčásti souhlasit, zčásti nesouhlasit. Jako kapela si s vlastní muzikou samozřejmě vystačíme, v tom není problém. Její remixy ale nevznikaly proto, že bychom si nevystačili nebo proto, aby se porovnávaly s našimi původními verzemi. Pro nás je to nový prostor, který seotevírá jednak nám, jednak posluchačům. Myslíme si, že to je přístupová cesta k nám odněkud z jiné oblasti. I ten, kdo by nás normálně neposlouchal, se nám takhle může přiblížit. Do projektu jsme šli s tím, že naši hudbu poskytneme jiným umělcům pro jejich zcela svobodné kompozice. Rozhodně to pro nás nebyla žádná soutěž nebo konfrontace.

Mluvíte o nové cestě; byla pro vás příjemná?

Pavliš: Určitě ano. Už proto, že za ní stojí Josef Sedloň, pro nás učitel nových žánrů. Žánrů, ke kterým se muzikant ukotvený v klasice příliš často nedostává.

A nabalují se (díky novému albu) noví fanoušci Clarinet Factory?

Pavliš: Stoprocentně. Na sociálních sítích vidíme, že to funguje. Lidé, kteří chodí na jinou muziku, než je takzvaná vážná, si nás právě přes remixy nacházejí. Víte, elektronika a klasika mají spoustu styčných bodů. V první řadě svobodu, nekomerčnost a obrovský umělecký potenciál.
Sedloň: Hudba Clarinet Factory se opravdu tímhle způsobem přibližuje mladým, akustické nástroje se přes elektroniku dokážou právě s mladším publikem dobře propojit. Ve světě už je to, díky vývoji zvuku a elektroniky, zcela běžné. A kluci z Clarinet Factory jsou tomuhle všemu otevření. Současně je náš projekt spojuje se světem, s remixéry z celé zeměkoule.

Clarinetfactory

Měli jste možnost do jednotlivých remixů mluvit a ovlivňovat jejich konečnou podobu?

Pavliš: Ne, ani jsme to nechtěli. S Josefem jsme udělali předvýběr skladeb, které by mohly remixéry oslovit, a oni si pak na internetu, kam jsme je vystavili, vybrali. Takhle vznikla konečná sestava dvanácti skladeb. Do tvůrčího procesu jsme nezasahovali. Brali jsme to tak, že naše stopy jsme odevzdali – a děj se vůle boží…

Jak dlouho myšlenka na remixové album zrála?

Sedloň: Od roku 2010. Tehdy poprvé padla myšlenka, že muzika Clarinet Factory je dobrým materiálem k remixům. Na konci předloňského roku vznikl první remix, výsledek byl výborný, i klukům z kapely se ta věc líbila. A loni na jaře jsme si pak definitivně řekli: jdeme do toho!
Pavliš: Cesta remixů je dnes poměrně běžnou cestou i u umělců, u kterých by to člověk nečekal. Příklad: slavná portugalská kapela Madredeus se zaměřuje na muziku velmi inspirovanou portugalským folkem; a přitom má skvělé remixové album. A rád připomínám i Stevea Reicha, který je velmi často remixován – myslím si, že právě z téhle strany k němu přišla velká část publika.

Zpátky k vašemu remixovému albu. Připadá mi poklidné, uklidňující; bylo to v zadání nebo se remixéři nezávisle na sobě shodli v tomhle pojetí?

Sedloň: To v podstatě vzniklo mým předvýběrem remixérů. Možná jsem plánoval ještě větší různorodost, ale co vzniklo, to vzniklo. A máme z toho radost. Deska má skvělou náladu, přitom tam najdete i klubový či break-jazzový remix. Tedy ne zcela žánrově zařaditelné záležitosti. A pak tam jsou skladby na pomezí vážné hudby a ambientu nebo i se špetkou jazzu. Tohle mě baví a myslím si, že to s muzikou Clarinet Factory dobře koresponduje.

Přitom jde o muziku „stravitelnou“ i staršími posluchači…

Sedloň: Jasně. A co se týče těch mladých: nemyslel jsem ty mainstreamově založené patnáctky. Tahle muzika je pošušňáním pro generaci posluchačů od pětadvaceti výš, pro lidi, kteří jdou do hloubky, přemýšlejí a sami si hledají sobě vyhovující hudbu. Pro ně musí být album Worx and Reworx potěšením.

Clarinetfactory1

Foto: Lukáš Kadeřábek

Jak se vlastně na Worx and Reworx díváte skoro půlroku po vydání a především - jaké máte na album reakce od ostatních ať už známých, kritiků nebo "obyčejných posluchačů"?

Pavliš: Worx and Reworx vidíme jednak jako určité shrnutí našeho dosavadního snažení, ale zároveň vnímáme vliv práce remixérů na naše další směřování a považujeme projekt i za začátek něčeho nového. Pracujeme teď na novémzvuku, zejména live produkci, začínáme používat nejrůznější elektroniku k tomu, aby se náš zvuk více rozšířil a nezněl pouze komorně. Kritika i posluchači, snad vše přijali dobře, mnoho publicistů nás docenilo asi teprve teď a díky remixům se nám podařilo otevřít cestu naší hudbě k lidem, kteří by se klarinetů předtím asi trošku báli.

Znamená to tedy, že díky zkušenosti z Worx and Reworx teď komponujete více elektroniky i do svých koncertních setů?

Pavliš: Používáme zcela speciální přístroje, něco po vzoru kytaristů, něco samplování, ale je to naše vlastní kuchyně, která je trochu tajná, takže nebudu prozrazovat více a doporučím přijít se na nás podívat na živo.

Jaké jsou aktuální plány Clarinet Factory na nadcházející měsíce letošního roku?

Pavliš:V sobotu 28. června zahrajeme společně s Alanem Vitoušem a Jindřichem Traplem v šumperském klášteře, kde chystáme projekt, při kterém budeme pracovat s architekturou tamního kláštera jak zvukově, tak vizuálně. Zapojit se budou moci i návštěvníci, protože pro ně chystáme možnost doprovodit nás na laserovou harfu. Dále vystoupíme 8. července v čínské Šanghaji na festivalu MISA a 16. 7. v Ostravě na novém českém showcasovém festivalu Czech Music Crossroads. V červenci máme pak v plánu strávit pár dní ve studiu Sono a začít pracovat na novém materiálu. Chceme pracovat více intuitivně a nahrát co nejvíce nového materiálu dohromady naživo. Dál se uvidí, ale máme fakt velkou chuť. Kromě koncertů a nahrávání také vystupujeme v představení Korekce tanečního souboru VerTe Dance, kde jsme výhradními autory hudby a zčásti se účastníme i samotného představení...a všechno nás tomoc baví (smích).

supraphon

www.supraphon.cz
www.supraphonline.cz
www.youtube.com/supraphon
www.facebook.com/supraphon


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Marek Dusil: „Nic bych neměnil, všechno nějak plyne…“

dusil marek200Cítí se spíše folkařem, ale zároveň v sobě nechává probublávat spodní rockový proud. S formací Marek Dusil Blend chystá nové album a své písně nejraději předkládá v prostém akustickém hávu. Rád hraje pro vnímavé publikum. Br...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Hanka Křížková: „Mám ráda vlastně každé jídlo, když je dobře uvařené a dobře ochucené.“

hanka krizkova 200Hanka Křížková (*1957) je česká zpěvačka, herečka a rodačka ze Strakonic, která se na profesionální scéně poprvé objevila ve skupině Metronom (1982). Předtím ale zpívala v jazzrockové skupině Rotor v rodných Stra-konicích. V letech 19...


Literatura

Nymfomanka aneb když je touha po sexu nemoc

nymfomanka 200V Knihy Dobrovský v edici Red vyšla kniha Nymfomanka. Její autorkou je uznávaná polská spisovatelka Sonia Rosa. Zapomeňte na 50 odstínů šedi a začtěte se do tohoto silného příběhu.

 

...

Divadlo

Rok 2084? Vše pod kontrolou, i sex

DRPWinstona Smitha byste na ulici snadno přehlédli. Jak by taky ne, když je to jenom obyčejný pracovník na ministerstvu, co si svědomitě plní své povinnosti. Prostě normální nezajímavý muž, řekli byste si, ale neměli byste pravdu. Winston totiž žije v roce 2084 a je...

Film

Nikdy neříkej nikdy vzkazuje Tereza Kostková v nové komedii

Nikdy neříkej nikdyTereza Kostková, Tomáš Maštalír nebo Lenka Krobotová se už v srpnu představí v kinech v novém filmu Nikdy neříkej nikdy. Tereza Kostková hraje sympatickou a ráznou cvičitelku jógy, které nevyšlo manželství a chce se věnovat hlavně své práci a d...