Vítězná povídka naší soutěže: Ledka nebo cigaretka

Vítězná povídka naší soutěže: Ledka nebo cigaretka

Tisk

christmas-tree-g8b562f45f 1920 (2)Paní Andělová si spokojeně vydechla. Vánoční číslo obecního zpravodaje právě mířilo ke všem obyvatelům obce Stromkov a ona byla s výsledkem svých měsíčních příprav maximálně spokojená. Byly tam skvělé články i reportáže ze života obce a tak mohla spokojeně zamířit na svou první exotickou dovolenou na Maledivy.

Pan Šiška přijel v úterý večer z práce, projel Stromkovem od začátku ke svému domu, který vesnici uzavíral, a kochal se vánočním osvětlením podél celé hlavní cesty vesnicí, bylo krásné, na tak malou vesnici velmi okázalé a dotvářelo atmosféru Vánoc. Ve schránce našel vánoční číslo zpravodaje a před vycházkou s Punťou jím zalistoval. Našel článek s fotkami o instalaci celého osvětlení a jak krásný adventní vzhled teď obec má, s nabádáním, aby se k sobě všichni chovali hezky předvánočně a snažili se udržet vesničku co možná nejkrásnější až do svátků a pomohli vytvořit kouzlo Vánoc, kde jen to jde. Souhlasil, Vánoce měl rád.

Vzal Punťu a vydal se obvyklou trasou lesíkem dolů k řece. Šel cestičkou, kterou občas používali všichni ze vsi, i když to byla jen úzká lesní stezka, všude byla tma, po osvětlení, natož po tom vánočním, ani stopy. Když šel kolem paloučku s osamělým smrčkem, něco ho napadlo. Zítra nesmí zapomenout. Na druhý den ve středu vzal doma potřebnou věc a zamířil zase do lesíka. Na paloučku se zastavil, rozhlédl, a když viděl, že je sám, vytáhl zpod bundy dlouhý řetěz žároviček, do krabičky zdroje na konci vložil šest nejlepších baterek tužkovek a s trochou námahy na špičkách omotal řetěz kolem osamělého smrčku. Byla to krása! Tak, tohle určitě v tom článku měli na mysli. Proč má být krásná jen hlavní silnice, lesík je také součástí obce a zářící smrček uprostřed paloučku byl prostě úžasný. Představoval si překvapené, snad i dojaté tváře všech pejskařů, běžců a cyklistů, kteří stezku využívali denně. Pěkně přispěl k adventní atmosféře. Spokojeně se vrátil domů.

Pan Nerudný se vrátil ve čtvrtek ze směny a v duchu klel při představě, že bude muset ještě ven s čoklem, kterého zdědili po tchýni. Ve snaze oddálit nutnou vycházku předstíral, že listuje vánočním číslem zpravodaje, který byl ve schránce, ačkoliv spíš tam očekával dopis od nového dodavatele energií. Přeskočil aktuality z obce a začetl se do rozhovoru s uznávaným vědcem, který se do Stromkova nedávno přestěhoval. V rozhovoru stálo, že Česko i celá Evropa vytváří absolutně šílené množství světelného smogu, přestáváme kvůli němu vidět hvězdy a platíme zbytečné náklady na elektřinu, když by šlo svítit mnohem méně a s rozumem, například ty okázalé vánoční výzdoby, co svítí už od října. Pan Nerudný měl hvězdy rád a šetřivý byl až hrůza. Pokýval hlavou, vzal čokla a šoural se lesíkem k řece. Šel pěšinou a byl rád, když mu konečně přestaly blikat do očí ty světelné kýčovité řetězy z hlavní třídy, když tu najednou…Nerudný zbrunátněl a nevěřil svým očím. Zářící smrček? Smog i tady? Šílenství na tak krásném setmělém místě? Ne, tohle nedopustí, světelný smog škodí, to teď psali. Rozhlédl se kolem, nikde nikdo, natáhl se na špičky a s trochou námahy a s funěním ten řetěz jednoduše sundal. Vypnul, smotal, strčil pod kabát, spokojeně dokončil venčení a šel domů. Já vám dám světýlka, bručel si.

Maruš s Boženkou v kanceláři nezavřely klapačku, na oko třídily lejstra, hlavně když šel kolem vedoucí, jinak ale probraly úplně všechno. Kdo, co, kdy, kde. Jo, Maruš, a víš co? Mám úplně boží fotku ze včera! Zírej, tam co se jde k řece lesem je na tom paloučku tak úžasný romantický stromeček, svítí, kolem jen ticho, šero, nádhera! Maruš uznale pochválila a kousla se do rtu, že ona takovou fotku nemá.

Když šel ve čtvrtek pan Šiška zase se psem, nepokrytě se těšil na tu nádheru. Zaslechl už pár lidí v obchodě, že se o stromečku ví a lidé jsou nadšení, chodí si ho fotit a říkají si, že ho osvětlil sám Ježíšek. Došel v lesíku na palouk a zkoprněl. Zbrunátněl, zanadával, odplivl a hodně smutný šel domů. Dneska se prostě ukradne všechno. I řetěz s blbýma ledkama. Bylo mu to líto. Zloději jedni, fuj. Hned za ním šla lesní pěšinou Maruš. Měla s sebou schválně i malý stativ na focení a už vymýšlela, jaké na fotku použije filtry, aby Božku trumfla. Došla a zírala. Palouk tonul ve tmě, stromek holý, světýlka nikde a bylo jasné, že fotka nebude. Tak to teda ne! Maruš byla soutěživá. Otočila se a mazala domů.

Prohrábla skříňku a vítězoslavně třímala jejich nepoužívaný řetěz led žároviček. Byl to takový šunt z Číny na baterky, na vlastní stromek to stejně nedávají, fotku mít bude. Hnala zpátky k paloučku, tahle fotka jí teda bude stát kroků! Vložila baterky, omotala s trochou námahy na špičkách kolem smrčku a rozsvítila. Mírně ji vyvedlo z míry, že její ledky svítily červeně, kdežto předtím tam byly žluté, ale co, řekne, že má speciální filtr a nebo tu červenou ve photoshopu hodí do žluta. Pche. Božka bude zírat. Udělala asi třicet fotek (jistota je jistota) a konečně mohla domů. Nadšený běžec Jiří Rychlík se i ve čtvrtek vydal na svůj večerní běh. Trénink musí být. K řece seběhne pěšinou a pak pěkně lesem klusem do kopce. Na běhy ve tmě byl vybavený hasičskou výkonnou čelovkou, takže se mu běželo krásně. Tedy až do chvíle, kdy čelovka udělala třikrát blik blik škyt, její světlo potemnělo a do minuty zhasla úplně. Sotva se potmě dopotácel na blízký lesní palouček, který byl díky červeně svítícímu smrčku krásně vidět. Chvíli tam stál, klusal na místě, aby držel tepovku a přemýšlel co dál, jak potmě klusem odsud? No a pak ho to napadlo. Nebylo to vůbec hezké, Jiří byl čestný sportovec, ale jiné řešení neviděl. Šel ke stromku, na konci drátu nahmatal krabičku zdroje s bateriemi. Byla tak zastrčená pod stromkem, že si pod něj musel lehnout do mechu. Zítra sem dám nové, sliboval sobě i tomu smrku a ještě vleže si baterky přendal do čelovky. Ta se ihned rozzářila k nebi jasným kuželem. Jiří vstal a dokončil večerní běh.

Puberťáci Olin s Frantou stáli na skalce nad řekou, už měli být z tréninku sice doma, ale vylepšovali si atmosféru pár šluky materiálu z rostliny cannabis sativa. Leccos se pak zdálo zábavnější, barvy ostřejší, vjemy zajímavější a kárající matky doma snesitelnější. Proto jim přišlo naprosto fascinující, když se jen v jednom místečku celého údolí rozsvítil zářící bod, světlo ale nesvítilo seshora na zem, vycházelo ze země a osvěcovalo jedinou věc, osamělý smrk na paloučku, který vypadal jak kužel se svatozáří, vyvolený strom zalitý kouzelným žárem. Svými výkonnými mobily si vše se zoomem vyfotili, fotka byla ještě neuvěřitelnější, než skutečnost.

Véna Vajgl si to šinul ze stromkovské hospody dolů k řece a pak dál ke svému příbytku v polorozpadlé chatě u Lhoty. Cesta byla nerovná a klopýtal, až na paloučku si mohl odpočinout a kecnout si na zadek do mechu. Všude byla tma, viděl hvězdy, kebule se mu motala po dvanácti panácích jak kolotoč, zítra nebude vědět čí je, kde byl, natož jak se dostal domů. S opileckým škytáním pronášel: paloučku lesíčku, smrčku stromečku, vy jste takový kjásný, já si tu u vás odpočnu. A protože u Vény patřilo k odpočinku neodmyslitelné cigárko, spokojeně jedno vykouřil les neles. Pak se sebral a zmizel na pěšině.

Dispečer místních hasičů přijal hlášení o požáru v 0:37 ráno. Okamžitě obvolal kolegy a vyrazili. Volající zněl děsivě, hlásil požár lesíka nad řekou, tak jeli v plném počtu. Na místě se naštěstí ukázalo, že z nějakého neznámého důvodu blafnul jen jeden strom na palouku a jak tam stál sám, les od něj nestačil chytit, také přijeli opravdu včas. Vytáhli hadice a pustili se do rychlého hašení.

Na mluvení nebyl čas. A z roztodivných důvodů ani nálada.

Dobrovolný hasič pan Šiška hasil a doufal, že ve tmě si nikdo nevšimne jeho bledosti. Dyť ty ledky někdo ukradl, opakoval si v duchu, vážně ukradl, vždyť tam ten druhej den nebyly, nejsem slepej, nejsem, bože že já je tam vůbec dával, já vůl s vánoční atmosférou, teď jsem viník požáru, co když se na to přijde, hasič a zavinil požár.

Dobrovolný hasič pan Nerudný byl samozřejmě nerudný, že ho siréna vytáhla z postele, ale povinnost to je. Hasil a nevěřil svým očím. Od čeho jinýho mohl ten strom chytit, než od těch ledek. Ale vždyť ví jistě, že si je dal pod kabát! No úplně jistě, není blázen, doma si ty ledky zkontroluje. Nemůže ale přiznat, že je vzal. Ach jo, byl opravdu zmatený.

Dobrovolný hasič Jiří Rychlík, který po nočním vzbuzení k zásahu jak jinak než hbitě vyskočil z postele a i ke zbrojnici běžel, hasil rovněž mlčky a skoro mu přišlo, že kdysi na fyzice dával málo pozor. Přece to nemůže ani svítit ani hořet bez baterek, né? A baterky má v čelovce on. Přece se nepráskne před chlapama že krade tužkovky, zeptat se nemůže nikoho. Tohle je opravdu záhada.

Dobrovolný hasič Tonda hasil a kousal se do jazyka zlostí. Já jí roztrhnu, Marunu jednu, fotografku bláznivou. Jeho snoubenka Maruš mu totiž před spaním stihla pyšně ukázat prý fantastické fotky nasvíceného smrčku a dožadovala se ujištění, že ty s jejím řetězem jsou lepší než ta, co jí Božka poslala na whatsapp. Až Maruně řekne, co způsobila! Na druhou stranu, byla to jeho milá mírně trhlá Maruš, jak to udělat, aby z toho neměla opletačky s policajtama?

Šéf hasičů přistoupil k dohašenému požáru a sejmul z ohořelého torza ještě ohořelejší dráty světelného řetězu. Hm, řekl bych, že máme předmět doličný, prohlásil. Tvář pana Šišky i Tondy chytla ve tmě barvu čerstvě nabílené zdi. Pak se ale šéf s údivem odmlčel a kroutil hlavou: Tak nemáme chlapi, nemáme. Koukejte, zdroj baterií je úplně prázdnej, není a nebyla tam ani jedna, to by bylo vidět. Jak to mohlo blafnout bez baterek? Chvíli diskutovali a nakonec byli rádi, že protokol o požáru mohou odevzdat až na konci ledna. Třeba se to vysvětlí.

Maruš brečela a nebyla k zastavení. Tonda si nepřipadal úplně dobře, ale že tam baterky nebyly jí zatím neřekl. Naopak, trochu podle přislíbil, že nikomu neřekne, co ví, a odkud byl červený řetěz. Efekt to mělo parádní, zatímco před požárem vařila Maruš topinky nebo párek, od požáru z ní byla hospodyňka radost pohledět. Denně měl doma gulášek, svíčkovou, pivečko a Maruš ho vítala pořádnou pusou z lásky. Užíval si to, protože věděl, že jestli na konci ledna nahlédne do protokolu o požáru, nebudou ani ty topinky, natož pusinky. Maruš si už žádný výrobek z Číny nikdy nekoupila (takže v podstatě přestala nakupovat) a s focením se dost omezila. Ani když jí Božka ukázala selfie z otužování v polozamrzlém rybníce, nehodlala pořídit triumfálnější fotečku. Oni hasiči zasahují i při tonutích ve vodě a není radno koledovat si o malér.

V hospodě v Stromkově zdražilo od ledna pivo, a tak tam Véna Vajgl přestal chodit nadobro. Chodil radši do Lhoty za řekou. S lidmi ze Stromkova se nebavil, noviny nečetl a zprávy neposlouchal, a tak se o požáru nikdy nedozvěděl. A kdyby se dozvěděl, přijal by tu zprávu se stejnou lhostejností jako tu o převratu v Ghaně a rozhodně by si nikdy nevzpomněl na osobní přítomnost na lesní pěšině.

Paní Andělová se vrátila třetího ledna z Malediv odpočatá a zářící a hned se v redakci vrhla na první číslo obecního zpravodaje. Obava, že leden je slabší měsíc se nepotvrdila, materiálu měla už nyní dost. Bude článeček o perfektním lesním zásahu hasičů, taky o zdražování alkoholu a celá obec si vykládala o zázračném smrčku, udělá rozhovor s několika svědky, protože každý tvrdí něco jiného. Prohlédla si fotografie občanů ze života obce, zasílané redakci, kde kromě fotek z vánočních jarmarků a besídek dominovalo několik druhů fotek téhož smrčku a navrhla název článku Vánoční zázrak. Z jednoho týdne měla stromek se žlutými ledkami, s červenými, stromek s šlehajícími jiskrami ohně do nebe, stromek nasvícený kuželem záhadné svatozáře a ohořelé torzo. Dostala dva nápady. Na paloučku v lese nechá vybudovat pietní magické místo a vysadit tam nový smrk. A dál: Pokud se ty fotky nevysvětlí, ona jim přijde na kloub. Když bude nejhůř, zeptá se Maruny s Božkou co a jak, ty dvě drbny vždy vědí o něco víc….

Poměr mezi škodou, kterou Véna Vajgl v lese způsobil a určitým přínosem, kdy nevědomou pointou zakončil záhadný smrčkův příběh, půjde určit jen obtížně. A snad jen Vénova cigaretka se jako jediná na světě dočkala magického pomníčku v lese na místě svého někdejšího (ne) típnutí. Smrčku byla škoda, ale hned na jaře vysadili lidé z obce nový. Zkazka o lesním, Ježíškem osvětleném, barvy měnícím a „zemřelém“ stromku se brzy stane místní pohádkou a za pár desetiletí legendou, v níž jistě přibude minimálně ještě zelený a modrý svítící řetěz a pár dalších vypravěčských vylepšení. Velitel hasičů mohl na konci ledna spokojeně konstatovat, že při škodách do dvou tisíc není třeba sepsat protokol o vyšetření události a s tím záležitost odložil jako vyřízenou. Tonda to kvitoval při každé večeři.

christmas-tree-g8b562f45f 1920

Ilustrační foto: Pixabay


 

Partneři

Hledat

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.


Literatura

RECENZE: Urban Games

Urban games200Dnes jsem se rozhodla připravit recenzi na knihu Urban Games, která není mezi čtenáři zas až tak známá, a kterou nenajdete v žádném kamenném, či internetovém knihkupectví . Rozhodně to ale není tím, že by snad byla méně kvalitní, ba naopak. D...

Divadlo

Premiéra divadelní hry Kancl aneb když hranice mezi vtipem a trapností setřeme

kancl divadlo rokokoPrvní novinkou v sezoně Městských divadel pražských (MDP) se stala stejnojmenná jevištní verze britského sitcomu Kancl (The Office). Premiéra hry Kancl se tak uskutečnila ...

Film

Jaký význam mají mýty v našem životě?

Uvahy 200Přemítáním o mýtech si tříbily mysl leckteré osobnosti tuzemské i světové kultury. Nyní se mezi ně zařadil David Jan Novotný, když vydal sborník studií Úvahy o mýtu. V osmnácti kapitolách se hravě přehoupl od biblických témat k souča...