Adélka Jonášová je skvělá holka a složila písničku pro mého hyperaktivního psa Jonáše. Má novou desku a pěje ve třech s mámou Pavlínou Jíšovou a partnerem Reném Součkem, autorem frýdecko-místecké hymny Fajne-Mjesto.
Adélko, tvoje máma je známá folková zpěvačka, jak to ovlivnilo tvoje dětství? Předpokládám, že ti zpívala už v kolébce a vedla tě k muzice?
Hudbě se věnuji odmalička. Od tří let jsem navštěvovala folklórní soubor Malý Furiant, který vedla moje babička Jiřina Štochlová, jež je jeho uměleckou vedoucí dodnes. Odchodila jsem si značné množství kroužků v hudebce, což byla pro mě spíše povinnost a samozřejmost. Takové ty první písně jsem začala psát ve třinácti letech, více pak v patnácti kvůli soutěži Folkový kvítek a pak už jsem dostala možnost hostovat na některých albech (Pavlína Jíšová, Aleš Brichta, Tlustá Berta, Pavel Žalman Lohonka).
Žalman mě na svém albu Mezi kameny nechal zapívat dokonce dvě sólové písně a mamka si jednu mou píseň vybrala na svou desku. V sedmnácti letech mi to dodalo dost sebedůvěry v mé pěvecké i psací dráze. V době plnoletosti jsem pak nastoupila do kapely Pavlíny Jíšové, se kterou hraji již sedmým rokem. Nebylo v plánu, že by mě mamka takto tahala k sobě na pódia, jenže tenkrát došlo ke změnám v její kapele a podle tehdejšího kontrabasisty Pavla Peroutky bylo nasnadě, abych začala hrát s nimi - hlasy nám krásně ladily a ladí dodnes.
Doma mi ale hrát zakazovala. Byla unavená z koncertů a jejím heslem bylo "ticho léčí". Možná by si přála, abych se živila něčím jiným, ale vypadá to tak, že se asi budu živit nadále jen hudbou, jako to dělám dnes. I kdybych se už před vstupem na vysokou takto rozhodla, stejně bych ji vystudovala. Měla jsem to odmala v hlavě nalajnované, byla to samozřejmost. Diplom samozřejmě na pódiu k hraní ukazovat nepotřebuju :)
A co tvůj partner René? Kde jste se poznali a jak vám to společně ladí?
S Reném jsme se poznali na textové dílně Slávka Janouška v roce 2014. Od té doby jsme spolu nejen jako partneři, ale spolupracujeme i jako muzikanti. Do budoucna určitě plánujeme natočit ty písně, které jsme zatím napsali a ještě určitě nějaké napíšeme. Koneckonců René už napsal i jednu píseň s mojí mamkou a rádi si někdy zazpíváme i ve třech.
Rodinka k pohledání :) Hodláte ji do budoucna rozšířit?
Rodinu rozhodně plánujeme, až… až… až to přijde, tak to bude :)
Takže prozatím plodíš desky. Co o ní prozradíš?
Moje deska je konečně na světě - tak bych se o ní asi mohla vyjádřit. Chtěla jsem ji točit už před pěti lety, ale asi až teď na to byla ta správná doba. Vybrat ze všech písniček jenom čtrnáct byla fuška, protože jich bylo dost k natočení, ale myslím, že nakonec je tam to, co hraju opravdu nejvíc a nejraději. Jsou to písně, které jsem napsala většinou v průběhu posledních pěti let. Tedy myšlenky, zážitky a představy z této doby. Dobře, že jsou venku, mám v hlavě místo na nové.
Tak úplně na závěr - máš nějaké přání do budoucna či nějaký cíl?
Můj cíl? Především psát dobré písně, které mají své posluchače. A k tomu hodně nejen hudebních zážitků s báječnými lidmi, kterých mám kolem sebe, naštěstí, habaděj.

Foto: Martin Volný
| < Předchozí | Další > |
|---|





Zpěvačka, skladatelka, herečka, rozhlasová moderátorka, vystudovaná učitelka, Marta Marinová, přiznává, že živit se tím, co má ráda, považuje za velké štěstí. Hudba ji baví od dětství – začínala houslemi, ke kter...
Vyprávění Vladimíra Brabce pokračuje a vy se dozvíte, jak se stalo, že nocoval na italském hřbitově mezi nebožtíky, že chystá knihu, proč ho naštval Sir Thomas Sean Connery, o čem si popovídal s Mastroiannim a proč Jack Lemmon nepřijel do Karlo...
Hned třikrát se během července představí v Náměšti nad Oslavou malíř, grafik a sochař Jan Lamr.
Městské divadlo Zlín nechalo ožít Tomáše Baťu, ševce, podnikatele, starostu, jednoduše velkou osobnost nejen českých dějin. Nesnažilo se o žádnou životopisnou hru ani nudný výklad, šli na to po svém a velmi dobře. Režisér Dodo Gombár a př...
Švadlena Ana před mnoha lety ztratila svého prvorozeného syna. Prý umřel krátce poté, co se narodil. Ana tomuhle tvrzení uvěřila, protože neměla důvod nevěřit. Když se však objevilo několik náznaků, že by její chlapeček mohl být naživu, nezávahala...