V knize Cibulka v pyžamu se setkáme s tuctem zajímavých respondentů, které si Aleš Cibulka pozval do pořadu Tobogan v pyžamu. Jedním z nich je herec Jiří Štěpnička, který Aleše s rozhlasovým štábem zasvěceně provedl budovou Národního divadla, a také mu prozradil spoustu zajímavostí o sobě samém – třeba to, že má rád staré rohlíky. V závěru rozhovoru vyvrátil rozšířené tvrzení, že už není Samec.
AC: Vaše maminka Jiřina byla skvělá herečka, vy jste herec – u vašich dětí se ale herecká dynastie přerušila…
JŠ: Já jsem je záměrně odrazoval.
AC: Ani u vnuků byste si to nepřál?
JŠ: To není povolání pro normálního chlapa.
AC: No počkejte! Herci nejsou normální chlapi?
JŠ: Je s tím spojená spousta potíží. Jsme trochu exotická zvířata, která je zvykem trochu obdivovat a zároveň na ně plivnout.
AC: Ale plno lidí si myslí, že je to nádherná profese. – Herec žije na výsluní, užívá si popularity, slávy, peněz…
JŠ: …peníze ne, peníze to nenese, promiň, ale ne. Dokonce jsou teorie, že herec má bejt hladovej a má třít bídu s nouzí.
AC: Ještě mi budete tvrdit, že máte hlad jako herec a já vám začnu nosit staré rohlíky!
JŠ: Nosili mně starý rohlíky. Já je mám rád. Fanynky mi nosily tvrdý rohlíky v Hradci, kde jsem byl v prvním angažmá. Já jezdíval kabrioletem Tatrou 57 a tam jsem měl lodnu (pozn.: lodna = přepravka, bedna) a v ní sušený rohlíky.
AC: Tak jste to slyšeli, milí posluchači, už víte, co nosit do divadla panu Štěpničkovi. Mimochodem, když jsme mluvili o tom chlapství – vy jste jedním z mála, kdo má stvrzeno od úřadů, že už není samec…
JŠ: Ne, to máš špatnou informaci. Já jsem „samec“ pořád.
AC: Nepovídejte! – To bychom ale možná měli vysvětlit.
JŠ: Já jsem po tatínkovi Samec, s velkym „S“. Ale nikdo mi nikdy jinak neřekl než Štěpnička. Takže jsem si Štěpnička nechal jako umělecké jméno a používal obě. Tedy Jiří Samec-Štěpnička. Někdy i v opačném gardu. Ale pak mi dcera, která má mj. i právnické vzdělání, řekla, že teď už to nemůžu používat, protože se změnil zákon. Tak jsem šel na úřad, oni se zeptali: Jak se chcete jmenovat? – Já řekl: Štěpnička. – A oni, jste ženatý? – A já: Ano, ale to s tím nesouvisí, protože moje žena má své dívčí jméno Říhová. – A oni řekli: Ááa, tak to máte problém! Vy se můžete jmenovat pouze Říha! – Tak jsem jim řekl, že to mi nic neřeší a najal jsem si právničku, která docílila, že mám teď v občance jen jedno jméno, a to je Štěpnička, ale zároveň, jako mají některé dámy své dívčí jméno a manželské, tak já tam mám své rodné jméno Samec a po mamince Štěpnička.
AC: Tak to je dobrá zpráva, zůstal jste sám sebou! – Když jsme u těch fám, já jsem slyšel, že jste se narodil v letadle!
JŠ: Ne, ne. Já jsem se narodil v Londýně…
AC: Jo. A proto jste Samec. Už tomu začínám rozumět…
JŠ: Velká Británie má úzus, že děti, které se narodí na jejím území, tj. v koloniích, na jejích lodích, ambasádě nebo v letadle nad jejím územím, mají právo mít anglické občanství. Takže, kdybych teď o něj požádal, tak mi ho dají.
AC: Ano. Ale než byste jim vysvětlil, jak je to s vaším příjmením, tak by to vzdali.
Ukázka a fotografie z knihy Aleše Cibulky a Yvony Žertové – Cibulka v pyžamu. Třináct rozhovorů z Toboganu s tuctem veselých odhalení.
Zdroj foto: JaS nakladatelství
| < Předchozí | Další > |
|---|
iskárna EZOP je zlínská společnost, která vznikla už v roce 1993 a od té doby se vyvíjí a upevňuje svou pozici především v oblasti tiskových služeb, reklamy a různých výstavních expozic. Všechny jejich tisky jsou ekologické a víc nejen o nich nám prozr...
U příležitosti jarního turné velkolepého projektu Popelka na ledě jsme oslovili optimistickou zpěvačku Hanu Křížkovou. Dozvíte se nejen spoustu zajímavostí o Popelce na ledě, ale také na vás zajisté dýchne ta v...
V Praze je prý málo světla, a proto se rozzáří a ožije ještě více. Jak? V rámci již druhého ročníku festivalu světla Signal, který bude v ulicích hlavního města probíhat ve dnech 16. až 19. října. Bude zde k vidění více než dvacet světelný...
Mám dojem, že nesu dříví do lesa, nebo sovy do Athén. O této inscenaci bylo toho asi napsáno dost. Vždyť premiéra byla v listopadu roku 2016 (!). To ještě nikdo netušil, že lidstvo napadne pandemie čínské ch...
Rok konopí je vyčerpávající český dokumentární film, který se snaží dobrat odpovědi, zda je marihuana skutečně tak zázračným lékem, jak mnozí tvrdí, a proč je tak těžké její využití legalizovat. Tvůrci filmu sbírali víc n...