Kultura21.cz

„Musím říct, že mně osobně nezáleží na roli, ale na titulu. Když mě zaujme příběh, je mi jedno, koho v něm hraji. Jsem jen ráda součástí týmu, který ten příběh tvoří,“ přiznává Eliška Brumovská, členka Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, která byla letos nominována na Jihočeskou Thálii za svůj výkon v inscenaci Autorka.

V dětství jste velice ráda četla a díky této zálibě jste s literárními hrdiny prožívala jejich příběhy a žila s nimi na různých místech a jako členka týmu SG1 cestovala mezi galaxiemi. Kromě čtení jste velice ráda zpívala, od čtyř hrála na housle a od čtrnácti na saxofon. Jaké bylo vaše dětství v rodné Ostravě? Už tehdy jste uvažovala, že se jednou vydáte na uměleckou dráhu?

Dětství v Ostravě bych označila za idylické. Trávila jsem ho hodně u prarodičů na zahradě, s dědou, sestrou, sestřenicemi a psem. Byla jsem obdařena velkou rodinou, díky které jsem měla vždy o zábavu postaráno. O umělecké kariéře jsem popravdě řečeno moc nepřemýšlela. Každý měsíc jsem chtěla dělat něco jiného. Od klasik jako jsou popelářka a astronautka až po výrobce čokolády jako byl Willy Wonka.

Co vás přivedlo k herectví, které jste vystudovala na JAMU v Brně?

K lásce k literatuře mě přivedla má učitelka českého jazyka na gymnáziu Rita Chrástecká. Poprvé nás vzala do divadla Petra Bezruče. Byla to inscenace Evžen Oněgin, která mne uchvátila natolik, že mě poprvé napadlo, že bych také chtěla lidem přinášet takový zážitek, jaký jsem získala já. Buďme ale upřímní, věděla jsem, že je náročné se živit uměním. Pragmaticky jsem se zaměřila na chemii, která mi šla a které jsem se plánovala po maturitě věnovat. Nastoupila jsem dokonce na analytickou chemii na Karlovu univerzitu. Ale věřte nebo ne, po pár hodinách u spektrofotometru jsem věděla, že to nebude to pravé. Rozhodla jsem se, že musím dělat něco nestereotypního. Divadlo znělo nestereotypně, tak jsem poslala přihlášku na JAMU.

Jste členkou Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde hrajete v inscenacích jako Beckham, Velká vodní loupež, Poslední víkend, Záhada zmizelého Sudomyče, Návrat krále Šumavy, Café Groll, Cyrano z Bergeracu, Události, Hamlet. Jaké role ráda ztvárňujete? Na co byste pozvala k vám do divadla?

Musím říct, že mně osobně nezáleží na roli, ale na titulu. Když mě zaujme příběh, je mi jedno, koho v něm hraju. Jsem jen ráda součástí týmu, který ten příběh tvoří. Ale ano, své favority mám. Jedním z nich je role herečky v inscenaci Autorka v režii Adama Svozila. Za Autorku dokonce Adam získal Cenu Marka Ravenhilla. Uznávám, že to není inscenace pro každého, ale já ji miluji.

Do Jihočeského divadla bych vás pozvala skoro na cokoliv, ale divák musí volit podle preferencí. Jak se říká tisíc lidí, tisíc chutí, a proto doporučuji navštívit náš web a pročíst si nabídku. Věřím, že díky dvěma scénám, velké a komorní, uspokojíme jak milovníky klasického divadla, tak moderní i náročnější publikum. Ale Autorku doporučuji vřele.

Je vám bližší drama, nebo komedie? Anebo ještě lépe tragikomedie?

O'Jéje. Na tuhle otázku nejsem schopná odpovědět. Tragikomedie je mi asi nejbližší, ale záleží vždy na titulu, výkladu režie a zpracování. Nicméně ano, tragikomické situace jsou mi velmi blízké.

V čem byste si ráda zahrála? Máte vysněnou roli nebo jste ráda za všechny, které přijdou a vy je můžete na jevišti prožít a tím, jak se říká, „vyhrát“? Jednou jste řekla: „Miluji svou práci, která mi přináší spoustu nevšedních zážitků.“

Mou vysněnou rolí je právě Oněginova Taťána. Tu bych si jednou opravdu ráda zahrála, tak si držím palce. Třeba jednou. Nicméně mám ráda všechny své role. Člověk si k nim vytvoří vztah a miluje je jako své malé výtvory. Najdete si vztah i k těm nejnesympatičtějším, otravným a dokonce zlým, protože se je snažíte pochopit. Pak se něco zlomí a vy je začnete obhajovat.

Letos jste byla nominována na Jihočeskou Thálii za svůj výkon v inscenaci Autorka. Jak se vám role hraje a co pro vás nominace znamená?

Znamená to pro mne hodně. Zvláště za tuto inscenaci. Nominovaná jsem byla i dřív, ale letos jsem si toho cenila o to víc, právě pro kontroverznost tématu, kterého se inscenace Autorka dotýká. Otázky kompromisů jak v tvorbě, tak v životě, patriarchátu, svobody, vztahů, feminismu, a to vše rámováno současným divadlem? Co víc si přát?

Čím je pro vás divadlo? Jak se cítíte na prknech, která znamenají svět? Je podle vás divadlo základem herecké práce?

Čím je pro mě divadlo? Koníčkem, který se k mému velkému štěstí stal i mou prací. Samozřejmě je to práce jako každá jiná, ale stereotypní není, což splňuje mé náročné požadavky. Jak jsem už zmínila, miluji svou práci proto, že mi přináší tolik nových zkušeností, zážitků a skvělých lidí, kteří mě na mé cestě doprovází, že bych za chemii už zpátky neměnila.

A co kamera, dabing nebo načítání knih, neláká vás to?

S kamerou, která mě moc baví, se teď hodně setkávám díky seriálu ZOO, kde hraji roli veterinářky Tamary Hlavičkové. Musím říct, že je to trochu jiná disciplína než divadlo. Obojí mě ale baví prozkoumávat a snažím se v tom zlepšovat. Hodně se snažím čerpat od zkušenějších kolegů a odkoukávat, co funguje na kameru, a naopak co funguje v divadle.

S dabingem mám také zkušenost díky dabování Terezy v počítačové hře Kingdom Come: Deliverance a menších rolí pro brněnskou soukromou televizi a tady musím říct, že jsem se hodně nadchla pro práci s mikrofonem. Myslím, že civilní a minimalistický přístup jsou mi blízké, tak bych se tomuto odvětví herecké práce dále ráda věnovala a snažila se v něm zlepšovat. S načítáním knih zkušenost nemám, ale nebráním se žádné výzvě.

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Volného času bohužel moc nemám, ale když už se náhodou poštěstí, ráda čtu a chodím do kina. Klidně sama. Mám slabost pro fantasy a sci-fi, ale detektivkami také neopovrhnu. Co bych ale zařadila na první místo, tak víte ... já ráda jím. Miluji gastronomii a když cestuji, tak zásadně za dobrým jídlem. Je jasné, že tím pádem z mapy vypadá Velká Británie, ale tam mají zase Harryho Pottera, takže pojedu i tam. Moc ráda i vařím a zkouším nové recepty, které mi maminka s babičkou posílají z různých pořadů o vaření, které je zaujmou. V mém případě prostě láska prochází žaludkem.

foto: archiv Elišky Brumovské