Pět dívek a jeden chlapec tvoří pěvecký soubor plzeňského dětského domova Domino. Na hudbu upravenou počítačem děti živě zazpívaly také v rámci senátního semináře k postavení žen ve společnosti, který uspořádaly Levicové kluby žen. Děti si vysloužily dlouhý a hlasitý potlesk. V minulosti zpívaly i prezidentu Klausovi.
Lenka, Patricie, Denisa, Věra, Hanka a Jarda. Tyto děti z dětského domova Domino tvoří pěvecký soubor, který slaví úspěchy na soutěžích a při nejrůznějších příležitostech dělá radost posluchačům. “Zpíváme, co máme rádi,” shodují se děti.
Soubor existuje již patnáct let, sestava se obměňuje, když děti odrostou a dětský domov opustí, do souboru přijde mladší dítě. Už brzy bude dětí v souboru zase méně, některé totiž čeká maturita či závěrečné zkoušky.
Dívky ze souboru buď studují odbornou školu se specializací na sociální problematiku, nebo se učí kuchařské či cukrářské práce. Jarda si vybral profesi kadeřníka. Většinu z nich čeká po maturitě či závěrečných zkouškách ještě nástavbové studium.
Zpívali jsme i prezidentovi a jeho ženě, řekl Jarda .
“V dětském domově máme nyní spíš kluky, kteří jsou častěji fotbalisty, než zpěváky, takže zatím nevíme, kdo nový do souboru nastoupí,” uvedla vychovatelka Jana Petrovičová.
Pěvecký soubor při Dominu má často napilno – dívky a chlapec jezdí po soutěžích nebo zpívají na akcích. “Zpívali jsme třeba s Petrem Bendem na jeho vánočním turné. Panu prezidentovi jsme zpívali, když navštívil plzeňský krajský úřad,” řekl Jarda. “Celé odpoledne u nás byla na návštěvě paní Klausová, té jsme také zpívali,” dodal.
A jak děti pečují o svůj hlas? “Žijí jako jiné děti, naprosto normálně. Jen když máme někde zpívat, honím je, aby alespoň chodily pořádně oblečené,” řekla Petrovičová. Děti podle jejích slov zkouší především před vystoupeními, jinak je jejich pěvecký režim volnější.
Foto: autorka
| < Předchozí | Další > |
|---|
Nejdříve psala básničky, které, jak sama přiznává, byly spíše jakési přetlaky emocí a jejího silného vnímání. Pak přišly novelky ze života, v nichž mohla uplatnit svoji fantazii, která pracovala na plné obrátky. Později si jen t...
Mnozí lidé jsou zapřisáhlými odpůrci nahlížení do budoucnosti. Považují to za hazardování s osudem, popř. si myslí, že je to v rozporu s vírou v Boha. Jenže já si myslím, že je to jen otázka úhlu pohledu. Vždyť různé metody věštění budoucnosti jsou vpodsta...
Jak na to vám ukáže kniha Paměti imaginárního kamaráda. Osmiletý Max sice s nikým moc nemluví, dokonce ani s rodiči, žije si ve vlastním světě, zdá se však, že kamaráda má. Jmenuje se Budo a kromě Maxe ho nikdo jiný nevidí. Stvoři...
Oskar (Oskar Hes) je osamělý chlapec, který žije se svou matkou v paneláku na okraji města. Matka si ho moc nevšímá a ve škole ho šikanují. Jeho život se změní, když se do sousedství přistěhuje dívenka Eli (...
Nedávno jsem se přesvědčila o tom, že inspirace může přijít opravdu kdekoliv a kdykoliv. Na přednášce o antropologii nám byl v rámci metod zkoumání doporučen norsko-švédský film Povídky z kuchyně. A jako správný zapálený fanoušek antropologick...