V roce 1968 napsal Jan Procházka scénář filmu Ucho. Příběh Ludvíka, patřícího mezi prominenty komunistického režimu, a jeho ženy Anny. Oba vědí, že strana nespí, že strana poslouchá. Hlavní hrdina se bojí – o sebe i, především, o své výhody plynoucí mu z postavení. Jeho žena je rázná, přímá, v mnoha případech statečnější než on.
Scénář natočil Karel Kachyňa, v hlavních rolích v něm excelovali Jiřina Bohdalová a Radek Brzobohatý. Snímek hned po natočení zmizel ze světa, na dlouhá léta byl pečlivě střežen v trezoru.
Po letech se ke scénáři svého otce vrátila jeho dcera Lenka, která jej adaptovala do podoby divadelní a posléze rozhlasové hry. Její adaptaci jako první uvedlo v lednu 2010 brněnské HaDivadlo v režii Ondřeje Elbela, zakrátko měla premiéru i inscenace Moravského divadla Olomouc v režii Michala Bureše. Rozhlasová verze olomoucké inscenace v úpravě a režii Michala Bureše vznikla na konci roku 2010. V letošním roce ji Radioservis vypustil k posluchačům v podobě CD.
Jedinečně podaný rozhovor Ludvíka (Igor Bareš) a Anny (Ivana Plíhalová) vás ochromí na víc jak čtyřicet minut. Ustrašený Ludvík přechází od strachu ke vzteku až k ustrašenému přiznání, že vlastně netuší, jak dál. Hubatá Anna zprvu odmlouvá, ježí se, jízlivě odmítá manželovy obavy, aby se pak zajíkala strachem o své manželství, syna a hlavně o to, co se všemi bude. Dlouhý manželský dialog přeruší až nečekaný telefonát, v kterém se Ludvík dozvídá, že bude povýšen. Ani jeden z manželů však nad touto zprávou nejásá…
V době, kdy se neustále v médiích řeší, kdo koho odposlouchává, na co se komu přišlo, kdo si objednal sledování druhého, mne jímá hrůza. Přesto věřím, že Procházkův příběh už je minulostí, že se nestane pravidlem pro roky příští.
Ucho
Autoři: Jan Procházka a Lenka Procházková
Hrají: Igor Bareš (Ludvík), Ivana Plíhalová (Anna), Petr Jarčevský (muž) a Jaroslav Krejčí (hlas v telefonu)
Žánr: rozhlasová hra
Rozhlasová úprava a režie: Michal Bureš
Stopáž: 41:57
Vydavatelství: Radioservis, 2012
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: Radioservis, Olomoucký deník
| < Předchozí | Další > |
|---|
Zajímavý repertoár stejně jako kvalitní herce má od začátku ostravské Divadlo Petra Bezruče. Pokud bych měl připomenout třeba dva poslední úspěchy, tak musím zmínit třeba inscenaci Špinarka, ale také hru Venuše v kožichu, o které j...
V roce 1961 se staly tři mimořádně významné a příjemné události: Picasso namaloval Zátiší s lampou, kina uvedla úchvatný film s Audrey Hepburnovou Snídaně u Tiffanyho a naklada...
V knihách se setkáváme s různými hlavními hrdiny. Američtí spisovatelé často píší o úspěšných obchodnících, právnících, lékařích, o obyčejném člověku už se tak často nedočteme. Za to na Islandu se obyčejnosti nebojí, a tak se v románu Nad propastí ...
Většina katolíků a především nekatolíků má ve svém povědomí pevně zafixováno, že jeptišky jsou vzorem serióznosti a kvůli dodržování přísné řehole ani nemají šanci zažít nějakou legraci. Dramatik Dan Goggin stejně jako staré...
Ze sobotního programu přehlídky Severský filmový podzim jsem tentokrát vsadila na slíbenou norskou komedii Staying Alive. Zájem o film byl obrovský a ukázalo se, že v Norsku nevznikají jen děsivé krimi příběhy, ale Norům jdou i takové, při kterých se budet...