Kultura21.cz

Je kniha podivínského Brita skutečně nejlepším thrillerem roku, jak na čtenáře křičí z reklam a z plakátů v metru? Nebo hlavní hrdinka jen kopíruje úchylnou a geniální Lizbeth Salanderovou? A nakolik originální je prostředí londýnského podzemí, když s něčím podobným už přišel před mnoha lety Neil Gaiman ve svém díle Neverwhere? Jeden by si řekl, že dívek, které  …. už bylo dost, ale Williamsovi se při nejmenším nedá upřít velmi strhující forma psaní, smysl pro detail a čirá hrůza, která z díla sálá.

Příběh plný zoufalství, bolesti a smutku
Pod ulicemi Londýna žije mstitelka Tuesday. Labyrint opuštěných tunelů metra se stal jejím domovem i útočištěm. Tady se schovává před lidmi, co jí krutě ublížili. Znásilnili a narozenou dcerku vykuchali kvůli orgánům. Celé tři roky, které zde strávila, vymýšlela plán, jak se jim pomstít a jak zlikvidovat ty, co jí utrpení způsobili. Tuesday (proč si dívka zvolila zrovna tuto přezdívku, se dozvíme až na konci knihy) ovládá ze svých úkrytů nejrůznější zbraně a z podzemí vychází jen vraždit příslušníky onoho zločineckého gangu. A styl její pomsty je výjimečně drastický.

Stephen Williams píše texty pro rockovou kapelu, vydal sbírku básní, knihu povídek a v roce 2015 mimo jiné i román Dívka, která si říkala Tuesday. A ten strhl lavinu!  Kniha je velmi čtivá díky krátkým úderným kapitolám, které se týkají ústředních postav. Z perspektivy hlavní hrdinky je psaná v první osobě. Dále se na scéně objevuje příběh Lily-Rose, dívky znásilněné gangem, která se po útoku stáhla do sebe a kterou Tuesday v úvodní scéně pomstila. Pak také z pohledu vyhořelého detektiva Losse, jehož zavražděná dcera se s Tuesday znala. A jeho kolegyně: lesbické seržantky Stoneové. Autorova forma psaní je velmi syrová, brutální a bezprostřední při popisování násilných scén.
"Bodnout někoho do krku není vůbec obtížné. Prostě vytáhnete z vojenské tašky nůž a vrazíte mu ho do hrdla, čímž mu proříznete krční tepnu jen pár centimetrů vedle průdušnice. Jak by to mohlo být těžké?“
 

Tuesday Salanderová
Po vydání thrilleru se strhla diskuze, že hlavní hrdinka vznikla podle Larssonovy předlohy, což tak trošku paraziticky vyneslo dílo na výsluní literárního dění. Ale autor podobnost Tuesday s Lizbeth Salanderovou popírá. Larssonovu trilogii před napsáním knihy nečetl a dodává: „Tuesday přišla s jedním temným ránem“…. Podle mého názoru to tak úplně není pravda. Ačkoliv se v závěru knihy dozvíme, že emo-hrdinka má ve skutečnosti světlou pleť, bílé odbarvené vlasy, žádný piercing a kérky, od začátku jsem si ji vyobrazovala jako Lizbeth. Jak taky jinak, když je vykreslená jako vychrtlá nemenstruující hackerka bez emocí, co si v mládí zažila peklo a během pár let strávených na ulici se naučila ovládnout digitální svět na jedničku. Williams je sice mistr v chladném vykreslování násilných scén a vražd, ale do takřka dokonalosti severských detektivek má daleko. Zápletka knihy je sice ucházející, ale od začátku až do konce přímočará, příběh povrchní a predikovatelný. Otevřený a nijaký závěr sice neurazí, ale chybí mu napětí, zlom a šokující odhalení.

Bystří čtenáři se již určitě děsí, že se se supermankou Tuesday, která umí bojovat líp jak Steven Stegal, ještě setkají.

Název: Dívka, která si říkala Tuesday (Tuesaday Falling)
Autor: Stephen Williams
Žánr: thriller
Nakladatelství: Harper Collins, Londýn (DOMINO, Ostrava)
Rok vydání: 2015 (v ČR 2016)
Počet stran: 328
Hodnocení: 80 %