Kultura21.cz

Duben (apríl) je čtvrtý měsíc roku. Podle gregoriánského kalendáře. Původně podle římského kalendáře otevíral spolu s březnem období, kdy příroda ožila. V dubnu naplno začal nový rok.

Aprilis nebo apricus?: Další nový rok podle římského kalendáře po kdysi novoročním březnu? Jak víme, leden a únor přidali Římané do kalendáře dodatečně. Svátky jara a nového roku života byly ve starověké římské říši v březnu a dubnu. Možná proto jeho latinský název, apríl. Je zřejmě z latinského slova aperire, což značí otevírat, respektive aprilis, neboli otevřít. Rovněž je jiná možnost. Název měsíce podle latinského slova apricus, neboli slunečný. Nakonec, v dubnu, co otevřel bránu života v přírodě slunce přibývá. Bezpochyby ale platí, duben má 30 dní a začíná ve stejný den v týdnu jako červenec a v přestupném roce leden. V římském kalendáři byl duben původně druhý měsíc. Proč? Spolu s koncem zimy v březnu otevíral nový zemědělský a také vojenský rok v římské říši. Po zimě vyschly cesty a římští vojáci mohli pochodovat tam, kam je záměry říše poslaly.

Duben a apríl: Podle římského kalendáře je název duben - apríl podle slova aprilis, tedy otevřít - země pro nové jaro. Slovanský kalendář znal dubeň - podle zelených listů jarních stromů - dubových. V českém kalendáři je duben stále přítomen.
Foto © Maja Kadlečíková

Bez ochrany: Také je zřejmé, že na rozdíl od předchozích měsíců nemá duben (apríl) žádného známého božského patrona. Leden (január) se mohl spolehnout na Januse, boha začátku, dveří, bran. Únor (február) probíhal pod dohledem bohyně Febris, v přeneseném významu očistné horečky. Třetí měsíc březen (marec) chránil bojovný a zemědělský bůh Mars. Přestože i při dubnu jedna bohyně v úvahu přichází. K dubnu (apríl) by se hodila řecká bohyně plodnosti a lásky Afrodita. A název měsíce pocházející z jejího jména, tedy Aphrodite – aphrilis (apríl). Římané ji znali pod jménem Venuše. Pokud ale bude priorita příroda, není vyloučeno, že přece jen má duben - apríl etymologický původ v aperiru, otevírat. Například pupeny stromů, když zasvítí slunce. Pokud spojíme výrazy aperire, otevírat, - a apricus, slunečný, pak je čtvrtý měsíc: ten, co otevírá v přírodě zemi, když slunce svítí.

Dva císaři ho měnili - ale nezměnili: Měsíc apríl si však svůj název bez ohledu na původ vždy neuchránil. Původ Nerona byl silnější a tak měsíc než byl římský císař na světě nechal přejmenovat podle vlastního jména na neroneus. Název se ale neprosadil a pominul spolu s pominutím se vládce, což měl podpálit Řím. Údajně aby uvolnil místo pro svůj Zlatý palác tam, kde se rozhodl a před požárem bylo místo odsazeno. Pro svou věčnou slávu nechal duben přejmenovat i jiný císař, Commodus. Ten ne na commoduse, ale na pia. Šlo o jedno z císařových jmen, Pius. Duben si své právoplatné jméno nakonec uhájil. Po smrti císaře Commoda se z měsíce pius opět stal – apríl (duben).

Slované, Germány: Co jiného než římské názvy? Ve staroslovenštině byl název měsíce dubeň. Česky je slovenský apríl dosud - duben. Důvod? Svěže zelené listy dubu během dubna - tedy dubna, dubeňa, začnou růst, raší. Starogermánský název, co v 8. století zvolil Karel Veliký je Ostermond, volně přeloženo východní měsíc. Osten je německy východ, Mond měsíc. A víte jak se německy řekne Velikonoce? Ostern! Může za to podle jedné verze duben či Ostermond. Velikonoční svátky se totiž většinou slavily právě v dubnu. Ve starogermánštině objevíte také názvy Wandelmonat (měsíc změny, po zimě definitivně přichází jaro a život), Grasmonat (měsíc trávy, začíná růst). Zůstaly však součást historie a folklóru. Pokud byste se ale s takovým názvem setkali, budete vědět.

Výpočet a Velikonoce: Letošní Velikonoce 2023 připadly na 7. až 10. dubnový den. Svátek je to pohyblivý s originálním výpočtem data. Aby toho nebylo málo, ne v každé církvi je stejný. V křesťanských církvích se slaví první neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti. Tak to ustanovili na prvním všeobecném nicejském koncilu v roce 325. Když se úplněk ukáže v neděli, velikonoce bude až tu následující - neděli. Datum se může v různých letech lišit až o více než jeden měsíc. Konkrétně? Výpočet celkově určuje svátky od 22. března do 25. dubna. A to ještě dodejme za předpokladu, že jarní rovnodennost je v tomto případě nazveme to závazně stanovená na 21. 3. podle gregoriánského kalendáře. Astronomická realita jako by nebyla – a ta může být ve skutečnosti odlišná od dohodou lidí stanovenou io dva dny. Letošní astronomická rovnodennost byla, jak víme, 20.3.

Rozdíl data 5 týdnů: Astronomie ale ne vždy přišla zkrátka. V osmnáctém a devatenáctém století se podle ní slavily Velikonoce v několika protestantských zemích. Například Švédsku, Německu, Dánsku. Tak či tak bylo to jen pár desetiletí. A co pravoslavné církve? Ty kromě pravoslavné církve v Estonsku a ve Finsku využívají pro výpočet paschy juliánský kalendář. Přitom zachovávají závazné pravidlo, kánon zmíněného nicejského koncilu. Podle něj nesmí být Velikonoce v době židovského svátku pesah. Jaká je realita? Datum velikonočních svátků se u východních a západních církví odlišovat nemusí vůbec a zároveň může až za 5 týdnů.

Velikonoce, pascha, pesah - základ stejný?: Velikonoce či pascha, z novořeckého πάσχα, pascha nebo hebrejského פסח‎, jsou svátek v křesťanství považován za důležitější než Vánoce, narození Ježíše Krista. Letos výpočet zaručil, že se slaví v dubnu. Pro křesťany je to slavnost zmrtvýchvstání respektive vzkříšení Ježíše Krista poté, co umřel na kříži. Důvod, proč se v řeckokatolické a pravoslavné církvi nevyužívá název velikonoční svátky, ale pascha? Velikonoce souvisí s významným židovským svátkem pesah. Oslavuje se přibližně ve stejném období.

Židovské Velikonoce - Svátek nekynutých chlebů: Pesah, v Bibli Svátek nekynutých chlebů, někdy nazývaný také židovské Velikonoce, je jarní slavnost. Připomínka odchodu, exodu Židů z egyptského otroctví. Vedl ho prorok Mojžíš. Podle legendy se faraon zdráhal Židy propustit i po devíti egyptských ranách, až přišla po varovném oznámení rána desátá a rozhodla o exodu. Rány egyptské: přeměnění vody v řekách na krev, zamoření území žábami, práh egyptské země se změnil na komáry, zpustošení ovády, uhynutí dobytka, krupobití, kobylky, třídenní hustá tma. Desátá rána, smrt prvorozených, lidí i zvířat, včetně faraonova syna, nástupce trůnu egyptské země.

Historizace archaických svátků: Svátek začíná 15. den židovského měsíce nisan, který obvykle připadá na náš březen, duben. Oslavy trvají v Izraeli sedm, Židé v diaspoře, Židé mimo území Izraele, osm dní. Pesah je vzpomínka a oslava znovunabytí svobody. A proč svátek nekynutých chlebů? Židé nesmí jíst nic kynutého pro připomínku rychlého odchodu z Egypta. Tehdy totiž nebyl čas upéct kynutý chléb. Navíc, nekynutý byl lepší, vhodnější. Kynutý upečený do zásoby by se v teple zkazil.

Přestože většina zastává tradiční příběh svátku pesah, někteří odborníci na religionistiku se domnívají jinak. Podle nich pesah zřejmě vznikl historizací, čili napodobováním minulosti dvou původních archaických svátků. Byly to svátky jarní. Při prvním, pasteveckém, šlo o obětování prvorozeného beránka. Druhý, rolnický, byl svátek nekynutých chlebů.

Krev nevinného beránka a křesťanství: A co křesťanské Velikonoce? Tyto oslavy se v Novém zákoně vůbec nezmiňují. Nejstarší svědectví o Velikonocích je homilie. Čili kázání O pasche Melitona Sardského, biskupa města Sardy v Anatolii, raně křesťanského teologa, ze 2. století. Velikonoční oslavy se v církvi tedy zmiňují brzy, ačkoli původ názvu velká pro svátek spadá do dob židovského otroctví ve starověkém Egyptě. Jak jsme zmiňovali, faraón nechtěl propustit Židy z otroctví a tak ho Bůh trestal spolu se zemí deseti ranami. Teprve po úmrtí všeho prvorozeného Židy propustil.

A jak anděl smrti rozlišil obydlí židovské od ostatních? Židé natřeli své dveře krví nevinného beránka a tak je anděl smrti obešel. Beránek se stal obětním. Později beránka křesťanská církev představila jako symbol obětování Ježíše Krista. V Bibli se také píše, že po odchodu z faraónovy říše převedl Bůh lid vedený prorokem Mojžíšem přes Rudé moře. To se po jeho příkazu před nimi rozestoupilo. Cesta mezi vodou se vysušila a všichni prošli suchou nohou. Přechod se nazývá - pesah. A právě od něj se odvozuje původ tradičního židovského pojmenování Velikonoc.

Někteří odborníci zase pesah vysvětlují jako vyhnutí se něčemu, obejití něčeho v souvislosti s andělem smrti, co obešel domy natřené krví beránka. A co to má všechno společné se svátky, které dnes známe jako křesťanské Velikonoce? Pro Židy jednoznačně obejití domů označených krvavým znamením a tím ušetření životů v nich a přechod od faraona přes moře k vysvobození jsou velké skutky Boha. Vykonal je pro svůj lid během jediné noci. To je důvod, proč vzpomínku na událost slavenou na jaře jednou ročně Židé nazývají také Velikonoce.

Datum Ježíšovy smrti a vzkříšení: Křesťanské Velikonoce jsou podobně ve znamení přechodu nazvěme to z otroctví hříchu do života bez hříchu v milosti Boha. Vykoupení z hříchu, to je smrt Ježíše Krista, božího syna a jeho zmrtvýchvstání. Obětoval se za všechny, překonal hříšnost i dočasnost života na konci se smrtí. Obětí a vzkříšením. Víme, kdy Ježíš Kristus zemřel? Kdy došlo k jeho vzkříšení? Přesné datum známo není, možných je několik. Přestože jich také není mnoho. Zjistit se to pokoušel v roce 1733 anglický matematik, fyzik a filozof Isaac Newton. Vypočítal, že ke smrti Ježíše Krista mohlo přijít v pátek 7. dubna roku 30. Nebo 4. dubna roku 33. A také 23. dubna roku 34. Jeho osobní favorit byla třetí možnost.

Německý náboženský spisovatel Gerhard Kroll v knize Po stopách Ježíšových předpokládá, že zřejmě nejvíce pravděpodobné datum je 7. duben roku 30. Podle autorů C. Humphreyse a W.D. Waddingtona v předvečer 3. dubna 33 byl v Jeruzalémě Měsíc zčásti v úplňku a zčásti v zatmění. Zatmění skončilo 51 minut poté, co vyšel Měsíc. Tento údaj se shoduje s evangeliemi. Konkrétně evangeliem podle Matouše 27,34, Marka 15,33 a Lukáše 22,44. Proto autoři usoudili, že toto datum, čili 3. dubna 33 je zřejmě dnem smrti Ježíše Krista na kříži. A kdy by podle tohoto bylo vzkříšení Ježíše Krista? V neděli 5. dubna roku 33.

Slované a Velikonoce: Velikonoční svátky bez ohledu na církev, víru, přesvědčení, mají dodnes hodně z pohanských svátků vítání jara. Vzkříšení přírody, znovuzrození života. To, co je v současnosti tradice Velikonoc na různý způsob, jsou zvyky a rituály z předkřesťanského období. Jarní slavnost probuzení přírody zůstala zrod nového života. Křesťanství neznalo šlehání pomlázkou z vrbových prutů. Podle přesvědčení Slovanů přineslo dívkám zdraví, šikovnost a plodnost. Oblévačka studenou čistou pramenitou vodou, jak věřili, smyla všechno nedobré.

Ani velikonoční kočičky – částečně rozvité pupeny vrby jívy - nejsou symbol křesťanských velikonočních svátků. Slovanské ženy se jimi pokoušely vyhnat z koutů obydlí zlé duchy. Byla to součást jarního či velikonočního úklidu. Takto se lidé snažili odstranit všechno fyzické i psychické, což nebylo ku prospěchu. Nepotřebné symbolizovalo chladnou zimu a jarní živé dřevo ji mělo poslat v zapomnění. A víte, proč ženy zdobily stromy stuhami? Ve snaze přilákat boha živé přírody a jejích ochranných duchů, Velesa, a tím do budoucna zajistit úrodu. Nejen křesťané, ale i pohané dodržovali půst. Šlo o projev úcty a prokázání vnitřní síly předkům, kterých si vážili a doufali v jejich ochranu. Výměnou za čistotu ducha a potvrzení víry odříkáním.

Symbol znovuzrození a plodnosti: Chlapci chodí na koledu a mrskají děvčata z okolí. Šlehání doprovází odříkávání říkanek. Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro koledníky. Dívky jim darovaly mašle na pomlázky. Podobně jako se zdobily stužkami stromy pro boha Velese, zdobila se pomlázka pro povzbuzení chlapce a jeho zájem o dívku v nové života jara. Dívky také rozdávaly ozdobená velikonoční vajíčka, kraslice. Pro úplnost, během komunismu představitelé tehdejší moci pohanské svátky jara vrátili na scénu. V současnosti každý Velikonoce slaví podle víry, příslušnosti k církvi či tak jak je mu blízké.

Velikonoční vajíčko se jmenuje kraslice. Velikonoční kraslice je natvrdo uvařené nebo vyfouknuté prázdné vejce. Známé velikonoční vejce je také dřevěné. Vejce je univerzální symbol znovuzrození, plodnosti. V křesťanství kraslice připomíná prázdný hrob Ježíše Krista, což vstal z mrtvých. Symbolika vejce je stará. Sahá až do Mezopotámie, starého Egypta. Díky prvním křesťanům se dostal zvyk do Evropy. Zdobení vajíček jako součást jarního rituálu je starobylé. V Africe bylo objeveno vejce s úctyhodným věkem, 60 tisíc let. Bylo pštrosí, zdobené rytím. Smrt a znovuzrození se vztahovalo i na panovníky. Ozdobená vejce byla objevena v hrobech Sumerů a Egypťanů z období 5 tisíc let před naším letopočtem.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Vejce - zabarvíte cibulovými slupkami?: Univerzální symbol plodnosti známý odnepaměti. Oblíbený velikonoční způsob je přírodní barvení cibulovými slupkami, čím je jich více, tím bude barva sytější. Cibulové slupky zalijte vodou, přilijte ocet, stabilizuje barvu, vejce omotejte provázkem nebo přiložte lístky rostlin či cokoliv máte po ruce. Takto vložte do silonové punčošky, zavažte. Ve vodě vařte 10 - 15 minut, nechte v ní vychladnout. Když se vám nechce, stačí ve slupkách zabarvit. Foto © Maja Kadlečíková

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Červená krev Krista a pohanská bohyně jara: První křesťané barvili vajíčka červeně jako připomínku Kristovy krve na kříži a ukřižování. Také znamení života – spí v něm nový život a čeká na probuzení. V liturgii Rituale Romanum z roku 1610 církev oficializovala vejce jako symbol zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V pravoslavné církvi kněz vejce požehná a rozdá věřícím. Požehnání vajec je ale také mnohem staršího data. Německý odborník na tradice a folklorista Jacob Grimm z 19. století se domníval, že tradice velikonočních vajec u Germánů odkazuje na jarní slavnosti bohyně Eostre. Germánská bohyně jara, známá také jako Ostara se zasloužila rovněž, podle jedné teorie, o německé pojmenování velikonočních svátků. V německém jazyce se nazývají Ostern. Také z jejího jména vychází anglický název Eastern. Germánská Ostara a novopohanská wicca: Rovněž jméno bohyně Ostary má svůj původ. Typově odpovídá indoevropským bohyním úsvitu. Víte, s jakými rituály byly spojeny? Tipujete správně, s oslavami jara. Podrobně? Jména Ostara a Eostre vycházejí z pragermánského Austrǭ a to má předchůdce v praindoevropském h₂éwsōs, neboli úsvit, respektive bohyně úsvitu. Ještě víc? Jména bohyně jsou ekvivalent sanskrtského Ušas, starořeckého Éós, latinského Aurora a litevského Aušra. O Ostaře věděl i anglický učenec, benediktinský mnich Beda Ctihodný, když ve svém díle De temporum ratione - Počítání času z 8. století hovoří o dobových názvech měsíců. Nevynechal ani měsíc Ēosturmōnaþ, zasvěcený bohyni Eostre. Ôstarmânôth a Ôst(a)rûn je rovněž znám ze starohornoněmeckého zdroje. Ostara je přítomna také v současnosti. V rituálech germánského novopohanství wicca se slaví jarní rovnodennost jako probuzení přírody a bohyně Ostary.

1. duben - apríl, den bláznů bláznivý: Něco vám chybí? Přesně. Takže, zpět na začátek dubna, přímo do prvního dne. Apríl je označení pro první dubnový den, 1. duben. Již ve 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. První dubnový den má přívlastků víc. Známý je den bláznů. O tom, že je mezinárodní den stěhovaného ptactva jste možná do této chvíle ani netušili. Stěhovavé ptactvo se k nám stěhuje z afrických zimovišť. A věděli jste, že první dubnový den v roce 1810 se oženil v Louvru Napoleon Bonaparte s Marií Louisou Habsbursko-Lotrinskou? Stejně tak je to den příchodu na svět německého politika Otta Eduarda Leopolda von Bismarck-Schönhausen, vévody z Lauenburgu v roce 1815. Otto von Bismarck, tak ho zná historie, založil Německo. Nekompromisnost v duchu hesla: dosáhnu, co jsem si umínil železem či krví, mu vysloužila přezdívku železný kancléř. 1. 4. 1976 byla založena společnost Apple Computer a v roce 2001 byl zatčen bývalý prezident Jugoslávie Svobodan Milošević.

Aprílové žertování: Znali už ve staré Indii, když požadovali splnit nesmyslné - například obrátit tok řeky. Smích se v tento den ozýval dávno, žádná novinka.
Foto © Maja Kadlečíková

Aprílové žerty už ve starověké Indii a Římě: Vraťme se k úsměvnému dni vtipálků. Den bláznů a aprílové žertíky také nejsou žádná novinka. Ve staré Indii se od 30. března do 1. dubna bavilo během slavností Huli. Probíhaly grandiózní karnevaly a lidé s maskami dostali nesmyslné úkoly. Samozřejmě, měli je splnit. Například? Obrátit tok řeky. Smůlu měl ten, co neuměl vtipně zareagovat. Pokud bláznivý požadavek nedokázal splnit. Co se tedy přihodilo těm, co nedokázali nemožné a ani neprokázali pohotovost ducha? Prohlásili je za blázna oslav. Slavnost bláznů, Festum stultorum, doslovný překlad festival, oslava bláznů, znal i Starověký Řím.

Nové zprávy bez internetu o pár let později - blázni nového roku: Ve středověku se začátek roku slavil 25. března, slavilo se osm dní, takže oslavy vyvrcholily právě 1. dubna. Po přijetí gregoriánského kalendáře se Nový rok přesunul na 1. leden. Ne všichni se ale o jiném termínu oslavy nového roku dozvěděli včas. Zprávy se šířily pomalu, televize nebyla. Zprávy předávali lidé, co putovali z vesnice do vesnice, ze země do země. A tak nebylo nic neobvyklého, pokud se novinky někdo dozvěděl o pár let později. A tak se stalo, že někteří slavili Nový rok stále 1. dubna (apríla) a ti znalí, co věděli, jak to ve světě po novém chodí, si z nich dělali legraci a měli je za blázny. Takto se tradice aprílová šířila také u mnoha lidí, v rodinách a podobně zdomácněla.

Ryba z mouky, u nás boom ve 20. století: Aprílové žerty se oblibě těšily v 16. století. Za vlády francouzského krále Charlese IX. se také v zemi galského kohouta začal nový rok slavit 1. ledna. Lidé byli zvyklí posílat si na začátek nového roku, kdy byl v původním jarním termínu, dary, většinou potraviny. Změna termínu nového roku sice zvyk obdarovat zachovala, ale charakter darů se změnil. Dárky byly symbolické, veselé a jejich poslání bylo obdarovaného rozesmát a rozveselit. Oblíbený dar? V dubnu začínalo období lovení ryb a tak si vtipní lidé posílali ryby – bez masa, upečené z mouky.

Papírové ryby se z legrace nic netušícím potají připínaly na oblečení. Francouzská aprílová ryba Poisson d'Avril vešla do historie. Svůj způsob mají i Italové. Ochotně se loučí se starými nepotřebnými věcmi, vymýšlejí žerty. Oblibě se těší převlékání se do pestrých, žertovně podivných kostýmů. Američané převzali první apríl v roce 1631 od Angličanů. U nás první apríl slavil boom ve 20. století. Nejedná se o původní svátek, přišel z Francie a zdomácněl. První písemná zmínka v Česku? 1690 - pochází od Bartoloměje Chrystellia z Prahy. Oběťmi se stávali známí, příbuzní.

Někde žerty den, ve Skotsku dva: Některé země mají své aprílové zvláštnosti. Někde je povoleno vtipkovat jen do oběda, jinde celý den. Ve Skotsku si dávají na čas, tam trvá bláznivý první apríl rovnou dva dny. A proč tak dlouho? Skotský žertík kopanců více času vítá. O co jde? O kopanec do zadku. A jaký je postup? Všichni se snaží tomu druhému nepozorovaně připevnit na záda papír s nápisem: Kopni mě! A když někdo přání zrealizuje, kdo by se mohl rozzlobit, když o to vlastně sám žádal? Francouzská aprílová ryba je v porovnání s tvrdými Skoty a jejich kopanci nevinné bláznovství.

Text, fotografie © Maja Kadlečíková