Ze spodní části malebného Malostranského náměstí v centru Prahy zmizí parkoviště. Již před časem vznikla petice, kterou podepsaly tisíce lidí, následně město vypsalo soutěž ideových záměrů k budoucí podobě náměstí. Petici před časem iniciovalo Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan, mluvčí se stala Kateřina Jacques-Bursíková, která vítá rozhodnutí stávajícího vedení radnice, kterým se "drobnými krůčky posouváme k cíli".
Rada hlavního města Prahy rozhodla o tom, že architekti do konce letošního roku dopracují studii, aby z dolní části Malostranského náměstí zmizelo parkoviště. V příštím roce se bude připravovat projektová dokumentace. Následná revitalizace by měla vyjít na 100 milionů korun. Co rozhodnutí pražských radních říkáte?
Rozhodnutí vítám, posouváme se drobnými krůčky k cíli. Když jsem s myšlenkou petice za odstranění parkoviště přiišla, všichni mě zrazovali, nikdo nevěřil tomu, že by to bylo uskutečnitelné. Lidé měli špatné zkušenosti s podobnými snahami v minulosti. Vždy narazili na odpor nejen místních politiků, ale především těch, kteří působí v Poslanecké sněmovně. Naše petice se trefila do lepší atmosféry, společnost se posouvá v názoru na to, jak má fungovat město ve 21. století, jaká je role automobilové dopravy a jak má být utvářen a využíván veřejný prostor. Petice a aktivity s ní spojené měly silný osvětový charakter, a tak se zdá, že něco nemyslitelného se stává možným. Zatím nejásám, protože dokud nepadnou závazná rozhodnutí o termínech, parkoviště nedostane výpověd, nebo, ještě lépe, dříve, než začnou stavební práce, nemáme vyhráno.
Jak dlouho to podle vás bude trvat?
To nevím, ale věřím, že se to podaří a jednou budou lidé kroutit hlavou nad fotografiemi současné podoby náměstí a ptát se, jak jen něco tak hloupého bylo možné. Potom budou lidé sedět na náměstí na lavičkách, užívat si klid a kochat se pohledem na opravdový urbanistický skvost.
Kateřina s dcerou Noemi na parkovišti (Malostranské náměstí)
Poté co jste se Sdružením občanů a přátel Malé Strany a Hradčan sehnali podpisy pod petici, jednali jste s vedením města. Jaká ta jednání byla?
Jedná ní s Radou hlavního města Prahy a úřadem, který by měl být vstřícný k občanům, notabene aktivním, kteří ve svém volném čase pomáhají formulovat určité myšlenky a mobilizují tisíce lidí, považuji za hodně špatné. Je to paradox, protože v čele výběrové komise byl architekt Miroslav Šik, který při vyhlašování výsledků popsal podobné procesy ve Švýcarsku, kde trvale žije. Zdůraznil, že ve Švýcarsku jsou aktivní občané i laická veřejnosti považováni za důležitou součást rozhodovacího procesu v rozvoji města a pro politiky a odborníky neopominutelnými partnery. O tom se nám v Praze ani nesní.
A jak tedy jednání probíhala?
Komunikace s primátorem Hudečkem byla příšerná a mimo jiné vedla k tomu, že se vše tak strašně protahuje. Nyní jsme na tom podobně, rok trvalo, než došlo k současnému rozhodnutí Rady, které už mohlo padnout dávno. Osobně jem se jednou probojovala k náměstkovi Stropnickému. Dala jsem mu všechny podklady, popsala mu historii toho, co se doposud podařilo, a diskutovali jsme o tom, co je třeba udělat dál. Měla jsem z toho dobrý pocit. Slíbil, že se mi, jako zástupkyni a mluvčí tisíců občanů ozve do dvou týdnů a vytvoří prostor pro naše zapojení. Už se nikdy neozval a o dnešním rozhodnutí jsem se dozvěděla z médií. Jsem ráda, že se projekt posouvá, jednání magistrátu mi ale přijde trochu arogantní. I o tom je totiž demokracie. Samozřejmě o konkrétních rozhodnutích, ale i o způsobu jednání těch, kteří mají moc, s těmi, kteří jsou občansky angažovaní. Město nám totiž patří společně. Co se týče podoby náměstí, petice požadovala výsledek, který by reflektoval právě dialog mezi politiky, odborníky a angažovanými občany. Nyní jsou občané mimo hru, a to je špatně. Na druhou stranu, ideová soutěž proběhla, předseda komise, již zmíněný Miroslav Šik, je kapacita, a nemám důvod výsledek problematizovat. S jednou zásadní výhradou.
S jakou?
Neměl by být pokácen jediný strom, který na náměstí statečně žije a prospívá. Vítězný návrh s ním nepočítá, přitom je zřejmé, že by ho byla škoda a navíc už má vzrůst, který snad ani kácení nepovoluje.
Související článek: http://www.kultura21.cz/ostatni/12726-praha-malostranske-namesti-prestavba
Foto: archiv Kateřiny Jacques-Bursíkové
| < Předchozí | Další > |
|---|
Regály odborných knih a skript, u počítačů čilí šum, studenti diskutují, klávesnice drkotají. V místnosti panuje pravá tvůrčí atmosféra. U výpůjčního pultu se střídají čtenáři s knihami, s lístky s poznámkami, s nejrůzně...
Tak nějak mi je každý rok líto vyhazovat mezi vánočními svátky kalendář a vlastně ani nevím proč. Snad nostalgie. A tak je takový věčný kalendář, který můžete používat dokola rok co rok, docela dobrým nápadem. Jeho autorkou je navíc Louise L. Hay (nar. 196...
V červenci vyšel u nakladatelství Ikar sympatický romantický příběh z viktoriánské Anglie Navždy buď mou vévodkyní od americké autorky Amalie Howardové. V Anglii se píše rok 1865, on je vévoda s bezcitnou pověstí...
O prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte! Jedním z tipů je Divotvorný hrnec v podání Městského divadla ...
Filmů o neonacismu a skinheadské subkultuře bylo již na filmových plátnech několik. Některé byly více, některé méně úspěšné, ale vždy dokázaly šokovat i zaujmout určitou sortu diváků. S podobným záměrem přichází do kin i film Bojovn...