Mírně nadsazený název knihy a jasně oranžový obal mě okamžitě zaujal. Dělá si z nás autor legraci? Myslí to vážně? Brnká na struny našeho ega, abychom nahlédli a byli vtaženi do jeho úvah? Jsme vyzýváni k polemice? Nebo o co vlastně jde? Zalistovala jsem a začetla jsem se. Se stoupajícím zájmem. Autor na jedné straně říká: „Čtení románů se tak trochu podobá pojídání popcornu: když se do toho jednou pustíte, nemůžete se odtrhnout.“ Tak tomuhle tvrzení rozumím.
Knihu Jak číst romány jako profesor lze považovat za jakýsi svérázně pojatý úvod do literární teorie. Navazuje na předchozí publikaci How to Read Literature Like a Professor (Jak číst literaturu jako profesor). Autor, literární teoretik, zde vysvětluje, v čem spočívá přitažlivost románů a jaký význam mohou mít pro dnešní čtenáře. Celá knížka je koncipována jako jakási neformální akademická přednáška, týkající se jednotlivých aspektů románu jako takového. Autor zde uvádí vybrané ukázky z vybraných románů, aby na nich rozvíjel své úvahy a poukazoval na ne vždy zřetelné souvislosti. Tím může být tato knížka zajímavá i pro laiky, nezabývající se ve svém životě primárně literární vědou.
Kniha má zřetelnou a promyšlenou koncepci. Autor nás vždy navnadí názvem kapitoly, abychom se začetli či zaposlouchali do jeho výkladů. Je zřejmé, že o nich přemýšlel a hodlal zaujmout. Namátkou: „Možnosti románu aneb nejsou snad všechna zvířata prasata?“, „Úvodní řádky a okamžité svádění čtenáře aneb proč mají romány první stránky“, „Nikdy nedůvěřujte vypravěči, který mluví o sobě“, „Když se dobrým knihám přihodí velmi zlé postavy“, „Hnětem si kozy“, „Osudové věty“, „Jaká je zásadní myšlenka – a je tu vůbec nějaká?“ atd., atp. Foster se probírá historií románů od tzv. životů (v českém kontextu např. Život Konstantinův, Život svatého Václava), gotických příběhů, přes Miguela de Cervantese a jeho Dona Quijota, autory 18. a 19. století až po žhavou současnost. Autor je vtipný, baví nás, klade nám naléhavé otázky, vykřikuje, je sebestředný, ironický, zaujatý tématem (mnohdy i sám sebou, což není vždy k vydržení), takže si lze zcela jasně představit, jak by to vypadalo reálně na jeho přednášce.
Kniha rozhodně stojí za pozornost. Je inspirativní a může potěšit milovníky literatury, zejména čtenáře románů. Máme příležitost nahlédnout do zákulisí a ledacos pochopit, lépe si vychutnat autorský styl a zvolené prostředky, kterými nás vtahují do děje. Umožňuje nám současně seznámit se s autory a s knihami, o kterých toho zatím moc nevíme, ale rádi bychom se toho dozvěděli víc. Názor na jednotlivé romány můžeme mít, samozřejmě, odlišný. A právě tato svoboda utvoření si vlastního názoru je na literatuře to nejlepší.
Název: Jak číst romány jako profesor (How to Read Novels Like a Professor)
Autor: Thomas C. Foster
Přeložila: Petra Jelínková
Žánr: literární věda
Nakladatelství: Host Brno
Rok vydání: 2014
Počet stran: 376
Hodnocení: 80 %
Zdroj foto: Host, s.r.o.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Tomáš Savka navazuje na sérii tématických koncertů a tak ve středu 28. května navodí v Divadle v Rytířské pravou májovou atmosféru pomocí živé hudby a zamilovaných swingových melodií. V s...
Jiří Padevět je v českém povědomí znám především jako autor průvodců po událostech druhé světové války na našem území - Krvavé finále či průvodce po operaci Antropoid. Tentokrát přichází s knihou plnou mini příběhů, které se mohly stát a které byly so...
Kdo z nás, ať už jsme věřící nebo ateisté, si někdy neřekl, že znalost Bible patří k základnímu vzdělání. A řada z nás se ji možná pokusila přečíst. Zdaleka ne všem se to povedlo. Ať už kvůli obtížnému jazyku starších překladů nebo pro poměrně ve...
Po delší době, tedy přesně po roce, se Hudební scéna Městského divadla rozezvučela muzikálem, který mněl svou první premiéru těsně před zavřením divadel v nastávající pandemii korona viru.
Představte si, že jedete do práce. Stejně jako včera. Stejně jako před měsícem. Stejně jako loni. Stále stejnou cestou. Už celých deset let. Se stejnými tvářemi kolem vás. Každodenní rutina, která se opakuje beze změny. Až jednoho dn...