Mírně nadsazený název knihy a jasně oranžový obal mě okamžitě zaujal. Dělá si z nás autor legraci? Myslí to vážně? Brnká na struny našeho ega, abychom nahlédli a byli vtaženi do jeho úvah? Jsme vyzýváni k polemice? Nebo o co vlastně jde? Zalistovala jsem a začetla jsem se. Se stoupajícím zájmem. Autor na jedné straně říká: „Čtení románů se tak trochu podobá pojídání popcornu: když se do toho jednou pustíte, nemůžete se odtrhnout.“ Tak tomuhle tvrzení rozumím.
Knihu Jak číst romány jako profesor lze považovat za jakýsi svérázně pojatý úvod do literární teorie. Navazuje na předchozí publikaci How to Read Literature Like a Professor (Jak číst literaturu jako profesor). Autor, literární teoretik, zde vysvětluje, v čem spočívá přitažlivost románů a jaký význam mohou mít pro dnešní čtenáře. Celá knížka je koncipována jako jakási neformální akademická přednáška, týkající se jednotlivých aspektů románu jako takového. Autor zde uvádí vybrané ukázky z vybraných románů, aby na nich rozvíjel své úvahy a poukazoval na ne vždy zřetelné souvislosti. Tím může být tato knížka zajímavá i pro laiky, nezabývající se ve svém životě primárně literární vědou.
Kniha má zřetelnou a promyšlenou koncepci. Autor nás vždy navnadí názvem kapitoly, abychom se začetli či zaposlouchali do jeho výkladů. Je zřejmé, že o nich přemýšlel a hodlal zaujmout. Namátkou: „Možnosti románu aneb nejsou snad všechna zvířata prasata?“, „Úvodní řádky a okamžité svádění čtenáře aneb proč mají romány první stránky“, „Nikdy nedůvěřujte vypravěči, který mluví o sobě“, „Když se dobrým knihám přihodí velmi zlé postavy“, „Hnětem si kozy“, „Osudové věty“, „Jaká je zásadní myšlenka – a je tu vůbec nějaká?“ atd., atp. Foster se probírá historií románů od tzv. životů (v českém kontextu např. Život Konstantinův, Život svatého Václava), gotických příběhů, přes Miguela de Cervantese a jeho Dona Quijota, autory 18. a 19. století až po žhavou současnost. Autor je vtipný, baví nás, klade nám naléhavé otázky, vykřikuje, je sebestředný, ironický, zaujatý tématem (mnohdy i sám sebou, což není vždy k vydržení), takže si lze zcela jasně představit, jak by to vypadalo reálně na jeho přednášce.

Kniha rozhodně stojí za pozornost. Je inspirativní a může potěšit milovníky literatury, zejména čtenáře románů. Máme příležitost nahlédnout do zákulisí a ledacos pochopit, lépe si vychutnat autorský styl a zvolené prostředky, kterými nás vtahují do děje. Umožňuje nám současně seznámit se s autory a s knihami, o kterých toho zatím moc nevíme, ale rádi bychom se toho dozvěděli víc. Názor na jednotlivé romány můžeme mít, samozřejmě, odlišný. A právě tato svoboda utvoření si vlastního názoru je na literatuře to nejlepší.
Název: Jak číst romány jako profesor (How to Read Novels Like a Professor)
Autor: Thomas C. Foster
Přeložila: Petra Jelínková
Žánr: literární věda
Nakladatelství: Host Brno
Rok vydání: 2014
Počet stran: 376
Hodnocení: 80 %
Zdroj foto: Host, s.r.o.
| < Předchozí | Další > |
|---|







Někdy má lidská duše potřebu naděje…. Víru v pohlazení. A vědomí, že sami sobě můžeme být tím nejlepším rádcem, protože sami sebe nejlépe známe. Tato kniha je malou studnicí moudrosti, kterou v sobě má každý. A říkejme té moudro...
Nedávno jsme vás informovali o Kickstarter Opening Party, která se konala 9. dubna v pražské Galerii Vernon. Právě zde odstartovala kampaň týkající se výstavy s názvem Tiziano Vanitas - Básník obrazu a odstínu krásy”. Odstartovat by ...
Muž a žena, kteří jsou spolu 60 let. Jejich svět se v průběhu let vtěsnal do jednoho bytu a oni se postupně stali jeden druhému nejen nejlepším přítelem, ale především pomocníkem.
Český film Pohádkář, který vznikl podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatelky Barbary Nesvadbové, měl loni na podzim v kině svoji premiéru. Český lev ho ocenil za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli (Matěj Hádek), nejlepší kameru, zvuk i...