Karneval - bizarní vyprávění velkoměstského taxikáře

Sobota, 17 Květen 2014 12:44 Věrka Dupynová

Karneval perex Román Karneval je bizardním vyprávěním osudu velkoměstského taxikáře, který bloudí ulicemi Montrealu jako Moucha, tak si i sám hrdina říká, Moucha. Proč? Protože rozděluje taxikáře do dvou skupin – pavouci a mouchy. Pavouci sedí a vyčkávají na místě až do doby, než si je někdo zavolá. Za to mouchy jsou neustále v pohybu, létají sem a tam a sami si hledají zákazníky. A on je MOUCHA.

Příběh Mouchy je naplněn až přebujelou fantazií s gejzíry větných celků, chrlících se na čtenáře zběsilou rychlostí s nemožností vydechnout. Je to příběh čtivý, leč mírně přisprostlý až vulgární, s příchutí erotického odéru v tratolišti osudů mnoha prazvláštních existencí, jež proplouvají taxikáři životem a stali se tak součástí jeho osudu.

On sám je pitoreskní hříčkou života. Syn cirkusové artistky a potulného velbloudáře, kterého po odchodu otce a smrti matky vychovala tlustá, vousatá dáma. Muž s neobvykle bujnou fantazií, která se probouzí k životu v každém slově knih přečtených tímto vášnivým čtenářem na létajícím perském koberečku zděděném po otci, často masturbujícím uprostřed příběhů ožívajících ve středu jeho pokoje naplněného knihami.

„ Ale věděl jsem, že to všechno je marné. Podepsal jsem se a vzal otcův koberec. Zavřel jsem za sebou dveře a sešel dolů hodit dopis domovníkovi do schránky. A pak jsem rozbalil koberec a rozlétl se nad město. Odbočil jsem do postranní uličky a konečně jsem unikl davům.
Doletěl jsem k řece a podlétl most. Sbohem! Zavolal jsem a stočil koberec k úzké silnici a zamířil na jih k městečku továren a dělnických domků. Bez nehody jsem přistál. Nechal jsem koberec vznášet se u dveří a vešel jsem do motelu, kde se Magdalenky kdysi nabízely zabijákům zvířat. Na recepci pořád seděl ten Turek, ve stejné pozici, jako když jsem tu byl posledně. Zeptal jsem se ho, jestli je na hoře ten vysoký Arab. Ano, odpověděl. Je konec měsíce. Kouří u okna a dveře do pokoje jsou otevřené, jako vždycky.
Vyšel jsem po schodech. Vkročil jsem do pokoje a u okna uviděl Araba. Řekl jsem mu, ať už nečeká, ať netruchlí, protože je mrtvá a nevrátí se. Pak jsem vyšel z pokoje a letěl jsem
dál. „

Jako taxikář se setkává i s kriminálníky a prostitutkami, týranými ženami, turisty a mnoha dalšími, jejichž osudy se mísí s tím jeho až si člověk říká, zda je vůbec možné tohle všechno zažít. Je. A sám autor dříve jako taxikář pracoval. Proto věřím, že je příběh založen právě na této zkušenosti a román Karneval je vlastně shrnutím osudů mnoha různých lidí, taxikářů. A nebo ne? To posuďte sami. I přesto že se v textu objevují vulgarismy, neodradilo mne to od čtení a knihu jsem přečetla jedním dechem. Tak nějak máte pocit, že dané výrazy do textu patří a vlastně se ztrácejí v imaginaci příběhu unášených proudem klouzavých slovíček někam do jiného světa, kde si žijí svým vlastním životem.

Karneval