Na tuhle knížku jsem se opravdu těšila. Slyšela jsem, že bude, pak jsem registrovala, že vyšla a pak jsem začala vnímat mediální kolotoč a zprávy o tom, kde všude se objevila, kam má namířeno a kde s ní všude už autor byl, aby ji představil a jaké byly ohlasy. Nemám ráda příliš povyku pro nic, ale v případě Povídek toaletních bych spíš řekla, že skromnost není na místě.
Když už jsem ji konečně držela v ruce, dychtivě jsem si ji prohlížela ze všech stran. Tedy z té přední, kde je zdánlivě sugestivní obrázek od Petra Kryštůfka (proč zvolil zrovna tento námět úplně přesně nevím, nicméně ve mně vyvolává dojem, že když už se začtete, nebudete ji moct odložit a budete si ji chtít vzít i tam …). No a potom z té zadní strany, kde je sedm reakcí čtenářů a které jsem si se zájmem přečetla. Nabyla jsem okamžitě dojmu, že držím v ruce opravdovou bombu. Váhala jsem, kterou z reakcí bych tady použila, protože jedna je lepší než druhá. A tak jsem namátkou sáhla po té, kterou napsal muzikolog Filip Fürst: „No hochu, to jsem si smlsnul. Všechny čest – to prdí, jak říkají jazzmani.“ A pak jsem se s chutí a nedočkavostí pustila do čtení.
Jako většina lidí čtu knihy od předu. To znamená i záložku, kde jsem se dozvěděla, kdo je vlastně Oliver Burian. Nikdy nevynechám ani Věnování (pokud v knize je, a tady je) a nezbytnou část, kterou je Úvod. Když už si s ním autor dá tu práci, nejde ho přeskočit. Přesto to ale hodně lidí dělá. Ale to se nesluší. Je to součást díla a zpravidla se tady dozvíte zajímavé informace, jako třeba, co je cílem knihy (cílem této knihy je, podle slov autora, nás pobavit. A pakliže skončí jeho kniha třeba na toaletě, nikterak ho to neurazí, naopak – bude poctěn. Tak proto ten obrázek! Ještě tu úvodem Oliver říká, že vypráví příběhy prožité nebo odposlouchané, smutné, veselé, o sportu, o lásce, o sexu, ale hlavně o přátelství...) A pak už přišla první povídka, věnovaná Majkovi, Ondrovi a Lucii Š. Každá z povídek je někomu věnovaná, to se mi líbí, má to kouzlo a pro obdarované jistě ještě vyšší hodnotu. Povídka Pařez se odehrává v Praze. Dva kamarádi se sejdou po letech, které byly pro každého z nich náročné a během nichž se každý dostal tam, kam chtěl, ovšem každý úplně jinam. Na jedné straně je mamon, velikášství, vychloubačnost a neohroženost, na straně druhé skromnost, starostlivost, rodina a lehká nouze. Dva zdánlivě nepoměrné vrcholy, které by ani jeden neměnil. Co je na tom, když kamarád kamaráda poprosí o výpomoc? A v tomhle okamžiku se ukazuje, jak peníze kazí charakter. Najednou se něco láme a na jednom pilíři se objeví hulvátství a na druhém se ke skromnosti přidá ještě hrdost. Nelehký příběh se rozvíjí tak, jak jsem vůbec nečekala. Všechno v životě se dá přece zvládnout. Čekala bych cokoli, ale tak definitivní řešení bych si nedokázala představit. Dojalo mě to.
Stejně jako v povídce Očkování, která je naopak až na konci, jsem hodně přemýšlela o tom, že každý má ty svoje hranice úplně jinde. A úplně přesně jsem si vybavila tu dobu, kdy i naši kluci chodili na dva roky na vojnu a jaké to bylo. Dopisy, slzy, útěky, rychlovky, když se zadařilo, váhání, otázky, pochybnosti, rozchody z jakýchkoli důvodů, zpravidla proto, že holka nevydržela čekat a nechtěla klukovi ublížit, aby mu to řekla na rovinu. Tohle všechno se mi tady vrátilo. Ovšem Oliver tomu přidal na barevnosti ještě něco dalšího. Bylo mi toho Alberta fakt líto, měl ještě docela štěstí v tom svém neštěstí.
Mezi těmito dvěma, první a poslední povídkou, je devět dalších a jedna je lepší než druhá. A má to výhodu, že je nemusíte číst popořadě. Každá je samostatným příběhem a spolu nemají nic společného. Chcete–li opravdu něco o sexu, potom je tady Pilule, ze sprortovní oblasti pak třeba Ego, no a ty další – Vánoční výběh, Křišťálové šachy, Večerní šichta, Ferátka, Jak jsem poznal Arnošta, Stará bambitka nebo Kožená wedge, si snadno zařadíte sami. Musím říct, že jsem si i já opravdu smlsla. Mám ráda tyhle příběhy ze života, a když ještě poněkud znám prostředí, ve kterém se odehrávají, dokážu si to někdy i zhmotnit. Takže pro mě jsou Povídky toaletní jednoznačně JaSnou volbou!
Povídky toaletní
Autor: Oliver Burian
Žánr: Beletrie pro dospělé
Nakladatelství: JaS nakladatelství, Praha 5
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura textu: Věra Marušková
Sazba a grafická úprava: Karim Shatat
Ilustrace: Petr Kryštůfek
Rok vydání: 2014, 15. publikace, vydání první, vázaná
Počet stran: 256
ISBN: 978-80-87654-05-7
Hodnocení: 95%
( 6 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Křížek je zakladatel organizace Ochrana fauny ČR. Na svém kontě mají lidi z této organizace mnoho zachráněných zvířat a mnoho dalších projektů, které se týkají nej....jpg)
Láká vás návštěva sluncem vyprahlé Indie? Pokud vás dosud neodradily zprávy o situaci, která tam poslední měsíce panuje, pak to bude pravděpodobně tato kniha. Vychází z autentických zážitků ročního života civilizované ženy moderního světa v tomto nemocem...
Básně Sharon Oldsové jsou živelné, počínají i končí ve slabinách a nikoliv v mozku. Je to poezie spontánní, vzniká neuvědoměle a není vykalkulovaná. Kdo byste v jejích verších chtěl hledat nadnesené m...
V kulisách současné Kodaně se setkává pět mladých lidí. Podobají se Shakespearovým postavám? Variace na téma Hamlet now s průnikem do naší bezprostřední reality. To vše představuje tematické okruhy autorské inscenace Být i nebýt 11.21, jejíž pre...
Již v druhém, přepracovaném vydání se ke čtenářům dostává kniha MASOVÁ MÉDIA. Jan Jirák a Barbara Köpplová ji pojali jako učebnici, kterou uspořádali do pěti přehledně rozčleněných kapitol, opatřených množstvím krátkých podkapitolek věnovaných ...