Kultura21.cz

V žebříčku nejprodávanějších knih se novinka Dana Browna, nesoucí název Inferno, drží na předních místech již několik měsíců. Jedna z nejočekávanějších knih loňského roku se může pochlubit i velkým počtem kladných ohlasů. Jsou však tyto pozitivní kritiky oprávněné, nebo je to jen marketingový tah zakrývající nedostatky románu?

Bestseller Šifra mistra Leonarda zajistil Danu Brownovi světový úspěch a vynesl ho mezi nejčtenější a nejprodávanější autory 21. století. Jeho konspirační teorie zaujaly i hollywoodské filmaře, a tak se vedle Šifry dostal na plátna kin i úplně první román Andělé a démoni s netypickým akčním hrdinou harvardským profesorem Robertem Langdonem. Už v pořadí třetí titul s názvem Ztracený symbol (filmová premiéra je plánovaná na rok 2015) začíná za předchozími díly silně pokulhávat, postrádá určitou originalitu a kopíruje schéma z předešlých románů: Langdon – krásná žena – prostředník – tajné společenství – umění. Analogický vzorec jsem očekávala i u Inferna, které mou domněnku po pár stránkách bohužel potvrdilo. To nejhorší však na mě teprve čekalo.

Robert Langdon se probudí ve florentské nemocnici, aniž by věděl, co se s ním stalo a jak se vůbec do Itálie dostal. V paměti mu utkvěla pouze hororová scéna, ve které figuruje stříbrovlasá žena, která Langdona stále nabádá, aby hledal a posléze i nalezl. To už si ale k jeho nemocničnímu pokoji razí cestu speciálně vycvičená agentka Vayetha pracující pro Konsorcium, která má za cíl zlikvidovat nic netušícího symbologa upoutaného na lůžku. Naštěstí se v pravý čas objeví nadprůměrně inteligentní doktorka Sienna Brooksová, která Robertovi pomůže utéct a stane se jeho pravou mozkovou hemisférou při řešení záhadných indicií. Jejich protivníkem je nejen čas a mnoho dalších agentů s povolením zabíjet, ale především zesnulý biochemik Betrand Zobrist, který má zálibu v Dantově Božské komedii a který chce s pomocí nově vypěstovaného viru snížit počet obyvatel, jehož neúměrný růst ničí planetu Zemi.

Po tajuplném začátku, který čtenáře dobře nastartuje, přichází bohužel už jen nuda, nuda a na konec nic neříkající nudný závěr. Přitom si autor vybral velmi zajímavou látku, kterou propaguje nadčasovým Dantovým citátem z Božské komedie: „Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo si v časech mravní krize zachovávají neutralitu.“ A tak mají čtenáře udržet při životě a otevřených očích alespoň vtípky ve stylu Padesát odstínů ikonografie. Pokud se však stane, že čtenář přes veškeré Brownovo snažení ztratí vědomí, nebo má problémy s pamětí, je mu pro jistotu na každém kroku připomínáno, že padouch vychází z Dantovy Božské komedie a nad lidstvem visí Damoklův zavirovaný meč. Hrozba biologické zbraně se ale natolik dramatizuje, že celá situace vyznívá spíše groteskně než napínavě. A tentokrát Brownův staronový příběh nezachrání ani zajímavé přednášky o umění.

Na čem ale nejvíce kniha selhává? Potíž vidím v ochuzení děje o tajemného padoucha. Koho by bavilo číst „detektivku“, kde vám hned na začátku prozradí, že vrahem je zahradník? Avšak největší problém nacházím v absenci logiky při výstavbě příběhu. Proč by se měl Zobrist tvořit s tak promyšleným systémem šifer k nalezení epicentra, když o jeho objevení vlastně vůbec nestojí?

I když se Inferno Brownovi zrovna dvakrát nepovedlo, věřím, že mu procházka po pražských památkách udělala dobře na jeho vyprahlou zásobárnu nápadů a jeho další román, pevně doufám odehrávající se v srdci Evropy, přinese smysluplný a napínavý příběh, který bude radost číst.

Inferno (Inferno)

Autor: Dan Brown
Překlad: Michala Marková a David Petrů
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2013
Počet stran: 424
Hodnocení: 49 %

zdroj foto: www.argo.cz