Pochopení pro slabosti druhých je tu v první řadě

Pochopení pro slabosti druhých je tu v první řadě

kdomilujej perexjpgKdo miluje jinak je detektivní román Karin Fossumové norské spisovatelky, která hlavně díky místu svého bydliště se řadí k severským autorům. Ale její kniha není až tak „severská“ – tedy psána tak, jak jsme si navykli u detektivek autorů ze severu Evropy. Chladných, strhujících, akčních s až pobuřujícími detaily a popisy. Karim Fossumová se totiž víc než pátrání a popisů zranění obětí věnuje pečlivému rozboru osudů lidí, žijících na malém světě, jejich trápení i radostem. Její detektivové jako kdyby zločin nepovažovali za to hlavní, spíš připomínají přemýšlivé muže filozofující nad lidskými osudy a člověčím pinožením se. A takovou analýzou jednotlivců docházejí ke kýženému výsledku – odhalení zločinců.  

 

Samozřejmě jsme svědky nechutné vraždy – manželé Risovi najdou při nedělní procházce mrtvého chlapce. Chvilku před tím, než oběť naleznou, potkají muže, plachého, belhajícího se a snad i vyděšeného. Ovšem jejich popis podezřelého se liší, přesto lze dát do kupy celkem ucházející identikit. Samozřejmě vyšetřovatelé si uvědomují, že tento muž mohl také být jen turista na procházce. Ale v jeho chování prý bylo cosi podivného. Policisté tedy hledají člověka, který se údajně podobá dánskému pohádkáři Andersenovi. Takže jasný případ – mrtvý zneužitý malý chlapec, podezřelá osoba na místě činu, teď jen zjistit, kdo to je.  

My však nesledujeme jenom pátrání. Sledujeme i vývoj vztahu manželské dvojice. Submisivní žena a alfa samec. Ona v ústraní, on jediný, který musí mít pravdu za všech okolností, který je rád středem pozornosti. Vše je po jeho, výtkám a vzpouře se prostor nedává. Právě hrůzný nález a vše, co se děje po něm, ukáže jemné Kristině, že její manželství je v troskách, že není možné si dál něco namlouvat, že už není důvod, dál žít s člověkem, pro kterého ona sama nic neznamená, u kterého mrtvolka chlapce, znásilněného chlapce, vyvolala evidentně pocit podivné euforie. Reinhardt je zločinem posedlý. Hlavně je posedlý tím, že je svědek, očitý svědek. Oběť si ještě před příjezdem policie vyfotografuje, pak pečlivě sleduje postup pátrání, hltá informace v tisku i dalších médiích, snaží se být za každou cenu při tom. Dokonce se zúčastní pohřbu nešťastného chlapce.  

Vedle této linie sledujeme příběh muže, kterého přemohly jeho choutky, dosud bedlivě ukrývané. Člověka, který živoří na okraji společnosti, od dětství byl psychicky týrán vlastní matkou, líbí se mu děti, dnes nepracuje, žije nenápadně v ústraní. Jen v bílém autě jezdí po okolí a sleduje z dáli hrající si kluky. A pak potká jednoho na osamoceném místě, najednou se nezná, najednou je všechno jinak, cosi vypluje na povrch a on v jakémsi podvědomí udělá to, co by neměl, co ví, že je špatně. Pak nastane prozření a snaha, aby vše zůstalo utajeno. Daří se mu být neviditelným docela dlouho.  

Jednoho dne zmizí další chlapec – ovšem úplně jiného vzezření: velký, věčně se něčím cpoucí kluk, který nemá otce a matka je čerstvě zamilovaná. Je najednou na okraji jejího zájmu. Má jen školu a chápavého učitele. Je únoscem tohoto chlapce stejný pachatel? Podle výpovědi kamarádů ano. Blízko  místa, kde byl nezvěstný viděn naposledy, se objevilo bílé auto, stejné, jaké zaznamenali manželé Risovi na parkovišti u jezera.  

Pečlivá sonda zdatné fabulátorky nás vede společností – všemi jejími vrstvami. Kdo je viník a kdo oběť? Zákony mají jasno, ale v nás zůstává pocit, že ne vším jsou vinni ti, co budou odsouzeni. Že někde je něco špatně. Tento empatický vhled do společenství slabých a utiskovaných nese řadu otázek, evokuje odpovědi a vyvolává i pocity bezmoci, studu, že člověk mnohdy radši přivře oči, aby neviděl (i ve skutečnosti).  

Skvělý román, výtečně gradovaný, velmi zručně vystavěný. Je to detektivka nebo ne? Rozhodně ano. Přestože vraha známe dřív než oba vyšetřovatelé – Konrád Sejer a Jaco Skarre, nemám, co bych vytkla. Jen radím všem milovníkům Larsonova Milénia – tady nejde o zdrcující akční a strhující čtení. Norská spisovatelka spíš poklidně sonduje a nechává na nás, jakým tempem palčivé příběhy zkonzumujeme.  

Kdo miluje jinak  

kdomilujejinak

Autor: Karin Fossumová  
Překladatel: Daniela Mrázová  
Vydáno: 2014  
Stran: 224  
Vydalo nakladatelství: Host  
Hodnocení: 90 %  

Zdroj foto: www.hostbrno.cz

( 6 hlasů )

 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Rozhovor

Finský reggae zpěvák Jukka Poika: "Potřebujeme tyhle teplé, slunečné tóny, abychom tady na severu nezmrzli."

JukkaPoika perexJukka Poika je reggae umělec, pocházející z Finska. Svou kariéru začal kolem roku 2000 s kapelou ,,Soul Captain Band,, a vydal s nimi album s názvem ,,Jokaiselle tulta,, ...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Vychutnejte si další trampoty jezevčíka Herkula

jezevcikova kocovina perexNakladatelství Ikar opět pomyslelo na milovníky jezevčíků a naservírovalo jim pokračování knihy Z pohledu jezevčíka z roku 2015, tentokrát s názvem Jezevčíkova kocovina. Nebojte, o alkoholu to nebude, ale trampot si ...


Literatura

Nejen děti jsou zákeřné. Stejní mohou být i rodiče

vsechny tvoje lzi perexSadie Roperové se rozpadlo manželství, a tak se s dcerou přestěhovala do rodného domu. Chce začít znovu, ale moc se jí nedaří. Její dcera nezapadá mezi své spolužáky na elitní škole a Sadie zas nedokáže navázat př...

Divadlo

Pozemšťan. Premiéra ONE MAN SHOW v Divadle Bolka Polívky v Brně

Pozemstan perexDruhou premiérou letošní sezony byla pod patronací principála Bolka Polívky 5. dubna autorská inscenace Pozemšťan v podání herce Pavola Seriše a v režii Hany Mikoláškové. Komediální pantomimou a vlastními komentovanými vstupy herec vypráv...

Film

Je to jen vítr aneb když hon na Romy nekončí

je to jen vitrPříběh filmu ´Je to jen vítr´ je založen na skutečném případu otřesných rasových útoků na místní romskou komunitu, který si před čtyřmi lety v Maďarsku vyžádal šest mrtvých včetně dvou malých dětí, a na zprávách, kt...