Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Ne, že by to bylo špatné čtení, ale pořád se tam vaří laskominy, pořádají se hostiny a baští se, až se dělají protagonistům (a tím i čtenářům) boule za ušima. Alena Jakoubková přivedla na svět ženu s netradičním jménem Carmen, zajímavým povoláním (zubařka) a velmi nepěknou vlastností. Teď nemám na mysli to vaření a hodování, teď mám na mysli pštrosí taktiku. Carmen mne svým stylem života: nechám to „vyhnít“ a bude, vlastně rozčiluje. Bude to tím, že se k této taktice čas od času uchyluji sama. Naštěstí důsledky mého „nekonání“ nejsou takového dopadu, jako u této dámy.

Co o ní prozradit, bývala boubelka, podle mínění pánů pěkná baba, sama se cítila oplácaně (znám na vlastní kůži). Velmi dobře zná pocit, že „pohled směrem k lednici znamená kilo navíc“, že udržení si „jakés takés“ postavy znamená veliké odříkání se. Vystudovala medicínu, má báječné rodiče, skvělé kamarádky, spolužačky od první třídy základky, které dokážou poradit, pohladit i vynadat, nemastného neslaného přítele a nakročení k tomu zůstat singl. Pak přijde jeden bujarý večírek, dostatečné množství dobrého vína, odpoutání se od vlastní suchopárnosti, pohledný chlap a je to tady. Najednou Carmen čeká dítě, jen to zapomněla sdělit tomu pohlednému chlapovi – stydí se, že mu hupsla do pelíšku hned ten večer, co se poznali. Tak se narodí Inge, krásná holčička, středobod života maminky i prarodičů. Proč Inge? Protože její tatínek vypadal jako Viking. Od narození andílka se roztáčejí nové a nové životní veletoče, které Carmen tak nějak (díky rodičům) zvládá, jenže čím míň řeší, tím víc se všechno zamotává. Když nakonec potká po několika letech otce své dcery, dlouho mlží, až se téměř domlží k definitivnímu konci. Naštěstí, v poslední chvíli, vystrčí hlavu z písku a svou pštrosí taktiku pro jednou konečně opustí. Však bylo načase!

Jak vidíte, Alena Jakoubková napsala další z řady knih o ženách a pro ženy (ale dobře vím, že i mezi muži má fanoušky). Je opět na straně žen. I tentokrát své hrdince nic nedaruje jen tak lehce, Carmen nic nezíská zadarmo a dlouho ztrácí díky své nerozhodnosti body. Román je plný veselých událostí, vtipných replik a přes potíže v komunikaci hlavní hrdinky s pánskou částí světa je veselou ukázkou pohodového rodinného a kamarádského života. Opravdu dobé počtení pro chvíle pohody. Ale na to jsme u románů této autorky zvyklí – v nich se nikdy nic nejí tak horké, jak to zprvu vypadá, vždy hrdinka dokáže najít správný směr!

Jen toho jídla v případě románu Poslední tango s Carmen by mělo být méně. Opravdu jsem nad stránkami tu a tam dostávala z hladu křeče. Je opravdu záživný. Doporučuji, aby byl předepisován čtenářkám s nechutenstvím. Boubelky, ke kterým se řadím i já, by si měly dávat sakra pozor! Čtěte jen s plným bříškem, nebo se dočtete k „vlčímu hladu“!
Poslední tango s Carmen patří k příjemným knihám o životě a ze života. Někdy se zdají být situace, které hrdinka řeší, až příliš „červené“, neuvěřitelné, ale jde o hravou nadsázku. Takovou, která čtenářky (i čtenáře) nakopne, aby si takové veletoče a salta odpustili. Ale opravdu jde o nadsázku? Uvidíte, že mnohé, co se děje v rodině Berkových, se někdy přihodilo vám či vašim blízkým. Vždyť kdo je nejlepším režisérem – no přece život sám.

Název: Poslední tango s Carmen
Autor: Alena Jakoubková
Vydáno: 2013
Stran: 240
Vydalo nakladatelství: Moba
Hodnocení: 75 %

Zdroj foto: www.kosmas.cz