Rozkvetlá

Pondělí, 04 Květen 2026 06:00 Taťána Kročková

Román Rozkvetlá je vydařená prvotina autorky, která psát rozhodně umí. Renata Krejčí pracuje jako korektorka a spolupracuje s několika nakladatelstvími. Její vášeň pro tvůrčí psaní je zřejmá a tak pod nakladatelstvím Argo vydala román o přátelství dvou žen, z nichž každá je úplně jiná. Román Rozkvetlá jistě potěší ženy, které jsou především maminkami malých dětí a mohou tak s hlavními hrdinkami sdílet jejich každodenní starosti. A snad se čtenáři také budou moci těšit na další autorčiny knihy, protože u jednoho románu by zůstat nemělo.

Už od počátku vás román vtáhne a nechcete přestat číst. Skvěle napsaný úvod, seznámení s oběma hlavními představitelkami, které jsou jako voda a olej, anebo třeba černá a bílá, samozřejmě bez toho, aniž bychom hodnotili, která z nich je lepší. Andrea je striktně racionální, zodpovědná, všechno má pod kontrolou, hodně pracuje a stojí nohama pevně na zemi. Jolanta je bohémská umělkyně, která působí chaoticky, svobodomyslně a příliš rozevlátě, ale člověk zjistí, že její schopnost empatie, intuice a velké vnímavosti ji málokdy přivedou tam, kde by to nebylo ono. Je zkrátka typická lesana, eko a ezo žena, což je pro Andreu poněkud španělská vesnice. Jak se vůbec tyto dvě ženy, z tak odlišných světů, mohou dát dohromady? Je to jednoduché, mohou za to jejich děti, respektive synové. Je sice s podivem, že typ ženy jako Andrea se rozhodne dát své dítě do lesní školky, ale stalo se tak. Její syn je totiž tak trochu jiný, silný introvert, přemoudřelé dítě a možná asperger. S chlapcem od Jolanty si ale zrovna moc nerozumí a perou se. Právě konflikt jejich chlapců svedl obě ženy dohromady, aby si o tom všem promluvily. Zprvu nedůvěřivá Andrea pohlíží na Jolantu s despektem, ta si z toho však nic nedělá a dá ženě šanci. Andreu udivuje, jak empatický přístup má Jolanta k jejímu synovi a postupně se otevírá také ona a učí se důvěřovat i se uvolnit. Jolanta ukáže Andreinu chlapci Jarouškovi svůj ateliér a tím si jej zcela získá na svou stranu.

Kniha vypráví o narůstajícím přátelství obou žen ze dvou různých světů, o šancích, které život přináší. Místy jsou v knize trefné a vtipné momenty. Autorka v závěru knihy přiznává, že hledala inspiraci ve své lesní školce, možná tam sama dává své děti. Je to vlastně celé o tom, jak ženy mohou rozkvést a spojit se se svou ženskou silou, s přírodou a svými předky. Andrea tak poznává nový svět a nakonec rozkvete. V knize najdete také různá ženská témata a třeba i geocaching. A aby to bylo ještě zajímavější, knihu provází deníkové záznamy Andreina dědečka z 50. let. Chválím i obálku, na které najdete dvě zcela odlišné ženy.

rozkvetlá