Považuji se za emočně stabilního člověka, ale na straně 34 jsem si uvědomila, že je to už potřetí, co při této knize roním slzy.
Titul PS: Miluji tě není na knižním ani filmovém poli žádnou novinkou. Jeho filmová adaptace se těší velkému úspěchu a hrdě se zařadila mezi romantické filmové klasiky jednadvacátého století. Při jeho zhlédnutí nezůstane jedno ženské, mnohdy i mužské oko suché. Knižní verze je však mnohem silnější a působivější.
Autorka sáhla po citově „vděčném“ tématu, a to smrti mladého člověka, po němž zůstane jeho mladá, krásná manželka Holly sama. Setkáváme se s ní v okamžiku, kdy svého milovaného muže pohřbila a je před ní dlouhá cesta vyrovnání se s novým životem bez Gerryho. Na této cestě jí však chodí dopisy „ze záhrobí“, od Garryho. Ty se pro Holly stávají pomocnou berličkou, která jí pomáhá vstát a jít dál, protože má pocit, jako by Gerry neodešel a stále byl s ní. Každý z dopisů přináší Holly úkol, jehož splněním se v životě posune dál, zdánlivě malým krůčkem, jako je koupě stolní lampičky či povyražení si s kamarádkou, se dostává znovu do života a získává sílu dál žít. S Holly takto prožijeme několik měsíců a sledujeme, jak je křehká ženská duše schopna vyrovnat se s tak obrovskou ztrátou a sledujeme známou věc, že žena dokáže být přes všechnu svou křehkost a éteričnost obrovsky silná a statečná.
Ve srovnání s filmovou adaptací nalezneme mnoho dějových odchylek, například ve formě posílání Garryho dopisů, samotné podobě Holly, která je v knize blondýnkou a na filmovém plátně brunetkou, a také v poskládání pasáží. Například ve filmu se na počátku ocitáme uprostřed Garryho a Hollyiny hádky, v knize příběh začíná okamžiky po pohřbu.
Kniha je dojemná, smutná, sáhne člověku na svědomí a přiměje ho zamyslet se nad tím, jak moc si svých blízkých váží. Ovšem rozhodně nedoporučuji číst ji v tramvaji cestou do práce, rozmažete si řasenku a pravděpodobně se nevyhnete otázkám- slečno, co se vám stalo?
PS: Pozor na depresi!
Ahoj Holly,
doufám, že trávíš báječnou dovolenou. Mimochodem, v těch plavkách vypadáš krásně! Doufám, že jsem pro tebe vybral správné místo, právě sem jsme skoro jeli na líbánky, vzpomínáš? Jsem rád, že jsi se sem nakonec podívala…
Prý když se podíváš na konec pláže ke skalám naproti hotelu a podíváš se jakoby za roh doleva, uvidíš maják. Řekli mi, že se tam srocují delfíni… moc lidí o tom neví. Vím, že delfíny miluješ… vyřiď jim, že je pozdravuju…
PS: Miluji Tě…
PS:Miluji Tě
Autor: Cecelia Ahernová
Překlad: Barbora Listíková
Hodnocení: 95/100
Vyšlo: nakladatelství BBart
Počet stran: 374
Zdroj foto: BBart
| < Předchozí | Další > |
|---|
Dalším zpovídaným fotografem je Karel Fiala, který se věnuje fotografování pod vodou. Co vše ke vzniku těch kouzelných rozevlátých fotek potřebuje? A jak to vlastně celé probíhá? Začtěte se o fotografování ve stavu bez tíže…
Čtenářům Stevea ROBINSONA není nutné představovat amerického genealoga Jeffersona Tayta, který se vydává opět řešit záhadu v Anglii. Žije již trvale v Londýně, má malého synka, takže od rodiny se mu moc nechce. Ale ...
Ve zlínské Kafírně Zlaté zrnko na Kvítkově ulici si můžete po celý duben prohlédnout výstavu paní Kateřiny Rathúské z Uherského Hradiště, která trpí vážnou oční chorobou. Díky speciální technice a hlavně daru tvoření a citu pro umění vznikají po...
Záměrem alegorických děl bylo odjakživa nastavovat společnosti zrcadlo a pomocí jinotajů přesně, i když převážně skrytě, poukazovat na palčivé problémy, které jsou ve většině případů přehlíženy. Ve Zlaté kapličce se ale tvů...
Umělecký ředitel Mezipater Aleš Rumpel dává osobní tipy na filmy, které budou promítány v rámci 13. ročníku filmového festivalu Mezipatra, který začíná ve čtvrtek 8. listopadu v Praze.
