Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Cesta sněžných ptáků je historický román z jedenáctého století, ve kterém najdeme vše, co k příběhu z drsné doby a velkých činů patří. Robert Lyndon nás prostřednictvím svých hrdinů provede zeměmi od Itálie přes Anglii, Skotsko, Grónsko, Island do Ruska a pak až k Černému moři. Urazíme pěkný kus cesty po souši i po vodě. Poznáme vlastně celou tehdejší Evropu a část Asie.

Obsáhlý román začíná v italských horách, kde se francouzský žoldnéř Vallon setká se studentem medicíny – sicilským Řekem Herem. Mladý muž doprovází svého učitele do Anglie, kde mají hraběti Olbekovi předat zprávu od Emíra, že drží jeho syna Waltra v zajetí. Jako výkupné požaduje sněžné sokoly, vzácné dravce, kteří žijí pouze na Islandu. Pro Vallona je podivné, proč takovou zprávu má doručit starý myslitel a jeho žák. Nechápe, proč Emír nevyslal k hraběti některého ze svých vojáků, ale na kloub této záhadě přijde Francouz i my až za delší dobu. Ale od počátku je jasné, že cílem cesty nečekaných poslů je i něco jiného, než pouhé předání požadavků na výkupné. Starý myslitel v italských horách zemře a tak Hero žádá bývalého vojáka, kterého zde učenci potkali za silné bouře, aby ho na misi doprovodil. Tomu se zprvu nechce, ale nakonec se rozhodne medika na cestě doprovodit. Bere cestu jako trest za zločin, který spáchal doma po návratu z křížové výpravy. Emírovým poslům nastává krušná cesta, která trvá dlouhé dva roky, během níž poznají spoustu nových lidí – přátel i protivníků. Prchají, bojují o život, živoří, ale nikdy nepřipustí, že by svůj úkol – osvobodit sira Waltra – nesplnili. Přes velké potíže společně s dalšími dobrodruhy – sokolníkem Waylandem, německým žoldnéřem Raulem, bratrem sira Waltra Richardem a dívkou Syth – dorazí do vysněné Anatolie. A teprve tady se ukáže, kdo s jakým záměrem tak dlouhou a nebezpečnou cestu podnikl.

Wayland odešel a Vallon uvažoval, jak hluboko klesl. Před pouhými dvěma lety velel armádám. Mávnutím paže posílal eskadry do boje. Vjížděl do měst v čele svých vojsk a zavřené okenice mu řekly, jaký strach zažívají jejich obyvatelé, kteří věděli, že má moc nad životem a smrtí. Zběhy a zbabělce odsuzoval na šibenici a vůbec o tom nepřemýšlel. Teď to dopracoval k tomu, že se dohadoval s nějakým venkovanem kvůli jeho děvčeti.
Syth se pohybovala tak tiše, že ji neslyšel přicházet a všiml si jí, až když na něho padl její stín. Byla vyšší, než očekával, štíhlá jako rákos, měla kočičí oči a vyzařovalo z ní cosi nezemského. Málem natáhl ruku a dotkl se jí, aby viděl, jestli je skutečná.
„Tak ty jsi ta holubice, která přivábila mého nezkroceného sokola.“
Vrhla pohled na Waylanda.
„Jak se jmenuje?“ zeptal se Vallon.
„Syth.“
Vallon se podíval na moře: „Normani vědí, že jsme tyto břehy neopustili nadobro. Budou nás pronásledovat po celém pobřeží. Několik dní se neodvážíme přistát – dost dlouho, abys přišel k rozumu. Mezitím si dívka musí ostříhat vlasy a nosit mužské oblečení. Bude spát sama a ty se od ní budeš po celou dobu držet dál. Zatímco bude s námi, mohla by si docela dobře zasloužit svoji obživu. Umí vařit a šít? Má nějaké další dovednosti?“
Wayland jí přeložil Vallonovy podmínky. Dívka si váhavě zvedla ruce k vlasům.
„Nebudou s ní potíže,“ řekl Wayland.
(strana 167)

Na přebalu knihy je napsáno: Román, na který nelze zapomenout. Ano: reklamní upoutávka… ale není až tak daleko od pravdy. Robertu Lyndonovi se podařilo propojit popis středověké Evropy s velmi silným dobrodružstvím. Jeho hrdinové jsou plni života, pečlivě barvitě vykreslení. Každý má jasný profil, představuje přesně vykreslený typ člověka té doby. Vztahy mezi hrdiny jsou popsány přesvědčivě a drsně –jedinečně vykreslil soužití několika původně cizích lidí, kteří se spojili, aby splnili nelehký úkol. Avšak každý z nich cestu zvolil z jiného důvodu.

Silnou stránkou románu jsou velmi dobré a neunavující popisy tehdejšího světa. Barvitě líčená příroda, města, obce – to všechno dodává románu na silné autentičnosti. Zdá se, jako kdyby Lyndon výpravu zažil na vlastní kůži. Velmi dobře se pohybuje v oblasti mořeplavectví: od stavby lodí po námořní cesty a způsoby navigace. Je také zdárným sokolníkem, což dokazují kapitoly, které se tomuto oboru velmi podrobně věnují. Já osobně bych právě kapitoly týkající se sokolnictví trošku prokrátila – v některých pasážích jsou jednotlivé úkony popisovány tak podrobně, že až unavují a zdánlivě odvádějí mysl čtenářovu od děje.

Ve výsledném celku však máme v rukách velmi dobré čtivo, výtečně gradující román, který přes jeho rozsáhlost (592 stran) nelze jen tak snadno odložit. Drsná doba, drsní lidé a jejich vznikající a narůstající přátelství to nedovolí.

Anglický spisovatel Robert Lyndon tvrdí, že většinu života zřejmě čekal, až napíše tento román. Pracoval na něm přes pět let a jeho zájmy – je nejen zaujatým historikem, ale i nadšeným sokolníkem, horolezcem a cestovatelem – dodaly tomuto dílu nenapodobitelnou atmosféru. Už v době, kdy studoval historii, ho zaujalo, že vzácní bílí sokoli byli používáni jako výkupné i jako dary pro významné panovníky. To prý byl vlastně zárodek jeho prvního historického románu. Robert Lyndon je známý především jako autor knih o dějinách a cestování, je členem Královské geografické společnosti. S manželkou žije v Dorsetu.

Název: Cesta sněžných ptáků
Autor: Robert Lyndon
Překladatel: Marie Válková
Žánr: historický román
Počet stran: 592
Vydáno: 2012
Vydalo nakladatelství: Knižní klub
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: www.euromedia.cz