Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Agatha Christie napsala pěknou řádku detektivních románů a povídek, přivedla na svět celou řadu skvělých detektivů, z nichž nejznámější jsou Hercule Poirot a Jane Marplová. Jejich nesmrtelné případy byly mnohokrát zfilmovány. Méně známé je, že Agatha Christie stvořila i patnáct divadelních her, které jsou u diváků ve stejné oblibě, jako jejich knižní sestry u čtenářů. Však už se některé z nich hrají na jevištích více jak šedesát let.

Knižní klub potěšil své členy a samozřejmě i další čtenáře třemi z těchto detektivních jevištních skvostů. V knize nazvané velmi prostě: Agatha Christie – Detektivní hry najdeme Past na myši, Svědkyni obžaloby a Pavučinu.

První z nich, Past na myši, byla uvedena poprvé v roce 1952. Od té doby zaznamenala více jak dvacet tisíc repríz. Jak je vidět, příběh mladých manželů, kteří otevřeli penzion a čekají své první hosty, nestárne. Nese v sobě napětí, obavy o vlastní blízké i humor. Vše se řeší, jak jinak, důslednou analýzou důkazů. Ale přiznávám, že by se mi nechtělo být v domě na samotě v husté vánici a vědět, že jeden z mých hostů může být vrah…

Druhá detektivní hra – Svědkyně obžaloby – se hraje od roku 1953. Letos jí je tedy šedesát let. Vznikla jako adaptace stejnojmenné povídky ze sbírky Smrtonoš. Je zajímavé, že autorka v dramatizaci pozměnila rozuzlení příběhu. Kritici tuto hru považují za nejlepší divadelní hru Agathy Christie. Tentokrát se řeší vražda staré dámy, viník je celkem brzy znám, ale důkazy jsou nepřímé. Vlastně vše závisí na svědectví jediného člověka.

Poslední z detektivních her uvedených v knize je Pavučina z roku 1954. Nazvala bych ji rozvernou. Její hlavní hrdinka Clarissa si ráda vymýšlí a přátele překvapuje smyšlenými historkami. Většinou se jí podaří všechny napálit. Jenže pak se objeví v usedlosti, do které se Clarissa nedávno nastěhovala se svým mužem Henrym a jeho dcerou Pippou, nečekaný návštěvník – současný přítel bývalé Henryho ženy, Oliver Costelo. Sám je překvapen, koho v sídle potkává, nicméně brzy své překvapení zamluví, důvod své návštěvy osvětlí a mizí. Jenže jeho mrtvola se zničehonic objeví v salonu. Všichni začnou lhát, každý chrání toho, o kom se domnívá, že může být vrahem. Nesnadná situace pro policii, je opravu těžké dopídit se, kdo a proč Costela zavraždil.

Všechny tři detektivní hry jsou vtipné, přemýšlivé, plné zvratů – tak jak jsme u autorky zvyklí. Musíme bedlivě sledovat vše, co se děje, nesmíme ani na chvilku uvolnit pozornost, jinak nedokážeme držet s vyšetřovateli krok a nepodaří se nám odhalit zločince. I když většinou je výsledek velmi překvapivý, takže ani dokonalé soustředění nám možná nepomůže. Jako vždy se mezi postavami objevuje někdo s moudrým nadhledem, který jen tak lehce řadí zjištěná fakta za sebe a na základě vlastních zkušeností a pozorovacího talentu je rozebírá a dochází k rozuzlení.

Kniha je ve formě scénáře. Jednotlivé repliky jsou uvedeny za jménem té které postavy. Popis děje i místa je uveden kurzivou. Je stručný, kusý, v přítomném čase. Pro čtenáře, který není navyklý běžně scénáře číst, je chvíli těžké si na tento styl navyknout. Kurziva láká k přeskakování – málokdo z nás čte důsledně poznámky, přiznejme – jenže to ochuzuje čtenáře-detektivy o indicie, o nichž se postavy v dialozích nebaví a které jsou jen součástí vybavení interiéru. Jakmile si však navykneme na „jinou“ formu, vidíme, že se příběh začne odvíjet daleko rychleji a svižněji, než jsme u románů a povídek zvyklí.

Co dodat na závěr? Máte-li rádi detektivky Agathy Christie, určitě nebudete zklamáni ani těmito případy z detektivních her. Jsou stejně dobré a napínavé, jako jejich románové a povídkové sestřičky.

Název: Detektivní hry
Autor: Agatha Christie
Překladatel: Edda Němcová, Lenka Uhlířová a Jan Čermák
Vydáno: 2012
Stran: 304
Vydalo nakladatelství: Knižní klub
Hodnocení: 99 %

Zdroj foto: www.bux.cz